První Thor byl ve své době naprosto unikátním (byť malinko „polotučným“) kouskem, který režíroval shakespearovský režisér Kenneth Branagh a z převážné části se odehrával na Zemi, zatímco druhý díl s podtitulem Temný svět v režii Alana Taylora byl znatelně horší, přičemž vsadil hlavně na epické scény na mimozemském dějišti. Pro třetí (a závěrečný?) film s bohem hromu v hlavní roli si Marvel opět vybral relativně neznámého režiséra, tentokrát Taiku Waititiho, který měl do filmu vnést jednak osobitý vizuální styl a druhak naprosto bezprecedentní dávku humoru, kterou se má odlehčit jinak na první pohled velmi vážné téma Ragnaroku, který měl s ohledem na význam v severské mytologii znamenat především apokalyptický zánik všeho, co jsme až doposud ze série Thor poznali.
A to se skutečně stane. Thorův (Chris Hemsworth) úskočný bratr Loki (Tom Hiddleston) se zmocnil Ásgardu, ze zapomnění se však vynořila mocná bohyně smrti Hela (Cate Blanchett), která si trůn uzmula pro sebe a Thor skončil uvězněný na světě Sakaar na opačné straně vesmíru a co hůř, bez svého kladiva Mjølniru. Zde musí z rozmaru Velmistra (Jeff Goldblum) bojovat v gladiátorských zápasech, kdy jeho protivníkem má být i jeho bývalý spolubojovník z týmu Avengers – Neuvěřitelný Hulk (Mark Ruffalo).
Přestože je tento film prezentován jakožto třetí díl „trilogie“ o Thorovi, ve skutečnosti je toto tvrzení značně zavádějící, protože zhlédnutí obou předchozích snímků vám k pochopení filmu Thor: Ragnarok překvapivě pomůže jen málo. Snímek také zhusta a přímo odkazuje na Avengers: Age of Ultron a okrajově překvapivě i na Doctor Strange. Pokud znáte alespoň tyto čtyři filmy, máte částečně vyhráno, jelikož odkazy na ostatní filmy MCU jsou taktéž velmi četné. Thor: Ragnarok je zkrátka opět snímkem koncipovaným jako součást širší série, který nemůže stát samostatně, byť se nás o tom tvůrci snaží přesvědčit (koukám na tebe, Rogue One: Star Wars Story!).
Další unikátní věcí na tomto filmu je humor. Jistě, naprostá většina filmových marvelovek se nebere tak úplně vážně a o vtip tu není nouze. Přesto však takovou nadsázku a podvratný humor vpletený hluboko do přediva příběhového syžetu jsme tu zatím měli pouze dvakrát, a to v případě dilogie Strážci Galaxie. Nový Thor v tomto ohledu Strážce skutečně dost připomíná. Rovněž „technicolorový“ vizuální styl z 80. let a syntetizátorové prvky v hudbě dávají filmu nekonvenční „feeling“, díky němuž věříme tomu, že se může skutečně stát cokoli. Možná i proto jsou však jednotlivé dějové linky většiny postav nepříliš zajímavé.
Herecké výkony jsou u starých známých velmi zdařilé. Je vidět, že si Chris Hemsworth zvykl na komediální pózu, protože k ní sedne zcela přirozeně. Tom Hiddleston se jako Loki zjevně lehce vysílil ve filmu Thor: Temný svět, a přestože i zde je „k sežrání“, dokonalosti zmíněného filmu nedosahuje. Pro nově příchozí Cate Blanchett je Hela po Indiana Jones a království křišťálové lebky již druhá ústřední záporačka a vede si v úloze skvěle. To Karl Urban v úloze přisluhovače Skurge je přinejmenším rozpačitý, asi protože samotná postava je sem viditelně naroubovaná (a ve velmi rozdílném kontextu než v komiksech). Velmistr ze Sakaaru v podání Jeffa Goldbluma je skvělý, byť působí chvíli jako zhýralý tyran, chvíli jako vcelku neškodná komediální postavička. Možná je to vina změn ve scénáři a možná je to i záměr, protože Velmistr společně s Taneleerem Tivanem alias Sběratelem (postava Benicia del Tora z filmu Strážci Galaxie – ve filmovém vesmíru jsou bratři) patří do skupiny nejstarších bytostí ve vesmíru. Protože se drtivá většina filmu neodehrává na Zemi, bylo již dávno jasné, že Natalie Portman se již do série nevrátí. Její úlohu „Thor-girl“ by měla převzít Brunnhilde alias Šroťák 142 alias Valkýra (Tessa Thompson), která se trochu plácá mezi zištnou sběračkou šrotu s temnou minulostí a členkou týmu oddanou konání dobra.
O vizuální stránce se jako u většiny filmových marvelovek nemá cenu rozepisovat, protože se jedná o excelentní práci odpovídající velikosti rozpočtu filmu. Barvy jsou zde úmyslně malinko přepálené a motiv křiklavých neonových čar se zde objevuje hned několikrát. 3D verze je zde opět spíše na překážku. Není bez zajímavosti, že sám režisér Taika Waititi ztvárnil pohyby hned dvou postav, přičemž jedné (komické postavě kamenného bojovníka Korga) propůjčil také svůj hlas. O hudbě, která podtrhuje šílenost dění na plátně, jsem se již zmiňoval a Mark Mothersbaugh, skladatel hudby k bláznivým komediím chytře využil „retro“ znějících efektů k dotvoření atmosféry. Příjemně mě ve filmu překvapilo i použití písně Immigrant Song od Led Zeppelin, která zazněla v prvním teaseru k filmu.Suma sumárum je Thor: Ragnarok neotřelým, byť na první pohled poněkud nepatřičně komediálním pohledem na klíčové a dramatické události filmového vesmíru Marvelu. Tvůrcům se povedlo úspěšně odlišit film od předchozích dílů série, jejichž znalost je pro pochopení filmu nezbytná. Film jako takový není žádné umělecké dílo, avšak je do značné míry zábavný a nudit se zcela určitě nebudete. Návštěvu kina za sebe vřele doporučuji.
