Jan Varga: Patnáct nejlepších filmů z kin i festivalů

© Palace Films
2. Umírání – Skvěle natočený, mistrovsky napsaný a precizně zahraný rekviem za skomírající rodinné vazby o různých podobách zpracovávání duševních strastí, ale také o empatii a vzájemném pochopení, v němž komplexní postavy řeší netriviálním způsobem vzájemné vztahy a komplikované problémy spojené s prací, nemocemi, opatrováním dětí a různými formami umírání ve vší složitosti, kterou s sebou život přináší.
3. Ještě nejsem, kým chci být – Formálně osvěžující, autorsky hravý a technicky vytříbený český dokument, jehož univerzálně srozumitelný příběh o hledání domova a osobní identity je sestavený z tisíců fotografií, které demonstrují dobu a život v Československu v letech 1968 až 1989 a jejichž autorka v nich s překvapivou otevřeností obnažuje kromě svých myšlenek a mnohdy dost intimních zážitků i sama sebe a zachycuje tak svou fyzickou proměnu i vlastní profesní vývoj v průběhu času.

© FilmNation Entertainment
5. Substance – Hrdý artový brak, v němž se mísí elegantní a efektní moderní filmařina s intenzivním béčkovým body-hororem na téma sebezničující touhy po věčném mládí. Směs videoklipové soft-porno estetiky a praktických krvavých efektů i obludných masek je zároveň plná stylistických referencí odkazujících na jiné filmy a jiné tvůrce. Vše je podřízeno tomu, aby snímek neustále posouval hranice očekávání a několikrát skokově šokoval tím, do jakých krajností až je ochoten zajít. Čirá over-the-top zábava pro otrlé.
6. Furiosa: Sága Šíleného Maxe – Akční příběh silné hrdinky, která vyprahlý post-apokalyptický svět hlučných motorů a mužské nadvlády obohacuje o feministické a environmentální prvky. Skrze motiv pomsty se snímek vrací ke kořenům série, zároveň se ale i hlouběji noří do tajů stylizovaných pouštních lokací, v nichž mají voda, benzin a střelivo větší hodnotu než lidské životy, a rozšiřuje je o detailnější náhled do mocensky-obchodních vazeb mezi vůdci jednotlivých motoristických kmenů. Velkolepý zábavný spektákl, který se nebojí jít si vlastní cestou.

© The Playlist
8. Tatami – Absurdita náboženské nesnášenlivosti Íránu a Izraele vylíčená skrze dramatický černobílý film, na němž v exilu spolupracovali právě íránští a izraelští filmaři. Politicko-sportovní drama ambiciózní judistky, která se na mezinárodní soutěži postaví totalitnímu útlaku a manipulativním mocnářským představitelům opresivního režimu, byť za cenu uvrhnutí sebe sama a své rodiny do nebezpečí. Skvěle zahraný snímek s bravurně nasnímanými zápasy, jehož formální zpracování jde ruku v ruce se stupňujícím se tlakem, jenž je na hlavní hrdinku vyvíjen jak v profesní, tak v osobní rovině.
9. Amerikánka – Silně novátorský, formálně odvážný, bezbřeze kreativní, magicky snový a nekompromisně svéhlavý autorský počin je zároveň vyvrcholením čtvrt století trvajícího uměleckého projektu o hledání naděje a o zpracovávání jednoho hlubokého traumatu. Film pojednávající o zkušenosti dítěte z dětských domovů a pěstounské péče v dobách totality je vyprávěný coby mozaika emotivních vzpomínek, v níž kromě subjektivní perspektivy hlavní hrdinky plní roli průvodce světem nesvobody i významotvorné syté barvy a energicky odpoutaná kamera.

© Dawson Films
11. Žádná jiná země – Palestinský dokument, jenž je velmi působivou, autentickou a osobní zpovědí mladého člena malé palestinské vesnické komunity, v níž tamním rodinám ničí izraelská armáda domovy ve snaze vysídlit je z území, které obývají už skoro dvě století. Syrově a bez okolků, bez zbytečných slov navíc a bez jakýchkoli příkras. Volání o pomoc a upozorňování na bezpráví, které páchá na bezbranných lidech státní zřízení, masírující vlastní národ nenávistnou propagandou.
12. Strange Darling – Chlap s puškou pronásleduje zakrvavenou prchající ženu. Kontext této situace je však složitější. Ďábelsky znepokojivý americký thriller je rozdělený do šesti kapitol (a epilogu), které jsou promíchány v nechronologickém pořadí. Nelineární vyprávění podrývá divákovo očekávání a překvapuje ho zvraty a změnami perspektivy a obohacováním předešlého dění o širší kontext, který mění vyznění některých předchozích scén. Chytře zakomponovaný je i motiv genderových stereotypů a předsudků.

