Ve svém druhém autorském počinu odvíjí před divákem americký scenárista a režisér J.C. Chandor (nominace na Oscara za scénář Margin Call) příběh osamělého mořeplavce, kterého v průběhu jeho plavby potkává jedna katastrofa za druhou. Po sérii vskutku nešťastné souhry nejrůznějších okolností se zdá, že je vše ztraceno. A divák je do poslední minuty filmu napínán, jak se starý mořský vlk vyrovná s fatálně mezní situací.

Jakkoli titul snímku vypovídá více o snaze režiséra přidat příběhu o přežití ještě další hodnotu, J.C. Chandorovi nelze upřít odvahu. Věnovat přes sto minut času pouze jediné bezejmenné postavě (v titulcích pojmenované "náš muž"), která téměř nemluví, a celý děj zasadit do bezbřehosti otevřeného oceánu, svědčí o silném autorském záměru i sebevědomí. Dramatičnost filmu pak zůstává ležet pouze na bedrech Roberta Redforda, který ústřední postavu ztvárňuje, a gradujících katastrofách, které postupně začínají hraničit s apokalypsou.

Právě v tom spočívá kámen úrazu. Jakkoli je Robert Redford v roli zkušeného jachtaře přesvědčivý, způsoby, jak se vyjádřit beze slov, bez možnosti reakce na dalšího aktéra, pouze tělem a mimikou, jsou limitované. V konečném důsledku působí tato one man show jako glorifikace hereckého umu Roberta Redforda, který je navzdory svému věku neuvěřitelně vitální.

Navíc se o postavě "našeho muže" divák dozví pouze pár kusých faktů, což mu v konečném důsledku znemožní do hlavního hrdiny jakkoli emocionálně investovat. I díky tomu začíná Redfordova postava působit postupem času poněkud ploše, protože není ani tak živou osobou z masa a kostí, ale spíše zástupným symbolem lidské vůle k životu. Podobně tak vršící se pohromy, které přicházejí neúnavně jedna za druhou, jakkoli je každá jiná, působí dojmem lehce bezduchého opakovaní.

Tuto plochost a repetitivnost umocňuje i práce s kamerou. Na omezeném prostoru středně velké námořní plachetnice jsou využity snad všechny možné úhly záběrů, podhledů a nadhledů, což stejnou měrou platí i pro stísněné prostory kokpitu. Kvalitní řemeslná stránka filmu je neoddiskutovatelná, ale právě snaha "obohatit" vizuální stránku nejrůznějšími rakursy usvědčuje tvůrce, že se se svým minimalistickým konceptem ocitli poněkud v úzkých. Tím nemám v úmyslu nikterak snižovat martýrium, kterým si hlavní hrdina musí projít. Každý, kdo se někdy plavil na moři, ví, že stát se může cokoli a vůle k přežití je silnější, než by si člověk dokázal představit.

Bohužel ve snímku Vše je ztraceno jakýkoli přesah chybí. Příběh má silný potenciál být podobenstvím o lidských vlastnostech a schopnostech obnažených tváří tvář samotě a smrti. Producenti filmu podotýkají, že jde o novodobou podobu Starce a moře. Nicméně toto tvrzení je stejně tak prázdné, jako pokus povýšit příběh muže bojujícího s živly a nepřízní osudu na úroveň metafory. Na rozdíl od poselství Hemingwayovy novely zde chybí onen všeobjímající vhled do toho, co znamená lidství v kontrastu s tím, co ho přesahuje, schopnost bojovat až do konce bez ohledu na překážky.

Na druhou stranu filmu nelze upřít napínavý děj a spektakulární záběry. Vše je ztraceno dobře funguje jako vizuální podívaná se vzrušujícími zvraty, při níž se budete o hlavní postavu bát. Nicméně tento strach bude pouze na adrenalinové úrovni, protože J.C. Chandor neposkytne divákovi jediné vodítko, aby se s postavou "našeho muže" jakkoli identifikoval nebo se na ní napojil.

Originální trailer filmu Vše je ztraceno