V roce 1988 se mělo v městečku Waterbury v Connecticutu začít s natáčením filmu o negramotném kuchaři (Robert De Niro) a ovdovělé ženě (Jane Fonda), která ho chce naučit číst a psát, pod názvem Stanley a Iris. Proti Jane se ozvali místní váleční veteráni a neobměkčil je ani příslib 3 milionů dolarů do městské kasy. Nemohli jí odpustit šaškování na protiletadlovém děle při její cestě do Hanoje v roce 1972 a především to, že americké vojáky označila za válečné zločince („Jane Fondová z Hanoje k vám mluví. Mluvím hlavně k americkým vojákům, kteří jsou umístěni v Tonkinově zálivu. Nevím, co řekli vaši důstojníci těm z vás, kteří nakládáte bomby do letadel, ale měli byste vědět, že tyhle zbraně jsou protizákonné a užívání těchto bomb nebo schvalování jejich užití dělá z člověka válečného zločince“).

To, co začalo jako protest pár místních obyvatel, se po celých Spojených státech rozeběhlo silou laviny. Manžel Tom Hayden, kalifornský poslanec, se jí zastal a Jane se rozhodla veřejně přiznat svou chybu. Učinila tak prostřednictvím televize v interview s Barbarou Walters a následnou schůzkou v kostele plném válečných veteránů, kde vysvětlovala své pohnutky. Chtěla konec války, konec vraždění. Ti, co jí to přišli vytmavit, odcházeli zjihlí. Ale pojďme to vzít od začátku.
Jane Seymour Fondová pocházela z matčiny strany z významné normansko-welšské rodiny, otec měl italské předky, kteří nejdřív odešli do Amsterodamu a po sto letech do Nového světa. Životy jejích rodičů – Frances Seymour Brokaw a Henryho Fondy - se zkřížily v Denham Studios u Londýna, kam Henry přiletěl natáčet a čerstvě ovdovělá, bohatá matka malé Pan, odpočívat. Když se vzali, Henry se ocitl ve vyšší společnosti s modrou krví. Jeho žena se zajímala o politiku a burzovní zprávy, pořádání večírků pro manželovy přátele od filmu nebylo její gusto.

Když Frances otěhotněla, přála si chlapce, místo toho se však 21. prosince 1937 narodila dcera. Jane po letech vzpomínala, jak u matky hledala láskyplnou náruč, místo toho Malá Lady, jak se jí přezdívalo, dostala přísnou guvernantku a první rok života se k ní smělo přiblížit jen v roušce s přísným zákazem ji chovat nebo políbit. Žádný projev citů a emocí. Henry později uznal, že to bylo kruté, ale tehdy mu to při rozběhnuté kariéře vyhovovalo. Krátce na to se narodil Peter Fonda.

Frances vybavila nový dům, starala se o finance a byla čím dál nervóznější. S Henrym si přestávali rozumět a on našel na tři roky únik v armádě. Jane si mezitím našla kamarády mezi potomky otcových hereckých kolegů žijících v sousedství. Ve škole byla pilná, doma divoká. Vztah jejích rodičů poklesl k bodu mrazu, Henry se vyhýbal ženě a ignoroval i svoje děti. Míval záchvaty vzteku. Jane svého otce obdivovala, ale zároveň se ho bála.

Přestěhovali se blíž k New Yorku, kde se Henry vrhl do zajímavé práce. Jane byla v nové škole obletovaná coby dcera slavného Fondy. Jako energické dítě byla častým hostem ředitelny. Frances se zatím uzavírala do sebe a tu a tam se nechala hospitalizovat v sanatoriu. Začalo se šuškat, že Henry má známost. Odstěhoval se a děti navštěvoval o víkendech. Jane to napjaté ovzduší ničilo. Rodičovské teplo našly děti jen u babičky Sophie, která se snažila zachránit zbytky rodinné harmonie.

