V roce 2010 započal svou režijní kariéru Petr Jákl ambiciózním snímkem o jednom z nejproslulejších českých trestanců a do jisté míry se mu povedlo natočit film, který uspokojil kritiky i diváky. Od té doby česká kinematografie sázela spíše na tutovky, které k ní prostě jdou, ať už hořké komedie, nebo silná dramata, vždy se dala najít kvalitní podívaná. Ale teď jde po delší době do kin tvářící se žánrovka s tématem korupce a plnokrevného gangsterského podsvětí.

Hlavním hrdinou je tu mladý Jakub (Martin Kraus) plný velkých plánů a ideálů, jemuž s kamarádem nevyjde investice do rekonstrukce skateparku a od té doby jeho život jede strmě dolů, na druhé straně dluhy exponenciálně rostou. Jeho věrný přítel si sbalí pět švestek a raději uteče k protinožcům, naopak Jakub díky menší shodě náhod, ovšem velké dávce své blbosti skončí napospas lichvářům, gangsterům i exekutorům. Na poslední chvíli se do jeho problémů vloží starý kamarád Pavel (Jaromír Nosek), jenž disponuje nezanedbatelnou výhodou, a to zazobaným mafiánským tátou (Tomáš Hanák) a pro Jakuba to znamená poslední šanci vymanit se ze spárů nelítostného bosse (Jakub Mohamed Ali) jedné gangsterské partičky.

Mimo jiné vedle toho všeho nesourodě stojí vztah s těhotnou přítelkyní či většinou humorná rovina s rodiči, což už v tak děravém příběhu ani moc nepopuzuje. Tenhle obsáhlý dramatický oblouk má sice jasný cíl, ovšem způsob jeho dosažení už razí heslo „v neslučitelnosti je síla!“ Námět samotný svůj potenciál nijak extra neskrývá, jenomže z toho rozvinutý příběh jako by viditelně možné ambice látky centralizoval úplně mimo vyprávění. Bohatě stačí hrdina za hranicí sympatičnosti, který každým dalším krokem jen hledá ještě odpornější bahno, do kterého by se mohl zahrabat, a to i přes rady svých přátel, jež si vezme k srdci zhruba na jedno odbití.

Ač se Martin Kraus velice snaží téhle postavě vdechnout alespoň špetku divácké přízně, je bez šance, protože ani Héraklés by tento třináctý úkol nezvládl. Nicméně to platí pro většinu jeho kolegů, kteří mají trošku jinou smůlu. Naznačí se třeba jasná romantická zápletka se sestrou jednoho kamaráda, jenže již nic dalšího z toho nevyplyne – postava prostě úplně zmizí. V lepším případě se očividně nedořešené papírové zápletky ignorují. Světlou výjimkou je hlavní záporák v podání Jakuba Mohameda Aliho, jenž výtečně staví skoro z ničeho a skvěle by padnul do solidního hollywoodského řemesla. Na druhou stranu Hanákovi na těch pár minut na plátně stačí minimum výrazů a stejně je to vždy příslib lepší podívané, která bohužel nikdy nenastane.

V této situaci se nedá ani argumentovat tím, že jde z mnoha pohledů o debut, jelikož podobné chyby nejsou otázkou zkušenosti. Lehkou shovívavost si zaslouží režie, lze totiž říct, že neznámý Marcus Benois Tran dokázal něco od zahraničních kolegů okoukat, ale kolik toho bylo, nejde úplně díky znatelně skrovnému rozpočtu říci. Ať se totiž zaměříme na jakýkoliv technický aspekt, i očima průměrného diváka je vidět nouze o peníze.

Přitom neustálé zpomalovačky a snahy o cool záběry vůbec v kontextu filmu nefungují. Chybí i sebemenší smysl pro rytmiku střihu, návaznost scén je ta tam a působivost bojů či rvaček postrádá sebemenší atraktivnost. I když se tvůrci na besedě chlubili obsazením opravdových šampionů v MMA, jenže k čemu to je, pokud chybí znalost filmové, trošku dynamičtější choreografie.

Rýpat by se dalo opravdu hodně a hluboko, ale na tohle divné leporelo, s příběhem inspirovaným skutečnými událostmi, se sluší jen zapomenout a doufat, že se příště v podobném případě stane zázrak.

Oficiální trailer filmu Lovci a oběti