Na první a povrchní pohled se může zdát, že
Bod zlomu je obyčejný a ničím nevynikajicí akční film zasazený do atraktivních lokací mořských pláží mezi atraktivní opálené a nekomplikované charaktery. Jenže to by byl velký omyl a nic víc než jen opravdu povrchní dojem. A také by to nesměl být film zřejmě "nejakčnější" ženské režisérky, kterou svět viděl –
Kathryn Bigelow. Ještě dlouho předtím než se natrvalo zapsala do filmové historie jako první ženská režisérka, která získala Oscara v do té doby striktně "mužské" kategorii, kterou je filmová režie, se Bigelow "rozehřívala" v tomto pozoruhodném a netuctovém akčním filmu s existenciálním nádechem. Zdá se to skoro nepatřičné, pokud tedy nejde o filmy s bojovým uměním, spojovat akci s filozofií, ale
Bod zlomu dalece přesahuje kategorie obyčejného akčního filmu.
Přitom příběh začíná jako tuctový akční thriller. Johnny Utah (
Keanu Reeves) je bývalým nadějným hráčem amerického fotbalu, jemuž v další kariéře zabránilo zranění kolene a rovněž nadějným nováčkem v řadách FBI. Utah je přidělen na losangeleské oddělení bankovních loupeží pod dohled ostříleného veterána Angelo Pappase (
Gary Busey). Ten vyšetřuje sérii bankovních loupeží, v kterých figuruje kvartet mužů v maskách bývalých amerických prezidentů. "Exprezidenti" jsou nepolapitelní, ale Utah s Pappasovou pomocí zjistí, že to jsou surfaři a hodlá se mezi ně infiltrovat. Na plážích potkává atraktivní Tyler (
Lori Petty), která ho "vyškolí" v surfování, a také místního surfového krále a "guru" Bodhiho (
Patrick Swayze). Mezi oběma muži se rozvíjí zvláštní přátelský vztah a zároveň se Utah do Tyler zamiluje. Stejně jako i ona do něj. Tím vše ale teprve začíná.
Nastíněním expozice příběhu se ani zdaleka nepřiblížíme k jádru a jedinečnému náboji tohoto filmu. Ten plyne hlavně z jedinečnosti jeho postav. Především postava agenta Utaha, kterého tu výborně hraje mladý Keanu Reeves, se může zdát "šustit papírem", ale v Reevesově energickém podání se jedná o skutečnou, fyzickou osobu z masa a krve. Stejně fyzicky a přesvědčivě tu vychází i buddhisticky laděná postava Bodhiho (jehož nick neznamená nic jiného než "osvícený"), která zastihla jeho představitele, bohužel už zesnulého Patricka Swayzeho ve vrcholné fyzické i herecké formě.
Jejich zvláštní vztah oscilující mezi přátelstvím a rivalitou se táhne příběhem jako neviditelná nit, která je podvědomě spojuje. Jako by šlo o dvojčata, duchovně spřízněná, ale rozdělená osudem. Jeden zasvětil život práci "pro systém", druhý naopak proti němu. Dodnes zůstává pamětihodným okamžikem scéna zhruba z prostředku filmu, kdy Utah pronásleduje maskovaného Bodhiho, který již zná jeho pravou identitu, zatímco Utah tu Bodhiho jen tuší. Ovšem stačí jediný záběr ve velkém detailu na oči ukryté v masce a Utah ví, že nemůže vystřelit na svého "bratra". Jedinečnosti této sekvence si všimnul i
Edgar Wright, který tuto scénu láskyplně ocitoval i zparodoval ve své
Jednotce příliš rychlého nasazení.
Ale zpět k
Bodu zlomu. Již tu byla zmínka o jeho režisérce Kathryn Bigelow, která byla v té době ještě manželkou
Jamese Camerona, jenž zde fungoval jako výkonný producent. Bigelow za sebou v té době měla režii tří filmů, debutového dramatu
Nemilovaná, hororově laděného thrilleru
Na prahu temnot a policejního thrilleru
Modrá ocel. V
Bodu zlomu kulminovalo její dosavadní úsilí natočit řemeslně perfektní akční film se snahou zároveň přesáhnout jeho hranice. Zde se jí to povedlo ve vzácné kombinaci akce a psychologie postav s lehkým dotekem filozofie, respektive osudovosti.
Akční scény tu jsou zrežírovány mimořádně zručně i nápaditě (jeden příklad za všechny: už zmíněné Reevesovo stíhání maskovaného Swayzeho skrze domky a dvorky "civilních" předměstských obyvatel má neuvěřitelný spád a razanci), a film je proto fyzicky mimořádně intenzivní. O zvláštní nejednoznačnosti povah postav už tu byla řeč. K tomu si připočtěte úžasným stylem natočené dechberoucí záběry ze surfování na mořských vlnách s jedinečnými zvukovými efekty, neopakovatelnou atmosféru ranných devadesátých let, báječně poskládaný rockový soundtrack s působivými hudebními kompozicemi
Marka Ishama a jako "třešničku" na závěr i dovětek o Bodhim, který se dočkal své ultimátní vlny, která přijde jen jednou za život a vyjde vám z toho, že jste právě viděli cokoliv jiného než tuctový akčňák.
Takže pokud jste
Bod zlomu ještě neviděli anebo jste ho viděli kdysi dávno, připomeňte si ho. Brzy bude i důvod si "starý"
Bod zlomu připomenout, neboť nám američtí producenti přichystali na příští rok jeho
remake. Ovšem, nevím nevím, jak s ním mohou před originálem s jeho neopakovatelnou atmosférou obstát. V osobě jeho režisérky a obou hlavních představitelů měli alespoň jedinečné a podle mě i nepřekonatelné vzory.
P.S.: Ve vedlejší roli jednoho z členů surfařského gangu tu identifikujete frontmana slavných Red Hot Chilli Peppers
Anthony Kiedise (se dvěma copánky).