Matka upadala do čím dál větší deprese a byla více v psychiatrickém zařízení než doma. Jane se odcizila do té míry, že když přijela naposledy, dcera s ní odmítala promluvit. Frances si po návratu do zařízení podřízla hrdlo. Peter se zhroutil, Jane šla do svého pokoje a čekala na slzy, ale ty nepřišly. Henry hrál ten večer v divadle svého Pana Robertse jako by se nic zvláštního nestalo. A už nic nebránilo přiznat vztah k Susan Blanchard. Jane v ní viděla vše, čím by chtěla být, jak později přiznala. Svatba se uskutečnila devět měsíců po sebevraždě Frances, pár dní na to se deprimovaný Peter postřelil. Jen souhrou šťastných náhod chlapec přežil.

Jane začala studovat na prestižní škole Emma Willard, už v prvním ročníku přišla na to, jak se vypořádat s faldíky. Tehdy slovo bulimie nikdo neznal, ale Jane po vydatném jídle šla a zbavila se ho. Pokračovala v tom dalších dvacet let. Věnovala se baletu a nechala se přemluvit do školních divadelních her. Henry si nikdy nenašel čas je vidět.

Byla přijata na Vassar, kde chodila za školu, dělala si, co chtěla, zatímco se otec rozcházel s třetí ženou a zasnoubil se se čtvrtou – Italkou Afderou Franchetti. Po dvou letech Jane uprosila otce, aby jí umožnil studium malířství v Paříži. Henry sám maloval a měl pochopení, ale místo malování Jane žila ten půlrok divokým životem. Na posledním večírku před odjezdem poznala Rogera Vadima, ale jejich vztah měl ještě tři roky počkat.

Zatím se zajímala o studium u Lee Strasberga a jeho Metodu. Osudová se jí stala jeho pochvala před celou třídou. Přesto se zatím živila jako úspěšná modelka v prestižních módních magazínech. Nic se ale neděje jen tak. Onen časopis třímala v ruce manželka Joshuy Logana, a upozornila na zajímavou dívku. Ten zakoupil práva na film Tall Story o hráči basketbalu a jeho fanynce, kde Jane nabídl roli vedle Anthonyho Perkinse. Musela však změnit svůj vzhled a vedle toho jezdila po basketbalových zápasech a studovala hráče i diváky, cítila obrovskou zodpovědnost, byla přece dcerou Henryho Fondy. Trpěla depresemi z pocitu, že není dost dobrá.

Oficiální trailer filmu Tall Story
Po skončení natáčení spěchala do New Yorku znovu k Strasbergovi a příležitostně hrála v divadle v tu slabších či zajímavějších kusech, vždy o ní ale recenze psaly pochvalně jako o novém ženském talentu. V roce 1962 jí byla nabídnuta role ve filmu Na kruté stezce života režiséra Edwarda Dmytryka, kde hrála prostitutku. Už tehdy dělala vše pro zvýšení autenticity, takže tentokrát odmítla nosit spodní prádlo a vůbec dle kolegů působila jako všechno znám, všechno vím. V té době opustila svého přítele Timothyho Everetta a začala se objevovat s Andréasem Voutsinasem, kterému ve všem podléhala. Film neuspěl a Jane nedostávala další nabídky, za 100 000 dolarů se tedy vymanila ze smlouvy z Loganem, aby byla volná.

Na konkurz k filmu The Chapman Report přišla oblečená jako lehká žena, režisér George Cukor ji však obsadil do role frigidní vdovy. Tentokrát neodporovala, byl pro ni skutečná autorita. Kritika byla opět nemilosrdná. V té době od Henryho odešla čtvrtá žena a bratr Peter, rovněž herec, se oženil. Měsíc na to vypukl nejničivější požár v historii Kalifornie, který zachvátil i celý pozemek, kde jako děti vyrůstaly.

