Před dvanácti lety vtrhl do kin animák Příšerky s.r.o. z dílny studia Pixar, který přišel s poměrně originálním světem, v němž žijí strašidýlka, která potřebují vyděsit co nejvíce dětí, protože z jejich řevu získávají elektrickou energii. I když byl snímek určen spíše dětskému divákovi, kritika z něj byla nadšená, dospělí si ho chválili a v pokladnách kin lidé nechali celosvětově přes půl miliardy dolarů.

V roce letošním jsme se dočkali prequelu s názvem Univerzita pro příšerky. Ten vypráví o tom, jak se Mike Wazowski seznámil s pozdějším nejlepším kamarádem Jamesem P. Sullivanem, zvaným Sully. Zatímco první jmenovaný ví, že se musí pilně učit a proto studuje kdejakou příručku, ten druhý spoléhá na svůj známý rodokmen a místo studiu se věnuje jiným věcem, protože, jak sám říká, je na strašení přirozený talent. Tihle dva se zpočátku nemohou vystát a neustále spolu soupeří. Jenže jeden takový konflikt skončí průšvihem a oba jsou vyloučeni ze školy. Brzy tak pochopí, že pokud chtějí bojovat o návrat a případnou druhou šanci, musí spolupracovat a to bude dost těžké.

V roce 2001 byl Pixar ještě svěžím vánkem ve světě animace a sršel originálními nápady, dnes je situace diametrálně odlišná. Univerzita pro příšerky vstupuje do kin ve chvíli, kdy je slavné studio součástí Disneyho komplexu a hlavně poté, co jeho předchozí snímky byly hodnoceny spíše vlažněji a šlo vlastně jen o sázku na jistotu. Jak na tom tedy první prequel v historii Pixaru je?

Nutno předem poznamenat, že se skutečně musíme smířit s tím, že animační studio s lampičkou ve znaku už bohužel dávno není továrnou na originální nápady. Na ty už se zřejmě rezignovalo a jednoznačně zvítězila snaha vydělávat peníze a pobavit co nejvíce příslušníků dětské a mladší generace. Jestli je to špatně, nebo ne, si musí každý přebrat sám.

Pravdou je, že Univerzita pro příšerky nemá čím překvapit. Od začátku je příběh dost předvídatelný a pokaždé, když se rozehraje nějaká podzápletka, je po pár vteřinách jasné, jak dopadne. Žánrová šablona je naplněna do puntíku a nechybí v ní ani potřebné moralizování, kterého je tentokrát ale trochu moc a tvůrci si ho mohli v takové míře odpustit. Zejména s blížícím se koncem se slušná a pohodová atmosféra mění ve zbytečnou melancholii a jede se až moc "na vážno", což je škoda a úplně zbytečné.

Jinak toho ale celovečerně debutující Dan Scanlon moc neřeší a od prvních minut nastavuje solidní a svižné tempo, které prakticky nepoleví. Pořád se tu něco děje, takže by se vlastně divák neměl nudit ani chvilku. Střídají se tu více či méně vtipné situace, které jsou pravda určeny hlavně dětem, ale dospělého nikterak zásadně neurazí. Navíc nikdy nepřekročí hranici přílišné infantility a prvoplánovosti a jsou poměrně vkusné a nenásilné.

O řemeslné úrovni nemá cenu se dlouze rozepisovat, protože z tohoto hlediska je vše na špičkové úrovni a těžko výtečné animaci cokoli vytýkat. Vizuální vtípky fungují výborně, všechno je plné sytých a čistých barev a také 3D je velmi dobré a třetí rozměr občas vynikne, i když pro technicky extrémně náročného diváka ho tu bude asi pořád málo. Hudební doprovod vystihuje aktuální trendy, takže neoriginální motivy jsou housově laděné a nepříliš zajímavé.

Nutno ovšem pochválit český dabing, který se docela povedl a jako bonus zvládl na výbornou i boj s tím, že děj se odehrává v americkém vysokoškolském prostředí a veškeré obtížné pojmy jsou přeloženy tak, že je nebudete muset vysvětlovat dětem, což je nejdůležitější. Ano, originální znění, v němž jsou slyšet třeba John Goodman, Billy Crystal nebo Steve Buscemi, bude asi úplně jinde, ale ani tuzemská verze není k zahození a neruší.

Univerzita pro příšerky může být pro někoho smutný film. Je totiž asi definitivním potvrzením toho, že Pixar už je spíše Disney a nějaké originality se od něho nedočkáte. Ve výsledku tak nejde o špatný film a dokonce bych si troufl ho nazvat solidním prequelem, problém bude spíše v tom, že to není žánrová trvalka, ale pouze příjemná jednohubka. Komerční realita je neúprosná. 

Český trailer filmu Univerzita pro příšerky