Norman má schopnost povídat si s mrtvými a pro své okolí je tedy za podivína. Právě on se ale stává jedinou nadějí rodného města, na které se řítí smrtelná pohroma. To vše v animovaném filmu, který se snaží být i žánrovou poctou.
Představte si, že byste se narodili se "zvláštním" darem - vidíte mrtvé lidi a můžete si s nimi povídat. To se tedy už před lety přihodilo malému Coleovi v takřka kultovním
Šestém smyslu. Jeho aktuálním následovníkem je chlapec jménem Norman. Ten si ale svých schopností užívá. Rád se kouká na horory, mluví s mrtvou babičkou, jen společnost, včetně jeho rodičů a sestry, ho moc nebere a považuje ho za podivína. To se ovšem změní, když ho jeho podobně "postižený" strýček varuje, že město stihne pradávná kletba, v níž budou mít hlavní slovo oživlé mrtvoly a právě Norman je tím, kdo má všemu zabránit. Jak to ale udělat?
Předně nutno napsat, že
Norman a duchové je animovaný film. Nejde ovšem o klasickou CGI animaci, nýbrž o animaci loutkovou, která v dnešní době působí příjemně staromilsky a pořád ještě neotřele. Distributor sice láká na komedii pro celou rodinu, s klasifikací to ale bude poněkud složitější. Je to totiž tak, že režiséři
Sam Fell a debutující
Chris Butler svým způsobem skládají poctu starým zombie hororům. O tom nás přesvědčí už vtipné a stylové úvodní titulky, které jako by vypadly z
Tarantinova a
Rodriguezova Grindhousu.
Od začátku jede snímek ve svěžím a rychlém tempu, přidává nějaký ten vtipný odkaz na dnes už legendární žánrové zástupce (nejviditelnější je asi pocta
Pátku třináctého) a hlavně vytváří opravdu skvělou a na animák až nezvykle temnou atmosféru. S tím také souvisí určité pochybnosti o cílové skupině. Úplně malé děti (dejme tomu předškolní věk a nějaká ta první a druhá třída) bych možná dokonce nechal doma, neboť by se opravdu mohly slušně vyděsit. I když je fakt, že dnešní děti snesou leccos. Berte to tedy spíš jako námět k zamyšlení.
V první hodince si tak není nač zásadního stěžovat. Rodiče budou příjemně překvapeni výše zmiňovanými odkazy, fungujícím humorem, vizuálními i slovními vtípky a jejich děti se budou bavit stejně tak. Nikomu tedy v podstatě nebude vadit, že námět je šíleně otřepaný a plný klišé. Tvůrci si v této fázi chytře hrají a dokáží z něho těžit úplné maximum.
Taktéž animace baví a je až roztomilé, jak moc se všichni vyřádili. Zejména vzhled všech zombies budí neustále úsměv na rtech, stejně jako vyřešení dalších postaviček, které jsou stejně tak sympatické jako bláznivé, a i přestože jde většinou o karikatury, jsou ztvárněny s tak laskavým humorem, že si získají srdce všech diváků. Jasné ovšem je, že v jejich charakteristice zkrátka nemůžete čekat zázraky.
Problém přichází v poslední čtvrtině nikterak dlouhé stopáže (klasická hodina a půl). V ní si
Butler s
Fellem rázem vzpomenou, že vlastně natáčejí animák (tudíž musí být hlavně pro děti), a vše, co vybudovali, nepochopitelně odkládají stranou. A na povrch začíná vyplouvat až trapné a otravné morální poselství o tom, že ti nejutlačovanější bývají nejstatečnější a že každý podivín má něco do sebe a je daleko schopnější než ti, kteří se mu smějí. Nic proti tomu, podáno to ale rozhodně mohlo být trochu vkusněji a méně nápadně.
Tolik fungující svěží tempo tak jako mávnutím kouzelného proutku mizí a děj se začíná nepříjemně táhnout a celková úroveň snímku malinko klesá. Ač je možná právě závěr vizuálně nejzajímavější, vrší na sebe hodně barev a technicky je bezchybný, v příběhové linii selhává na celé čáře. A vzhledem k tomu, jak měl snímek našlápnuto, to mrzí o to víc. Není se tedy co divit, že konec je očekávaný a nikterak překvapivý.
Tuzemskému divákovi možná zážitek zkazí i nezbytný dabing. Ten sice není špatný (naopak velmi slušný), bohužel je ale až moc infantilní a zřejmě zabíjí několik dalších možných odkazů a vtipů. A ač v originále neuslyšíte extra velké hvězdy (ze známějších jmen jen
Caseyho Afflecka a
Johna Goodmana), s největší pravděpodobností se snímek posune na zcela jinou úroveň. Ptáte-li se po 3D, tak vězte, že prostorový efekt není nijak zásadní a plně vynikne snad jen dvakrát.
Přes veškerou kritiku je
Norman a duchové příjemným překvapením, které je do jisté míry zdravě odvážné a potěší oko většiny filmových fandů. Jen je škoda, že nastavenou laťku neudrží a na konci je vyloženě žánrovou úlitbou, která malinko kazí dojem. Návštěvu kina ale tentokrát mohu vřele doporučit i těm, kteří děti nemají a chtějí se slušně pobavit. Pokud navíc patříte mezi fandy hororů, užijete si film ještě trochu víc.
Český trailer filmu Norman a duchové