Společně s Angelou Lansbury a Peterem Finchem odjeli do Řecka natáčet romantický film In the Cool of the Day, z kterého se vyklubal další propadák, kde Jane jen plýtvala svým talentem. Oproti tomu zfilmovaná divadelní hra Sunday in New York měla slušné kritiky. V průběhu roku bylo v kinech pět filmů, kde Jane hrála. Byla jednou z nejžádanějších hereček, nádavkem ji Pentagon jmenoval Miss Odvodu 1962.

Ani jeden z Fondů si na nedostatek práce nemohl stěžovat, avšak tisk si liboval ve vzájemném hodnocení životů toho druhého, a to k porozumění především mezi Henrym a Jane nepřispělo. Toužila po jeho obdivu, ale snažila se o něj způsobem, který na něj nezabíral. V září 1963 se vrátila do Paříže a krátce na to stihla rozvrátit vztah Romy Schneider a Alaina Delona, který hrál jejího partnera v Clémentově filmu Kočky. Tisk Jane kvůli blond hřívě a svůdné postavě přezdíval americká B.B. Na domácí půdě měl film úspěch, v Americe nikoli.

Originální trailer filmu Kočky
Když Roger Vadim pozval Jane na schůzku, měl už za sebou vztah s třemi slavnými ženami a ona znala jeho pověst. Přišla v džínách a nenalíčená, odhodlaná ho odmítnout. Jeho tiché uctivé chování ji ale odzbrojilo a zanedlouho se z nich stal pár. První role, do které ji dostal, byla v La ronde. Jane, do té doby tak svéhlavá a neústupná jeho skrytému kouzlu beznadějně podlehla. Podnikli cestu do jeho domoviny – do Sovětského svazu. Jane, protisovětsky vychovaná, neviděla, co hlásaly Spojené státy. Začala se politicky probouzet. Přispěl k tomu i atentát na J.F.Kennedyho, po němž nastalo v USA období nepokojů.

Jane pořídila starobylý dům na francouzském venkově a pustila se do jeho renovace. Po otci zdědila manuální zručnost, po matce smysl pro detail a vkus. Vadim si poprvé uvědomil, že ho její nasazení robota otravuje. Kvůli natáčení Dívky ze Západu Jane namířila do Colorada. Kolega Lee Marvin získal Oscara a z filmu se stal hit. Když se Jane vracela zpět do Francie, stavila se na Big Suru a poprvé viděla hippies.

Originální trailer filmu Dívka ze Západu  

Byla jí nabídnuta role ve filmu Doktor Živago, ale odmítla ze strachu z dlouhého filmování a odloučení od Vadima. Smutek z této oběti vyvážila nabídka zahrát si ve filmu Štvanice, kde se potkala s Robertem Redfordem a Marlonem Brandem. Proměny z divadelního na filmový scénář se ujala Lillian Hellman, kterou o dvanáct let později Jane ztvárnila ve filmu Julie. Po třech letech známosti se Vadim s Jane oženil. Henry se o tom dozvěděl z novin. Sám znovu čerstvě ženatý přijal nového zetě lépe, než Jane čekala.

V roce 1965 už byla za hvězdu, která pobírala za film 300 tisíc dolarů. Hrála v pár dalších filmech nevalného úspěchu či významu, ale pomalu se ve Francii dostávala do centra intelektuálních debat, kde předmětem hovoru byla i válka ve Vietnamu. Tehdy ještě Spojené státy hájila, ale brzy měla zjistit, že ani Hollywood není v tomto zajedno. Z pár hipíků se stal dav, protestovala mládež, studenti, pacifisté, upálili se na protest budhističtí mniši v Saigonu. Bob Dylan a Joan Baez zpívali protiválečné písně a Jane se poprvé obrátila o názor na svého bratra, který nebyl ani tak proti válce jako proti státní moci. V této atmosféře se soudila s Playboyem o soukromé nahé fotky pořízené bez povolení, a jejímu bratrovi hrozilo vězení za přechovávání marihuany. Otec Henry svědčil v jeho prospěch a zdálo se, že tentokrát rodina táhne za jeden provaz.

