Je třeba se mít na pozoru pokaždé, když se nějaká "akce" (seminář, festival, přehlídka) prezentuje při závěrečné bilanci prostřednictvím čísel, která jsou ještě větší než v předchozích letech s poukazem na to, že se překonávaly rekordy. Na sponzory a partnery to působí velmi dobře, ale z "uživatelského" (diváckého, novinářského) hlediska to povětšinou znamená následující: "Filmů bylo hodně, ale neměly jasnou dramaturgickou koncepci." "Hosté měli přilákat pozornost médií, ale běžný smrtelník s nimi neměl možnost přijít do styku." "Akreditovaných účastníků bylo velké množství, ovšem kvůli problémům s kapacitou se skuteční zájemci nedostali do sálu."

Festival Academia Film Olomouc měl letos "na tři sta hostů, z toho sedmasedmdesát ze zahraničí", do jeho soutěže "se přihlásilo 358 snímků z celého světa" a celkový počet akreditovaných byl "na 4 500". Přesto - až na nedostatek volných míst, kdy ne všichni se dostali do Vlastivědného muzea, Filmového a Divadelního sálu - se výše zmíněné výtky festivalu netýkají. Organizátorům je přitom nutné přičíst k dobru, že na z počátku nečekaný veliký zájem reagovali přidáním projekcí, u hostů změnou přednáškového místa s větší kapacitou apod.

A to přitom AFO, přestože je "podnikem" Univerzity Palackého, nemá zrovna snadné postavení, protože pokud je něčeho v České republice nadbytek, jsou to nepochybně filmové festivaly zaměřující se na nonfikční tvorbu. Napojení na akademickou půdu (ti, kteří se na vzniku podílejí, se z ní z velké části rekrutují) i specifické zaměření (na populárně-vědecký, nikoliv angažovaný dokument, jako je tomu např. v Jihlavě) ovšem z festivalu činí unikátní událost.

Návštěvníci se totiž sjíždějí ani ne tak s tím, že mají stejné přesvědčení či zájem (opětovně: Jihlava a Jeden svět, ale např. i různé ekologické, sociálně angažované apod. přehlídky), ale za poznáním. Letos si bylo možné rozšířit obzory v osmi programových sekcích: Kosmos, Podoby lásky, Domácí mazlíčci, Výročí: Cesta k Apokalypse, Nespavost, Paměť, Alan Turing, Trendy a žánry: Dokudrama. Nejatraktivnější byly první tři jmenované, které plnily sály.

Navštěvovaná byla i poslední sekce Trendy a žánry: Dokudrama, jež lákala především ty, kteří potřebují mezi všemi těmi dokumenty, byť narativizovanými, pravidelnou dávku fikce. Byla ale pojata tak, že měla zpochybnit striktní dělení na fikční a nonfikční tvorbu, protože tyto se navzájem ovlivňují. Upřesnění "Dokudrama" v podtitulu sekce ale není jedno z nejšťastnějších, protože jde o (sub)žánr, který má vlastní specifika.

Nepochybně zde patřily dvě výjimečné televizní produkce, za Českou republiku Kulka pro Heydricha (v rámci cyklu České století) a za Velkou Británii první epizoda čtyřdílné minisérie Textilka, které rekonstruovaly a zároveň dramatizovaly minulost s důrazem na narativní fakta a referenční rámec vyobrazovaného "fikčního" světa. Málokdo by nejspíš namítal vůči zařazení "found footage" snímku Europa Report, který spadá mezi tzv. hard sci-fi (tj. vědecké fikce kladoucí důraz právě na vědecký aspekt před tím fikčním).

Přítomnost historického (melo)dramatu Agora, přestože pojednává o skutečné události, a Gravitace, přestože vědomě přebírá postupy z IMAX dokumentů a tyto zasazuje do fikčního narativu se sci-fi prvky (viz naše BD recenze), je již problematičtější. Historický film totiž není a priori dokudrama, užívání nonfikčních postupů ze snímku nedělá dokudrama. Bylo proto lepší uvedenou dvojici vnímat jako doplnění programového bloku Kosmos, k němuž se svým tématem (Agora) či místem dění (Gravitace) beztak vztahovala. A s ohledem na silné ženské hrdinky v hlavní roli jako "doporučené projekce" k dvoj-přednášce Stereotypizace žen ve vědě: Dr. Jekyll a slečna Hyde, z které jsme reportáž přinesli v polovině týdne. Jistě ne náhodou měla na přednášce příspěvek a sekci dramaturgovala Jana Jedličková, pod jejíž patronát spadaly i Podoby lásky, jimž se úspěšně podařilo vyhnout dominujícímu biologickému a chemickému (obecně přírodovědnému) náhledu.

Co do funkce kritické reflexe se jako sporné ukázalo uvedení dvou dokumentů z prestižního dokumentárního cyklu Horizon Tajný život psa a Tajný život kočky. Oba, zařazené do programového bloku Domácí mazlíčci, oslovovaly poněkud mladší publikum, než je to cílové pro AFO, jež sestává ze studentů a absolventů vysokých škol. A oba měly spíše funkci rozněžňování se nad výskytem roztomilých zvířátek v jejich nadživotní velikosti, než že by vedly k novým poznatkům.

Kočky pouze ukázaly, že nejsou tak věrné, za jaké je jejich majitelé mají. Psi ve snaze o radikální přehodnocení dosavadního nashromážděného vědění byly velmi nejapně vystavěným rétorickým argumentem vedoucím k banálním poznatkům (psi jsou schopni se učit na úrovni dvouletého dítěte, psi nejsou zdomácnělí vlci, ale spíše lišky apod.). Druhému zmíněnému navíc neprospělo, že byl pouštěn až večer, a tak si na něj nemohlo zajít mladší publikum. "Pop" aspekt zde převážil nad tím vědeckým, ale řemeslnou zručnost BBC upřít nelze: oba dokumenty dokázaly udržet divákovu pozornost používáním vypravěčských a žánrových postupů z fikčních děl, jako jsou dialogové háčky spojující různá dění, komunikativnost vyprávění či vzorec vyšetřování příznačný pro detektivky.

Pokud jste ale narazili na něco, co vás minulo, mohli jste si najít náhradu. Přednášky nejenom domácích, ale i zahraničních hostů byly zajímavé a tematicky bohaté. Navíc s odborníky na zhudebňování dat z vesmíru (Robert Alexander spolupracující s NASA), chování psů (Julie Hecht), vizuální paměť (A. Kuhn) či temnou hmotu a fyziku (hvězdný skeptik Lawrence Krauss) se člověk nesetkává každý den. Natož aby měl tu možnost je vyslechnout a zeptat se jich na něco. Bylo možné se i potulovat prostory a zabavit se interaktivními exponáty z libereckého vědeckého centra iQlandie, ostravského planetária anebo simulátoru vesmírné sondy Curiosity.

Výhoda celého podniku, jak Academia Film Olomouc poněkud nehezky nazývá docent Kadery divadelních, filmových a mediálních studií Štefanides, je finanční dostupnost. Za akreditaci se totiž neplatí, pokud se zaregistrujete dostatečně včas, máte dokonce zajištěné ubytování zdarma. A to se přitom jedná o organizačně jeden z nejlépe zvládnutých tuzemských festivalů, kterému se navzdory několika sporným vybraným titulům daří popularizovat vědu i prosazovat kritické myšlení - a letos k tomu přidal i nepřehlédnutelné mediální pokrytí, aby se příští jubilejní ročník mohl odehrát opravdu ve velkém.