Dva roky po válce v roce 1947 je Dalton Trumbo (Cranston) úspěšný a bohatý hollywoodský scenárista, kterému škodí pouze jeho sympatie k levicovému smýšlení, které zpečetil během války svým vstupem do komunistické strany USA. Trumbovy postavy si všimnou zapálení antikomunisté, obávaná publicistka píšící sloupky o lidech z filmové branže Hedda Hopper (Helen Mirren) a tehdejší velká hollywoodská star John Wayne (David James Elliott). Trumbo se spolu s dalšími devíti lidmi z filmové branže dostane na "černou listinu", čímž začíná jeho vyčerpávající boj se soudy, kdy musí čelit obviněním z "neamerické činnosti". Odmítá odpovídat na otázky a spoléhá na to, že se mu podaří dostat k Nejvyššímu soudu, který mu pomůže zvrátit obvinění z pohrdání soudem. Jeho plány ale zhatí nenadálá smrt hlavního soudce a Trumbo je tak odsouzen k jedenácti měsícům za mřížemi.
Trumbo je poctivě, ale standardně natočený biopic, který může být přínosný všem studentům dějepisu, které nebaví danou látku studovat ve škole. Pokud chcete ušetřit hromadu času biflováním, pusťte si Trumba a dozvíte se tu vše podstatné. Dalton Trumbo byl nepochybně zajímavá osobnost a ne náhodou si ho režisér Jay Roach proto vybral jako hlavní postavu svého filmu. Že není prvním tvůrcem, koho tato osobnost zaujala, dokazuje i dokumentární film Trumbo, kde vystupoval mimo mnoha známých herců i skutečný Dalton Trumbo.
Jméno režiséra Roache je možná mírným překvapením, když si vzpomenete, že začínal jako režisér nenáročných komedií s Austinem Powersem a natočil také první dva (ty lepší) díly "fotrovské" trilogie Fotr je lotr a Jeho fotr, to je lotr! Že Roach ale inklinuje i k vážnějším látkám, dokázal před čtyřmi roky televizním filmem Prezidentské volby, o kterém jsme mimochodem také před nějakým časem psali v této rubrice. Roach tedy opět ukázal, že je ambicióznějším tvůrcem, než se mohlo na první pohled zdát.
Trumbo tedy kromě precizní dobové výpravy a kostýmů stojí především na hereckých výkonech, přičemž těch opravdu skvělých nabízí hned několik. Bezchybně svou roli zvládnul hlavní představitel Bryan Cranston, který si svou oscarovou nominaci zasloužil zcela oprávněně. Cranston hraje Trumba s takovou nonšalancí a grácií, že je radost na něj hledět každý okamžik, kdy se zdržuje na plátně. Konečně tak dostal hlavní roli, kterou si zasluhoval a zvládl ji na výbornou.
Druhým hereckým vrcholem tu je pak jeho hlavní protihráčka Helen Mirren v roli opravdu, ale opravdu nesympatické novinářky, kterou máte chuť uškrtit pokaždé, když ji vidíte. Mirren z ní svým hereckým uměním udělala jednu z nejpůsobivějších záporaček za poslední dobu, co si pamatuju a je div, že si vysloužila pouze nominaci na Zlatý glóbus. Brilantní a životnou postavu hlavy studia soustředící se na produkci levných béčkových filmů Franka Kinga, u nějž najde na nějaký čas Trumbo zaměstnání, tu vystřihl John Goodman. Jeho výstup s baseballovou pálkou, s níž ve své kanceláři "zaúřaduje", je pamětihodný.
Bohužel legendární a charismatické postavy Hollywoodu, jako byli John Wayne nebo Kirk Douglas, neměly odpovídající herecké představitele ani prostor, jaký by zasluhovaly a ve srovnání s předešle jmenovanými jim nemohly býti vyrovnanými spoluhráči. Trumbo také v druhé polovině poněkud ztrácí své tempo a je zbytečně natahovaný. Každopádně vypovídá o skutečných historických událostech, které nebyly nepodobné tomu, čeho jsme byli svědky i u nás v době padesátých let a uměle vykonstruovaných politických procesů.
I když v Americe své oběti nepopravovali (alespoň tedy v případě Trumba), ale "jen" pronásledovali a znemožňovali jim tvořit, absurditu "honu na čarodějnice" v jakékoliv době i zemi si z toho uvědomíte dostatečně. A nenásilnou a zábavnou formou si také můžete zopakovat kromě kapitol z dějepisu i kapitoly z filmové historie, jejíž nedílnou součástí byl i v anonymitě stále neúnavně tvořící dvouoscarový (za Prázdniny v Římě a The Brave One) legendární scénárista Dalton Trumbo, jemuž Roach svým filmem vystavil důstojný umělecký epitaf.