Originální trailer filmu Bosé nohy v parku  

V roce 1967 natáčela opět s Robertem Redfordem, a to romantickou komedii Bosé nohy v parku a rovněž kývla na Barbarellu, o níž původně nechtěla ani slyšet, ale podlehla nadšení svého muže. Odmítla však dva skvělé filmy – Bonnie a Clyde a Rosemary má děťátko. Když dokončili poslední scénu Barbarelly, a tehdy se Jane manžela ještě zastala a vysvětlila, že je dobře, že takový film vznikl, ujížděli do Bretaně, kde se natáčel povídkový film Podivuhodné příběhy. Vadim opět šokoval, neboť manželku obsadil do role ženy, která byla posedlá svým hřebcem, do něhož se převtělil zesnulý milenec. Toho nehrál nikdo jiný než Janin bratr Peter. Orgie, lesbismus, prvky bestiality, incest… to vše zvedlo nejedno obočí.

Originální trailer filmu Barbarella
Jane se začala na francouzském venkově připravovat na příchod prvního potomka. Spojené státy byly daleko, ale neušlo jí, že čím dál častěji vidí v televizi průvody protestujících mladých lidí proti válce ve Vietnamu a začala se aktivně zajímat o politickou situaci. Atentát na Martina Luthera Kinga a pak i na Roberta Kennedyho ještě umocnily její zájem se angažovat v politickém dění. Velký vliv na ni v tomto měla Vanessa Redgrave. Po prodělaných příušnicích jí bylo doporučeno ukončit těhotenství, ona však učinila rozhodnutí dítě si ponechat i za cenu risku, že přijde na svět s Downovým syndromem. Dcera Vanessa se narodila 28. září, jak předpověděla Brigitte Bardot (na její narozeniny).

Jane se vrátila do Ameriky. Mateřství ji změnilo, už nechtěla hrát v laciných snímcích. Jako na zavolanou přišel scénárista James Poe s překvapivým návrhem, aby Jane, jejíž Barbarella šla ve Státech právě do kin, hrála Glorii v existencionálním dramatu Koně se také střílejí. Režie se ujal Sydney Pollack, a tak se na place sešli dva perfekcionisté. Jane trénovala i čtrnáct hodin v kuse na tanečním parketu, ze dne na den se neodličovala, hubla. Pollack chtěl točit v jednom tahu, aby tak pomohl co největší autenticitě. Ona se do role tak vžila, že se stávala Glorií – depresivní, plnou negativních pocitů a zoufalství. Skrze optiku své hrdinky se začala skepticky dívat i na své manželství a dosavadní tvorbu, obzvláště na sexy panenku Barbarellu. Vadimův přístup k otevřenému vztahu dosud konzumovaný jen jím, si začala vybírat, když se seznámili s Romanem Polanskim, Sharon Tate a lidmi kolem, chemikálie na podporu nálady a sex z toho nevyjímaje. Vadim zůstal stejný, Jane se změnila.

Originální trailer filmu Koně se také střílejí
Peter Fonda zatím natočil kultovní film Bezstarostná jízda a stal se díky tomu na chvíli nejvlivnějším a nejbohatším z Fondů k velké nelibosti otce, který neviděl rád oslavu drog v rodině. Jane se na chvíli nastěhovala do bratrova domu, aby se věnovala hře na kytaru, myšlenkám Krišnamurtiho a třem krabičkám cigaret denně. V Kalifornii pak dokončovala postsynchrony ke „Koním“ a při té příležitosti navštívila Sharon Tate, která byla v osmém měsíci. Dva týdny na to se svět dozvěděl šokující zprávu o její smrti. Sklíčená Jane, stejně jako mnoho hvězd kulturního nebe té doby, odjela do Indie najít vnitřní klid. Co viděla v ulicích Bombaje, ji srazilo na kolena. Umírající děti na nemoci a v nepředstavitelné chudobě. Pochopila, že řešení není uzavřít se do sebe, ale naopak přijmout zodpovědnost a pomáhat.