© Universal
14. Paměti z ulity – Černohumorný plastelínově animovaný film pro dospělé o smrti a osamělosti, ale také o láskyplné síle sourozeneckého pouta a nutnosti neustále hledět vpřed a vyhlížet nadějné zítřky. Tragikomický děj o odloučení dvou náctiletých dvojčat i řadu melancholických okamžiků mistrovsky kompenzují bláznivé nápady, hromada legračních vizuálních detailů (s přispěním technicky perfektní a nesmírně propracované animace) i morbidně vtipné průpovídky.
15. Past – Koncepčně vystavěný thriller, v němž se z hlavního protagonisty záhy vyklube hlavní antagonista, a v jehož chytře spleteném příběhu o otci, jenž vyrazí se svou dospívající dcerou na koncert a ocitne se ve slepé uličce stíhán strážci zákona, se několikrát promění, kdo je vlastně kočkou a kdo naháněnou myší. Tematicky bohatá, satiricky podnětná a konzistentně zábavná podívaná, která dokáže neustále překvapovat změnami prostředí i přibývajícími dějovými zvraty.
Václav Limberk - nejlepší kino a mimo kino zážitky mi poskytly tyto:
1. Megalopolis - vysněný Coppolův projekt se řadí mezi jeho nejosobnější a nejoriginálnější nejen v jeho filmografii, ale v kinematografii jako takové. Pro mě to je film roku.
2. Vedlejší pokoj - Pedro Almodóvar natočil svůj první anglicky mluvený film. Jde o psychologické a depresivní drama, které je seřízené s přesností švýcarských hodinek.
3. Klaunovy Vánoce - tak jsme se konečně dočkali toho, že jsme mohli vidět v kině film, který si jinak člověk, fanda hororu sjíždí potajmu doma na laptopu. Na velkém plátně ta jatka opravdu vynikla.
4. Heretik - zde platí to samé co u Vedlejšího pokoje. S velkou precizností vybudovaný atmosférický a psychologický hutný thriller, který klade netriviální otázky a skvěle baví. Velké překvapení.
5. Úsměv 2 - na rozdíl od jedničky už dvojka ztratila punc nečekaného, o to více jsem ocenil expanzi a nápaditost pokračování. Dvojka se směle může rovnat jedničce a mnohdy ji i vylepšuje.
6. Gladiátor II - film pro velké plátno s velkými scénami a se vším podstatným, co dělá film přitažlivým. Skvěle jsem si to užil.
7. Substance - vrchol divných filmů tohoto roku. Konec se mi zdál už poněkud přehnaný, ale jinak jde o nevšední podívanou.
8. Joker: Folie à Deux - tento snímek má mnoho odpůrců, ale najdou se i tací, kterým se líbil. Já jsem jedním z nich.
9. Rebel Ridge - asi nejlepší letošní film mimo kino. Zcela výjimečný počin, který jde proti proudu a proti všem klišé v žánru revenge. Toto je zcela jiný druh zážitku.
10. Vetřelec: Romulus - nikdo už nečeká, že se někomu podaří překonat první dva díly série. Jde už jen o to, jak dobrý, nebo špatný díl se přitočí. Tento mě skvěle pobavil.
11. In a Violent Nature - druhý nejlepší zážitek mimo kino. Nový a neotřelý pohled na žánr, který se už zdá být řadu let vyčerpaný.
12. Motorkáři - v každém dřímá kus motorkáře. Parádní film i pro ty, kdo na motorce nikdy neseděli. Mezi takové se počítám.
13. Občanská válka - ve světě se pořád válčí, válka je všude. Doufám, že válku na vlastní kůži nezažiju. Ale Občanskou válku si nechám líbit.
14. Furiosa: Sága Šíleného Maxe - i když sequel nezopakoval komerční úspěch jedničky, natočil George Miller jeden z nejlepších filmů roku.
15. Late Night with the Devil - v kině se to nehrálo, ale nic to nevadilo tomu, abych se u svého laptopu skvěle nebavil.
16. Dokonalé dny - dokonalý film dokonalého Wima Wenderse.
17. Bastard - dokonalý film s dokonalým Madsem Mikkelsenem.
18. Sekáč - můj kamarád to na ČSFD vystihl dokonale, cituji: "šleha jak hajzl!". Nezbývá než potvrdit.
TV seriály a minisérie, které mě bavily: Temný případ - Noční krajina, Zlá krev - Capote vs labutě, The 8 Show, Presumed Innocent, Sugar, Ripley, Pán prstenů: Prsteny moci (2. série), Cobra Kai (6.série), Zlo (4.série) a Hra na oliheň (2. série).
Vratislav Šálek
Jelikož jsem ještě některé obecně chválené filmy z různých důvodů neviděl (ale v žebříčku je mají kolegové, takže je vše v pořádku), je můj výběr podstatně skromnější a jeho pořadí je řazeno dle české premiéry v kinech.
Chudáčci - výtečná "divnozáležitost" s fenomenální Emmou Stone v titulní roli, Yorgos Lanthimos je v ní opět divácky hodně přístupný, a to i přes řadu syrově erotických scén, v nichž mnohdy účinkují muži, na které se dívat opravdu nechceme, zábavný a svým způsobem originální, navíc tak trochu dráždí feministy.

© IMDb
Opičí muž - zapomínaný režijní debut Deva Patela rozhodně není žádná zásadní pecka, už jen za parádní vizuální stránku, velmi dobře natočenou akci a eklekticky vybrané prvky z mnoha zdrojových inspirací si své místo v žebříčku zaslouží.
Stovky bobrů - vynikající groteska, která dokáže opakovat jeden vtip až do úmoru a stále je vtipný, ctí pravidla dnes už mrtvého žánru, má nádherný černobílý vizuál, připomíná počítačovou hru, především ale dokazuje, že i v dnešním trochu uniformním světě kinematografie se najde několik originálních tvůrců, kteří se nebojí přijít s otřepaným nápadem a za mrzký peníz ho realizovat.

© Warner Bros.
Zvláštní uznání: Manželé Stodolovi - filmový debut Petra Hátleho má mnoho nedostatků a objektivně vzniklo v Česku několik lepších filmů, uznání si nicméně zaslouží za dvě věci - první je netradiční přístup k true crime žánru, kdy nezkoumá původ zla v postavách, ale rovnou uvádí diváky do děje, aniž by z tohoto nějak slevil, druhou je pak excelentní a mrazivý výkon Lucie Žáčkové, který patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo k vidění v porevoluční kinematografii.