Není mnoho detektivek, které se dočkaly tolika různých zpracování jako Vražda v Orient expresu od slavné spisovatelky jménem Agatha Christie. Její nejznámější ústřední protagonista, belgický detektiv Hercule Poirot, který cestuje v polovině 30. let v luxusním vlaku, má celou řadu tradičních i netradičních adaptací včetně rozhlasové hry, japonské televizní minisérie, počítačové hry a komiksu. Asi nejcharakterističtější z nich jsou však zpracování filmová. Hned první Vražda v Orient-Expressu v režii Sidneyho Lumeta a s Albertem Finneym v hlavní roli byla nominována na šest Oscarů. Další úspěšnou adaptací byl televizní film v rámci série Hercule Poirot, který, byť se v mnohém od prvního filmu (a knihy) odlišoval, přinesl důstojný příběh s charakteristickým Davidem Suchetem.

Přestože od televizní adaptace uběhlo pouze sedm let, máme tu novou verzi plně využívající možností (a rozpočtu) snímků pro stříbrná plátna kin. Nejnovější adaptaci si pro studio 20th Century Fox na paškál vzal shakespearovský režisér a herec Kenneth Branagh, který se rovněž coby nová (a v celkovém pořadí už šestá) tvář Poirota postavil i před kameru doprovázen celou plejádou známých hereckých tváří. Není bez zajímavosti, že producenty filmu byli i Ridley Scott a Simon Kinberg (série X-Men a Sherlock Holmes).  

Hercule Poirot (Kenneth Branagh) se po vyřešení případu v Jeruzalémě chystá na zaslouženou dovolenou. Záhy ho však jeho přítel Bouc (Tom Bateman) přemluví k cestě v legendárním Orient expresu. Na palubě vlaku se setkává s na první pohled velmi nesourodou skupinou cestujících, z nichž jeden, nepříjemný podnikatel jménem Edward Ratchett (Johnny Depp) se Poirota snaží přesvědčit, aby si přivydělal tím, že ho během cesty bude hlídat. Poirot odmítne a příštího rána je Ratchett nalezen ubodán ve svém kupé. Když navíc vlak uvězní na místě lavina, bere na sebe belgický detektiv úkol rozplést tento případ, v němž se kupí důkazy i podezřelí a který patří k jeho dosud nejtěžším.

Bez mučení přiznávám, že detektivky nepatří k filmům, které aktivně vyhledávám, takže jsem si filmové adaptace Vraždy v Orient expresu doplnil až před několika lety, když jsem se doslechl, že můj oblíbený režisér Kenneth Branagh bude natáčet svoji verzi. A to je dost možná postup, který u nového filmu od svých diváků režisér očekává. Je totiž nabíledni, že ačkoli film sleduje starou známou dějovou linku výslechů a zjišťování motivů jednotlivých cestujících, určité dedukce a odhalování spojitostí nejsou v nové verzi zdaleka tak dobře vysvětlena a člověk příběhu neznalý musí v zásadě některé věci přijmout jako holý fakt, který se zrodil z Poirotovy geniální mysli, místo aby se pokusil řešit případ „společně s detektivem“.

Na druhou stranu předpoklad, že tento případ i jeho rozuzlení vlastně už všichni znají, film posouvá na zcela novou úroveň, kdy se nemusíme tolik starat o pozadí děje a můžeme se kochat novým a o poznání svižnějším zpracováním, hereckým koncertem většiny hvězdného hereckého obsazení a audiovizuálním zpracováním. A že tu rozhodně je na co koukat. Z příběhového hlediska má kupříkladu finální odhalení oproti předchozím dvěma filmům nepoměrně větší gradaci a je rozhodně dramatičtější.

Pokud jde o ztvárnění jednotlivých postav, je třeba začít od samotného Poirota. Branagh mu navzdory fyziologickým odlišnostem (výška postavy i mnohokrát omílaný knír s bradkou) oproti zmíněnému ikonickému Davidu Suchetovi dokázal vtisknout novou, ale přitom nerušivou identitu, která je v mnohém úsměvná (hlavně na začátku), ale nikdy nesklouzává k parodii. Ostatně ten knír je v podstatě ve větším souladu s popisem v knihách Agathy Christie, kde je označován za „mohutný“. Ostatní pasažéři v Orient expresu jsou přehlídkou známých tváří a je pravdou, že při takovém počtu se film nezvládá věnovat po zásluze nikomu. Jde tu v zásadě jen o to, jak je kdo výrazný v té, či oné scéně. Na druhou stranu, pokud přistoupíme na premisu, že už příběh známe, podrobnější vykreslení spolucestujících v podstatě není nutné a herecké výkony lze hodnotit v rámci jednotlivých interakcí. Došlo i k několika změnám v charakterizacích postav, resp. sloučení dvou postav do jedné a přejmenování další.

Film je po audiovizuální stránce jednoduše nádherný. Je na něm vidět především rozmáchlá výprava a počítačové triky, které sice mnohdy lze odhalit, ale v rámci určité stylizace vypadají výborně. To platí i o mnoha záběrech na vlak jedoucí poetickou krajinou, které svou líbivostí možná občas malinko ujíždějí až za hranici kýčovitosti, ale zde to vůbec není na škodu. Koneckonců film oproti dřívějším adaptacím obsahuje i řadu scén v exteriérech, což je oproti leckdy klaustrofobnímu prostředí úzkých uliček ve vlaku vítané zpestření. Hudba Patricka Doyla je také na první poslech velmi zdařilá, kdy se střídají monumentální a dramatická témata s pomalými a tesklivými melodiemi, které se v určitých momentech podobají s kompozicemi Howarda Shorea v Pánovi prstenů.

Nová Vražda v Orient expresu je novým a svižným pohledem na osvědčenou klasiku, k níž však přistupuje s úctou a s citem. Znalost knižní předlohy či dřívějších filmových adaptací není na škodu. Naopak, pokud tento Poirotův případ neznáte, můžete v množství postav a návaznosti na starší události místy tápat. Z filmařského hlediska jde o řemeslně skvěle zvládnutou práci režiséra, jak při vedení skutečně unikátního hereckého obsazení, tak při dramaturgii, která odpovídá soudobé filmové řeči. Pakliže nepatříte k poirotovským puristům, kteří nestrpí nikoho jiného než Davida Sucheta, tento snímek by neměl uniknout vaší pozornosti.

Český trailer k filmu Vražda v Orient expresu