Obsazení Alcatrazu americkými Indiány odstartovalo její zájem o pošlapaná práva původních obyvatel. Sympatizovala s Černými pantery, hnutím feministek, matkami na podpoře, s farmáři. Za svou snahu často sklízela tvrdou kritiku i těch, kterých se zastávala. J. E. Hoover označil její složku Jane Fonda: Anarchistka. Jela turné po USA, promlouvala ke studentům. Oč hlasitější a vášnivější byla ve svých projevech, o to méně se zdála informovaná, ale měla jméno a vliv. I tak byla několikrát zadržená policií a vyslýchaná.

Originální trailer filmu Klute  

Film Koně se také střílejí šel do kin. Představoval formální obžalobu amerických hodnot. Jane byla horkou favoritkou na Oscara, ale toho jí vyfoukla Maggie Smith za film The Prime of Miss Jean Brodie. Když režisér Alan J. Pakula dočetl scénář k filmu Klute, vzpomněl si na nedávný rozhovor se zajímavou herečkou, která ho okamžitě napadla do hlavní role. Jane se nabídky opět zhostila způsobem, jak byla zvyklá. Převtělila se postupně do luxusní prostitutky, která se zamiluje do soukromého detektiva, jenž vyšetřuje zmizení jejího klienta. Ani mezi hlavními představiteli – Jane a Donaldem Sutherlandem – se to neobešlo bez milostného vzplanutí. Na každý pád jí role Bree Daniels vynesla Oscara a na radu otce ho převzala s prostým: „Děkuji vám.“ V mezičase se Jane věnovala kulturní revue, se kterou cestovala se svými angažovanými kolegy, a také stihla ve Francii natočit s Jeanem-Lucem Godardem film Tout va bien, kde byl jejím partnerem Yves Montand.

Když se potkali s Tomem Haydenem, okamžitě oba pochopili, že mají společnou vášeň pro politiku a to, že jsou na různých stranách, trápilo víc jejich odpůrce než je. On se nelekl její slávy a ona obdivovala jeho znalosti a nechala se vést. Kromě toho měla peníze, které mu chyběly a pro své politické cíle je potřeboval. Jane odletěla směr Hanoj. „Vaše matky vás neporodily a nevychovaly k tomu, aby se z vás stali vrazi.“ Tyto a další naléhavé apely vysílala z místního rádia k americkým vojákům. Dala do toho celé své srdce a mimoděk tak povzbudila Vietnamce, čímž nepřímo zavinila smrt dalších amerických odvedenců. Henry Fonda byl chováním své dcery zděšen, ale nezapřel ji. Řekl: „Je to dobrá žena, s dobrými instinkty.“

Jela znovu přednáškové turné, které přerušila až nabídka hrát ve filmu Nora. Z natáčení se stala noční můra, když se muži a ženy rozdělili na dva nesnášenlivé tábory. Do toho přijel Hayden a těhotnou Jane požádal o ruku. Neformální svatba proběhla po bleskovém rozvodu s Vadimem a tentokrát byl přítomen i otec Henry, což naznačovalo, že vztahy v rodině jsou nyní vřelejší. Haydenovi doufali, že se dítě narodí 4. července, ale chlapec Troy přišel na svět o tři dny později. Jane zjistila, že si o ní vede tlustou složku FBI a dokonce i CIA a Bílý dům jí odposlouchává telefon a kontroluje účty. Aféra Watergate pak sehrála, co se pohledu veřejnosti na ni týče, největší úlohu a lidem, kteří ji chtěli vsadit do vězení, nyní hrozilo, že tam půjdou sami. Na Henryho opět tisk tlačil a on se své dcery opět zastal: „Mám ji rád a respektuji její právo říkat věci, jež říká.“ Záhy na to prodělal infarkt.

