Epická podívaná na motivy norské mytologie a legendárního komiksu v režii mistra adaptací Shakespearových her Kennetha Branagha a s instrumentálním doprovodem Patricka Doyla. Film, který měl na víc, ale nezklamal. A hudba, která neurazí, ale ani nenadchne.
Proč byl soundtrack k
Thorovi svěřen Patricku Doylovi, je vcelku nasnadě. Kenneth Branagh za celou svou režijní dráhu ještě nespolupracoval s jiným skladatelem, a tak jeho volba rozhodně nebyla překvapením. Otázkou však zůstává, jestli se to vyplatilo. Skotský skladatel Patrick Doyle, který se v branži filmové hudby pohybuje už více jak dvě desetiletí, si již stačil vydobýt místo na výslunní a do všeobecného povědomí prosadit svůj osobitý styl. Soundtrack k
Thorovi vyvolává mezi mnohými jeho fanoušky rozpaky. Nabízí Doyla, ale jen místy.
Když to ale vezmeme z druhé strany, Doylovi se podařilo napsat relativně kompaktní hudbu, která film spolehlivě doprovází, ale přes všechnu zběsilou akci a snahu vyšponovat někdy napětí na maximum se často vytratila skladatelova osobitost. Stopáž dvaasedmdesáti minut ovšem poskytuje spoustu tvůrčího prostoru k rozvinutí všech dynamických celků, a tak si přijde na své skoro každý.
Tracklist začíná slibnou
Chasing The Storm, která splňuje všechny požadavky typické
otvíračky. Z ničeho se během tří minut vyvine souboj mezi žesti a smyčci, jimž Doyle přenechal veškerou práci. Jiným nástrojům nevěnoval zdaleka tolik pozornosti. Navazující
Prologue s neustále se opakující smyčcovou melodií dává tušit, že přijde něco mnohem většího. A skutečně:
Songs Of Odin představuje hlavní téma v rytmické podobě s příznačnými kovovými perkusemi, které vyvolávají pocit, že jsme z jednadvacátého století zpátky mezi Vikingy.
Silného motivu, který v lecčem připomíná nejznámější melodickou linku z
Eragona, se Patrick Doyle drží ještě po následující skladby
A New King,
Ride To Observatory,
To Jotunheim, z nichž každá má svůj vlastní způsob interpretace.
První akční track přijde až s číslem osm.
Frost Giant Battle rozproudí krev v těle, ale tak nějak nestačí na to, aby pohnul i myslí. O deset skladeb později v
The Destroyer je výsledek podobný a oba tracky jsou jen slabým odvarem nejdelší písně na soundtracku, která je zároveň i tou nejlepší. Sedmiminutová
The Compound se nebojí vystřídat hned několik dynamických a melodických částí, kdy se středová smyčcová pasáž vyšvihne více jak o oktávu výš a vzápětí se znovu zlomí do původní polohy a přes rozechvělé drama dospěje ke smířlivému konci.
Mezi čtyřiadvacítkou tracků najdeme i takové kousky, které by se daly označit za intermezza. Temné variace skladeb
Laufey,
Banishmant,
Crisis In Asgard nebo
Urgend Matters, stažené mnohdy skoro do šepotu, dají možnost srovnat si dosavadní hudební zážitky v hlavě a připraví pozornost na další nářez.
Až patnáct minut před závěrem Doyle ve skladbě
Thor Kills The Destroyer konečně předvede v celém rozsahu to, co umí nejlépe. Majestátní spolupráce smyčcových nástrojů spolu s žesti a tympány jen dokazuje, že je tam doma. Neuvěřitelně mocné téma tentokrát ještě s vědrem emocí.
Dvojice předposledních skladeb potěší převážně romantické duše a nepřekvapí ty, kteří znají jeho tvorbu už z dřívějších let.
Letting Go je jediná, kde nastane drobná obměna nástrojů a na okamžik se vůdčím hlasem stane klavír, což je pro posluchače příjemné osvěžení. Na fous stejnou melodii si vystřihne i
Can You See Jane?, kdy ale naopak vynikne houslové sólo. Poslední
Earth To Asgard vrací zpátky do děje a za doprovodu bubnování se opakuje hlavní téma, aby po skončení ještě několik desítek sekund znělo v hlavě.
Soundtrack má vesměs všechno, co by mít měl, a kdyby na albu stálo jiné jméno, nejspíš by ani nikoho nenapadlo se v tom babrat. Jenže Patrick Doyle se místy mění v Stevea Jablonskiho a někdy připomene i variační umění Hanse Zimmera. Problémem není ústřední motiv, ani romanticky založené a klidnější pasáže - tam je rukopis více než patrný. Kámen úrazu přichází ve snaze vyrazit nám dech v nejdramatičtějších momentech. Přitom to Doyle umí a po svém, jak dokázal třeba ve
Frankensteinovi.
Proč si tentokrát zvolil cestu jinou, jestli se chtěl přiblížit Raminu Djawadimu, Geoffu Zanellimu, kteří vytvořili hudbu k dalším komiksovým adaptacím, to už asi těžko odhadneme. Na prvních několik poslechů to příjemně plyne, ale pak už ztrácí šmrnc.
Thor OST - Thor Kills The Destroyer
Album: Patrick Doyle - Thor OST
Celkový čas: 71:55
Skladby: Chasing The Storm // Prologue // Sons Of Odin // A New King // Ride To Observatory // To Jotunheim // Laufey // Frost Giant Battle // Banishment // Crisis In Asgard // Odin Confesses // Hammer Found // Urgent Matter // The Compound // Loki’s Lie // My Bastard Son // Science and Magic // The Destroyer // Forgive Me // Thor Kills The Destroyer // Brothers Fight // Letting Go // Can You See Jane? // Earth to Asgard.