Nejčilejší devadesátník se vrací ve své druhé sólovce pod taktovkou dvojky stojící za jedním z nejzábavnějších současných seriálů. Kapitán Amerika je zpět a vy s ním rozhodně nechtějte jet výtahem.
Tak jsme se konečně přehoupli do druhé poloviny marvelácké Fáze 2. A nutno říci, že do té lepší. Nic proti
třetímu Iron Manovi (no, vlastně by se pár výtek našlo, dokonce i víc než pár, ale šťávu prostě měl), ovšem na
druhého Thora zrovna vřelé vzpomínky nemám. Ona druhá fáze má vůbec tak trochu problém s tím, že po
Avengers si musí každá postava řešit to svoje a po epickém klimaxu v New Yorku zápletky jejich filmů působí buď banálně, nebo naopak přemrštěně. Navíc už začíná být trošku přemarvelováno a plocha jejich komiksového univerza se rozrostla až do bodu, kdy se vazby mezi jednotlivými sériemi budou poměrně těžko udržovat.
Nový Kapitán Amerika se stejně jako
Iron Man s
Thorem na zbytek týmu nijak zvlášť neohlíží a kromě asistující
Black Widow a pár zběžných narážek si jede čistokrevné sólo nezávisle na avengerovských kořenech. Středem jeho pozornosti jsou nečisté machinace v S.H.I.E.L.D.u a kromě bohatšího obrazu ze života samotného Kapa konečně skýtá i prostor pro původně epizodní postavy, takže ke slovu se dostane jak
Black Widow, tak Nick Fury.
Kapitán Amerika se díky absenci superschopnostmi překypujících jedinců drží hezky při zemi, nikdo tu plošně neničí městskou zástavbu a epické rozměry servíruje až slušně vyhrocené finále, které se naopak ze země přesouvá do vzduchu, aby se s ní následně opět střetlo.
V akci
Kapitán vážně exceluje. Má šmrnc a vyzařuje z ní poctivá oldschoolová hravost, takže když Nick Fury díky svému superobrněnému vozidlu přecpanému technickými vychytávkami suverénně zpacifikuje skupinu atentátníků, cítíte kdesi uvnitř podobné nadšení z přestřelky, jako byste právě sledovali ve stejné situaci Johna McClanea. Vrcholem je pak nástup
Winter Soldiera, cool záporáka s mlčenlivě drsňáckými manýry, který je Kapovi ideálním protipólem. Kovovou rukou sází nemilosrdné levé háky a poradí si i s Kapovým ultrameganezničitelným vibraniovým štítem. Jejich souboje muže proti muži překypují živelností, které navíc dodává emocionální rozměr společná historie obou protivníků. Vůbec by nevadilo, kdyby se jejich nahánění vyšetřilo trošku víc času a mohli se na plátně servat ještě o něco víc.
Se snahou o konspirační veletoče totiž
Návrat prvního Avengera maří zbytečně moc času. Je fajn, že na palubu přibírá nové tváře (okřídlený
Falcon s prořízlou pusou
Anthonyho Mackieho) a nezapomíná na staré (
Black Widow prodává své pozadí na sto procent, včetně toho charakterového, Cobie Smulders si opět užije pár minut na scéně coby Maria Hill), přičemž dává dohromady sympatický tým klaďasů, jehož příslušníci nejdou pro hlášku daleko (a rádi jim odpustíte i ty ze slabších soudků). Pokud jste se ale třeba na zahraničních webech dočetli o tom, že se
Kapitán úspěšně pouští i do vod špionážního trhilleru, svá očekávání radikálně kroťte.
Jako film je mnohem zemitější než všechny ostatní marvelovky dohromady a i přes nízký rating přístupnosti se tu kosou mává dost často, komiksové kořeny ale film při nejlepší snaze nezapře a dává najevo, že nové žánrové prvky jsou vážně jen na okrasu, než že by doopravdy nějak soběstačně fungovaly. Proto se sice dějem vine konspirační linie, je ale tak banální, že její strukturu a totožnosti všech zúčastněných postav si domyslíte z trailerů a soupisky hereckých jmen, popřípadě je uhodnete po půl hodince v kině.
Robert Redford si pak může klidně hrát o sto šest a stejně situaci nezachrání.
Samozřejmě se tím nemění fakt, že Steve Rogers jako postava úspěšně skládá maturitu a dokazuje, že není jen nudným pěšákem ve větší komiksové hře a
Kapitán Amerika coby série skýtá potenciál pro objevování nových směrů, kudy se může komiks na plátnech ubírat. Hra na espionage se totiž vyplácí především v tom, že přidává do celé mozaiky marveláckých adaptací vítanou tématickou transfúzi, která stojí nohama pevně na zemi a je protiváhou nebeských dobrodružství Kapových druhů z
Avengers.
Což tedy neplatí stoprocentně, protože i jeho zápletka se nevyvaruje výstřelků a zbytečně přemrštěných prvků –
Iron Man měl svůj Extremis, Thor Ether, v
Návratu prvního Avengera se zase vyskytuje cosi jako pozemský ekvivalent Hvězdy smrti. V rámci komiksových zápletek samozřejmě standard a základ pro finální velkolepou akci, která svými rozměry směle konkuruje všem předcházejícím marvelovským flákům, přetechnizovanost ale obecně snaze o old-schoolovou atmosféru nesvědčí.
Novým Kapitánem Amerikou tak sourozenci
Russoovi dávají filmovému světu směle na vědomí, že i přes minimální akčňákové zkušenosti mají žánrové konvence jasně v oku a dokáží skloubit geekovské nadšení s poctivým řemeslem. Navíc mají očividně vynikající pojem o tom, co přesně za přístup marvelovky potřebují, aby si zachovaly svoje klasické komiksové kouzlo a zároveň na plátně nebyly k smíchu. Přinejmenším v případě Kapitána se trefili hodně přesně.
Přesto ale
Návrat prvního Avengera pořád není úplně tím pravým ořechovým, jako film spíš přináší ideální koncept, který Kapovi sedí, nad rámec zdařilého zakomponování konspiračních prvků ale vlastně nic nepřidává, protože příběhově si jede po těch nejtypičtějších kolejích. Je proto v určitém slova smyslu i menším zklamáním, alespoň pro ty z vás, kdo jste čekali velkou a revoluční pecku. V každém případě ale patří k tomu lepšímu, s čím se na nás Marvel vytasil, a zajít na něj do kina bude rozhodně jedno z těch moudřejších filmových rozhodnutí, které můžete učinit. Tak do toho.
Český trailer filmu Captain America: Návrat prvního Avengera