Aby se Jane zbavila nařčení z pokrytectví, opustila luxusní bydlení a pořídila zchátralý domek v zanedbané části Santa Monicy, před nímž stála otlučená dodávka. Ještě jednou se vrátila do Vietnamu, ale dala na radu otce, že méně je více, a tentokrát jen poslouchala. Chyběl jí už jen dobrý film, a tak vděčně přijala roli v Modrém ptákovi režiséra George Cukora. Točilo se v Sovětském svazu, kde se Jane snažila o přátelství skrze díky za sympatie k Vietnamu, ale přehlédla, že tu nebyl uveden žádný z jejích filmů. Natáčení se táhlo celý rok a značně se prodražilo, aniž přineslo odpovídající tržby.

Originální trailer filmu Legrace s Dickem a Jane  

Tom se pustil do kandidatury na senátora a Jane mu požehnala. Bylo veřejným tajemstvím, že zdroj jeho financí potřebných ke kampani je ona. Aby její konto nešlo ke dnu, přijala účast v komedii Legrace s Dickem a Jane a jako vždy se práce neobešla bez jejího hnidopišství, ale vyplatilo se a film byl velmi dobře přijat. Haydenovi se poučili z první porážky ve volbách, že hybnou silou jsou peníze a Jane přemýšlela, jak je sehnat. Podkladem pro film Julie byla povídka z knihy Pentimento spisovatelky Lillian Hellman o dvou přítelkyních z dětství. Jane dostala roli Lillian a zasadila se o to, aby Julii hrála Vanessa Redgrave. Film se stal komerčním hitem a ocenila ho i kritika. Po Zlatém Globu byla Jane nominována i na Oscara. Globus získala, ale Oscara si odnesla Diane Keaton za Annie Hallovou. Vanessa Redgrave i Jason Robards Oscara získali.

V rychlém sledu pak následovaly filmy Návrat domů, Apartmá v Kalifornii a Přijíždí jezdec. O pět let dříve se Jane na demonstraci potkala s Ronem Kovicem, který se poté, co zažil zacházení s veterány, obrátil proti válce. Jane rozpohybovala přípravy a podklady pro film. Tušila, že Návrat domů by mohl být apelem a současně komerčně úspěšným filmem. Sama v něm hrála Sally, manželku vojáka, který zatímco bojuje ve Vietnamu, ona pracuje v nemocnici pro veterány a do jednoho z nich se zamiluje. Roli manžela přijal Bruce Dern, post zmrzačeného veterána obsadil Jon Voight. Jane za svého Oscara poděkovala ve znakové řeči. Vědomí, že je na ni otec hrdý, jen doplnilo kouzlo okamžiku.

Originální trailer filmu Návrat domů  

Nabídku Michaela Douglase, který koupil práva na film Čínský syndrom, přijala ráda. Jeho zpočátku vlažné přijetí změnila nehoda ve skutečné elektrárně v Pensylvánii a z Jane & spol. se přes noc stali nukleární proroci a z Čínského syndromu nejnavštěvovanější film. Pro ni to byla 5. nominace na Oscara, ten rok ho však získala Sally Field za Normu Rae. Roku 1979 se stal hitem Elektrický jezdec, kde se opět sešla s Robertem Redfordem v roli omšelého rodeového jezdce, který unese nádherného koně, aby jej vrátil z reklamního mola zpět do přírody a osvobodil tak i sám sebe. Komedie Od devíti do pěti se zabývá životem vykořisťovaných sekretářek, které jsou v kanceláři první a odcházejí poslední, a které se rozhodnou si to se svým šéfem vyřídit.

