Prohlásit o novele Charlese Dickense
Vánoční koleda, že je v angloamerickém světě klasikou, je asi jako říct, že
Steven Spielberg je známý filmový režisér. Ano, je to sice pravda, ale zdaleka to nevystihuje stav věcí. Stačí se podívat na ohromný a nejspíš zdaleka ne úplný
seznam všemožných adaptací, které od doby prvního vydání v roce 1843 vznikly. Nejstarší dochovaná filmová podoba přitom pochází už z roku 1901!
Mezi nejmilovanější celovečerní snímky patří určitě černobílý
Scrooge s
Alastairem Simem v titulní roli, poslední významnější adaptace je rozhodně
Zemeckisova počítačově animovaná verze s
Jimem Carreym. Možná jste viděli zmodernizovanou (nebo spíš znásilněnou) podobu
Strašidelné vánoce, fandové
Sezame, otevři se zase nejspíš nedají dopustit na snímek
Muppets: Vánoční koleda s
Michaelem Cainem v roli Scrooge. Dnes představovaný film byl určen nejprve pro uvedení v americké televizi, v Británii šel ale v listopadu 1984 do kin.
Příběh je jednoduchý. Ebenezer Scrooge (u nás překládáno jako Vydřigroš) je starý a osamělý, náležitě lakomý obchodník, který nemá rád lidi. A samozřejmě ani Vánoce. V noci ho navštíví duch jeho před sedmi lety zemřelého obchodního partnera Jacoba Marleyho, který ho varuje před neblahým osudem, který Scrooge čeká, pokud nezmění svůj přístup k životu. Taky mu oznámí, že ho navštíví tři duchové Vánoc - těch minulých, přítomných a budoucích. Tak se i stane a Scrooge se podívá na sebe a svůj uplynulý život, ale i to, co ho teprve čeká. Samozřejmě se náležitě vyděsí, půjde do sebe a napraví se. Co byste taky čekali o Vánocích?
Zní to dost průhledně, ale historie ukázala, že to fungovalo a může fungovat opravdu dobře, pokud se látky chopí schopní tvůrci. Dickens opustil svůj tradiční realismus, na druhou stranu duchové mohou být pořád výplody snů či halucinací hlavní postavy, ale sociální rozměr jeho tvorby zůstal v předloze zachovaný a činí příběh nadčasovým. Záleží tak na tom, jestli se nečekanou proměnu Scrooge podaří vylíčit přesvědčivě a jestli se autorům adaptace neutrhne ruka s nabízejícím se sentimentem. Jestli nezvládnete tyhle dva klíčové faktory, nezachrání vás ani sebelepší efekty, ani
Bill Murray jako v již zmiňovaných
Strašidelných vánocích.
Adaptace z čtyřiaosmdesátého je rozhodně citlivá, komorní, respektující sílu Dickensovy předlohy. Nemá potřebu ji vylepšovat, naopak tvůrci (režisér
Clive Donner byl mimochodem střihačem snímku
Scrooge) se soustředí na herecké výkony, přesvědčivou výpravu (natáčelo se v anglickém Shrewsbury, mimochodem místě, kde prý Dickens poprvé veřejně četl své dílko) a působivou atmosféru.
Anglickému castingu dominuje Američan
George C. Scott, jehož nejznámější rolí je určitě titulní postava v klasickém válečném snímku
Patton, který svého Scrooge pojal spíš realisticky, tlumeněji, bez potřeby karikatury. I proto je ta klíčová proměna uvěřitelná, protože jeho Scrooge je spíš zahořklý a zklamaný než opravdu zlý. A o to větší radost z jeho "napravení" divák cítí. I obsazení vedlejších rolí je stejně "klasicky" kvalitní, ze známějších tváří zahrnuje třeba
Davida Warnera či
Susannah York.
Je radost vidět nepřeslazený, svěží a vlastně i dost temný vánoční film, který má silnou atmosféru a ústřední myšlenku o potřebě udržování dobrých vztahů a důležitosti pomoci těm méně šťastným předává přímočaře a prostě, ale bez kýče a falše. Nabídka televizních stanic je každé Vánoce stejně nudná a unavuje stále totožným menu. Jestli tenhle snímek nenajdete v programu, zkuste se po něm "poohlédnout" jinde. Nebudete litovat. A třeba se i trochu polepšíte.