Originální trailer filmu Od devíti do pěti  

Na svou politickou emancipaci potřeboval Tom Hayden další peníze a očekával od své ženy, že si poradí a někde je sežene. Ta skočila po hlavě do toho, co jí šlo po herectví nejlíp. Cvičení. Nechala se inspirovat svou kamarádkou, u které již dříve trénovala, a rozjela cvičební studia, kde na rozdíl od konkurence nebyly lázně, masáže a další drahé procedury, ale naopak se omezila na svoje sestavy a levné vstupné. Obyčejné ženy přilákala možnost, že Jane nebo další předcvičující herečky zahlédnou alespoň koutkem oka. Zatímco studia úspěšně běžela, Jane se pustila do projektu s názvem Na Zlatém jezeře. Příběh starých manželů zaujal Katharine Hepburn, role Normana se líbila Henrymu Fondovi, ale byl už velmi nemocný a peníze do filmu vložené v ohrožení.

Jane velmi stála o roli jejich dcery a doufala, že se tak přemostí citová propast, která je vždy dělila. Rozhodla se podílet na produkci. První setkání s Katherine nedopadlo nejlíp, herecká velikánka dávala Jane jasně najevo, že nemíní akceptovat „arogantní kariéristickou nulu“, mezi Henrym a Kate naopak panovala harmonie. Postupně se z hereček staly přítelkyně, Kate byla pro Jane velkým vzorem a rádkyní. Pomohla jí i se scénou, kde Chelsea promlouvá ke svému otci, ale byla to Jane, kdo přivedl Henryho k uvědomění si jedinečnosti okamžiku. Moc příležitostí projevit si vzájemně city už vzhledem k jeho chřadnutí nezbývalo.

Originální trailer filmu Na Zlatém jezeře

Neúspěch Pakulova filmu Bankovní převod Jane velmi zasáhl a smutek vykompenzoval jen Oscar pro otce Fondu za "Zlaté jezero". Zdravotní stav už mu nedovolil zúčastnit se ceremoniálu, a tak za něj sošku převzala a poděkovala Jane a hned mu ji také přivezla domů, odkud celý sváteční večer sledoval v televizi. O čtyři měsíce později zemřel. Pokud jde o zkrášlování postavy, byla Jane Fonda pochodující reklamou svých Workout studií. Na jaře 1982 vyšla kniha na toto téma a hned zaujala místo na špici bestsellerů. Následovalo natáčení videokazet, které si lidé neobstarávali ve videopůjčovnách, ale chtěli je mít doma napořád. Jestliže v USA existovaly domácnosti, kde se nevyskytoval jediný film Jane Fondy, zřídka jste našli takovou, kde by nebyla její kazeta s aerobikem. Všechny peníze z kazet šly na podporu politických aktivit manžela Toma. Jejich vztah začal připomínat politicko-ekonomické partnerství.

Jane si dlouho přála realizovat román Harriette Arnow – The Dollmaker o chudé ženě, která se protloukala vyřezáváním dřevěných panenek. Znovu dala do své role vše a přes image, kterou na veřejnosti měla, se jako prostá žena stala uvěřitelnou. Za svou snahu převzala cenu Emmy. V Gallupově průzkumu veřejného mínění se vyhoupla z 10. na 4. místo v kategorii Nejobdivovanější žena Ameriky. Rok 1985 jí přinesl práci v kanadském opatství na filmu Anežka boží, a ačkoli byl snímek plný kvalitních hereckých výkonů, úspěšný byl tak napůl. Jane ale otevřel vrátka k příležitosti zamyslet se nad vírou a bohem. Sedmou nominaci na cenu akademie jí pak vynesl Lumetův film Příští ráno, kde hraje alkoholičku, která se probudí vedle mrtvoly.

Originální trailer filmu Anežka boží  

Snímek Přistěhovalec se natáčel v náročných mexických exteriérech, Jane prolila spoustu slz, nemocného Burta Lancasteera musel nahradit Gregory Peck a v roli druhého osudového muže se objevil Jimmy Smits, o němž se Jane vyjadřovala natolik pochvalně, že rozvířené fámy o jejich románku přijel ověřit do Mexika samotný Tom Hayden. Přičtěme k tomu demonstrace ve Waterbury, které kazily plán na film Stanley a Iris, a Jane neměla daleko ke zhroucení. Jak to dopadlo, už víme. Jane zažila osobní triumf, když se dokázala domluvit s těmi, co ji zprvu chtěli ukamenovat. Politické kariéře Toma Haydena však tyto třenice neprospívaly, stále musel vysvětlovat, co a kde on a jeho žena před patnácti lety dělali. Kromě toho ani Jane nehodlala dál snášet jeho nevěry a posměch médií a odřízla manžela a jeho stranu od svých příjmů. Rozvod po tolika letech byl pro ni jednou z nejtraumatičtějších událostí v životě.

Za nějaký čas se objevila opět po boku muže. Ted Turner byl televizní magnát spojený především se stanicí CNN, miliardář, a jakkoli se to nezdálo, měli s Jane hodně společného. S Tedem se stěhovali z místa na místo, z jednoho ranče na druhý. Jane zabydlovala domácnosti, jezdila s ním na koni, chodila na ryby, odřízla se ze světa filmu – dílem dobrovolně, dílem ho chtěla potěšit. Po dvou manželských zkušenostech, kdy se přizpůsobila muži, chtěla být víc než kdy jindy konečně sama sebou, ale opakoval se stejný scénář. Ted ji natolik zahltil svým hektickým způsobem žití, že se jí už nevešel do vztahu ten její.

Nikdy se nepřestala angažovat na místech, kde cítila, že je jejího vlivu a pomoci třeba. Bylo by lehčí vyjmenovat obory, kde se nenasazovala, než kde brojila za změny nebo kde přímo poskytla či vymohla finanční částkou. Od útlaku žen a podporu jejich vzdělanosti v zemích třetího světa až po čistotu oceánů. Prolétla i naší Sametovou revolucí v roce 1989. Po letech harcování s Tedem byla unavená, taky jeho neustálé nevěry jí nepřidaly a poslední kapkou byla scéna, kdy hodlala odjet za dcerou Vanessou a být u ní při porodu. Ted špatně snášel, když se jeho paní věnovala něčemu či někomu jinému. Chtěl ženu, která ho bude reprezentovat a poslouchat, ale tahle role měla datum spotřeby.

Originální trailer filmu Příšerná tchýně  

První film po patnácti letech – Příšerná tchýně - měl v roce 2005 přinést jen finance na jistý bohulibý účel, ale Jane si uvědomila, že jí hraní chybělo a do filmového světa opět vklouzla jak do vyšlapaných bot. Vlastní pravidla, Komuna mé matky, Co kdybychom žili společně?, Dámský klub, Our Souls at Night a spoustu dalších filmů, kde už nepotřebovala nikoho přesvědčovat o svých hereckých kvalitách, ale mohla si hraní naplno užít. Za Mládí byla nominovaná na Zlatý globus. Největší projekt posledních let je seriál Grace a Frankie, kde hrají se svou kamarádkou Lily Tomlin opuštěné manželky dvou homosexuálních mužů, kteří přestali tutlat letitý vztah.

Jane se v roce 2017 po osmi letech rozešla s hudebním producentem Richardem Perrym a je nyní bez muže, nikoli však sama. Dál je zvědavá, podnikavá, dál se účastní společenských akcí i demonstrací, veřejných diskusí, dál pomáhá. Je tváří značky L ´Oréal. Byl by to velmi dlouhý seznam – pro co se nasadila a kde se zajímá, ale nebyl by bez bodů, kde šlápla vedle. Její kolegové, co ji příliš dobře neznali, o ní říkali, že v pauzách mezi natáčením se s nikým nebaví a pak jde domů, ale kdo ji zná, ví, že to není chlad, ale zápas. Být nejlepší, pro svého otce, pro svého muže.

Dnes ve svých letech, stále krásná, zamyšlená, konečně dělá věci pro sebe a své potěšení. A nepřestává. Není na to totiž ještě dost stará.