BLU-RAY:
Gravitace je na českém trhu k dostání ve třech edicích, které se od sebe liší počtem disků i balením. Nejlevněji vychází jednodisková verze v klasickém amarayi, která neobsahuje druhý nosič s 3D verzí snímku, ale má všechny bonusové materiály. Kdo je ale tzv. 3D ready, může se rozhodnout mezi levnější dvoudiskovou variantou v amarayi balení, nebo zainvestovat o sto korun víc a odnést si dle mnohých výročních anket "nejlepší film roku" ve futurepacku. My hodnotíme "prostřední" edici, a tak se nedočkáte povinného lamentování nad boční stranou futurepacku a nad tím, že nahrazuje mezi sběrateli stále favorizované steelbooky. A zájmeno "my" je tentokrát na místě, protože šéfredaktor Martin Bubrín bude recenzovat obraz a zvuk, zatímco Marek Slovák zhodnotí bonusový materiál.
OBRAZ: Revoluční audiovizuální techniky byly v souvislosti s Gravitací oslavovány už v kině, jejich prezentace na Blu-ray vydání tudíž nemůže být opomenuta. A je nutné říci, že ani na domácím kině minimalistický blockbuster Alfonsa Cuaróna nestrádá – naopak přichází s naprosto brilantním přepisem vyzdvihujícím všechny prvky, které už výborně působily na plátně a uzpůsobuje je potřebám vaší home video soustavy. Imerzivní třetí rozměr stále působí jako vtahující vizuální atrakce, zážitek z ní je však ohraničen rámem televize, která logicky nezprostředkovává takový pocit stavu beztíže, jaký jste mohli zažít například v IMAXu. Vyplněné zorné pole holt monumentalitu prázdného vesmírného prostoru ještě znásobuje. To ale nic nemění na tom, že 3D funkčně využívá možnosti vizuální prezentace domácího kina a zhruba od Huga a jeho velkého objevu nebo Pí a jeho života jde rozhodně o nejpůsobivější práci s třetím rozměrem. Ten vyniká hlavně díky brilantní rozvrženosti plánů v obrazu a také přesnému rozmístění postav a objektů, mezi nimiž ladně proplouvá kamera a zprostředkovává divákovi přehledné mapování prostoru, který ho vtahuje směrem dovnitř. Díky virtuální kameře, která doplňuje tu „klasickou“ (i když „klasická“ je v souvislosti s Gravitací hodně nadnesené slovo), si tak divák může užít bezchybné dlouhé záběry, z nichž vyniká hlavně ten první dvanáctiminutový, jenž se stačil za dobu od uvedení již zpopularizovat. Neopomenut nesmí zůstat ani záběr ladně přecházející z detailu na obličej do hlediskového záběru z vnitřku skafandru, v němž se ukazuje Cuarónova brilantní práce se zobrazováním perspektiv. Barevné zpracování je samozřejmě také na prvotřídní úrovni, kde vynikne hlavně ostrý kontrast mezi černým (opravdu černým) vesmírem a bílými skafandry astronautů. Ani ve třetím rozměru nepřichází žádné výrazné ztmavení obrazu. V akčních scénách s tříštícími se objekty zase pohltí precizní ostrost, díky níž si doslova vychutnáte jakýkoliv výbuch nebo náraz, v němž se navíc zúročuje 3D jako atrakce vyskakující ven z obrazu (například odletující šrouby či trosky). Co se týče samotné 2D projekce, která se zdá být u titulu typu Gravitace „tou podřadnější“, tak ta rozhodně nepůsobí ochuzeným dojmem – majestátní záběry Země a jízdy ani tak neztrácí na velkoleposti.
ZVUK: Superlativy nebudeme šetřit ani u zvukového provedení, jehož šestikanálová stopa DTS-HD Master Audio je skutečným potěšením pro každého technologického nadšence. Gravitace totiž zní přesně tak, jak byste si od snímku, který proměnil nominace ve všech zvukových kategoriích na Oscarech, čekali. Ani když si ho hodně zesílíte, netrhá vám film ušní bubínky jako ve špatně nastaveném kinosále – v Cuarónově snímku je totiž veškerý zvuk naprosto čistý, srozumitelný a slyšitelně oddělený od jiné zvukové stopy. To jde poznat zejména v dynamickém rozsahu od jemných nuancí a až po burácející melodie – například mezi utlumenými zvuky vesmíru a hudbou Stevea Price, která využívá jak epických hudebních motivů, tak i experimentování s elektronikou, což je poznat hlavně v těch nejnapínavějších scénách. Zasažení všech smyslu přichází zejména při závěrečné sekvenci, kdy takřka všechny zvukové složky působí „nadoraz“ a zprostředkovávají zážitek, u kterého se těžko dýchá i ze sedačky v obýváku. Brilantní mix je zkrátka v těsné symbióze s obrazem a ani jedna rovina by nemohla fungovat bez druhé, protože se vzájemně doplňují. Zahanbením není ani český dabing, který využívá osvědčených daberů George Clooneyho a Sandry Bullock, tudíž si na jejich hlasy urychleně zvyknete a neutrpíte újmu na zdraví. Zvuková stopa tak není nikterak ochuzena – drobná výtka by se maximálně našla při úvodních titulcích, při nichž dabér předčítá fakta o vesmíru, včetně názvu filmu. Vzhledem k důležitosti hudby (přechod z hlasitého motivu do tichosti vesmíru) je požitek z toho kontrastu dost ochuzen.
(autor: Martin Bubrín)
BONUSY:
Gravitace má téměř tři hodiny česky otitulkovaných bonusů. Někdo může být zklamán, že prvotní specifikace neodpovídají skutečnosti, protože nikde není možnost pustit si film bez zvuku v exteriérových vesmírných scénách. Někomu může vadit "nenaplněný potenciál", protože chybí Maximum Movie Mode (kombinace audiokomentáře s videovstupy režiséra, odskoků do krátkých dokumentů a obrazu v obraze se záběry z natáčení, obrazovým scénářem apod.), který se stal ultimátní fičurou diferencující BD společnosti Warner Bros. od konkurence. Kdo ale bude hodnotit na základě na disku obsaženého materiálu, dospěje nejspíš k závěru, že se s největší pravděpodobností sci-fi survival zařadí ve výročních anketách konce tohoto roku k diskům s nejlepšími bonusy. A to i navzdory malé rozmanitosti, protože vedle početné dokumentární nálože položka Special Features skrývá pouze snímek Aningaaq, který režíroval a ke kterému napsal scénář Jonás Cuaron snažící se vymanit ze stínu svého otce, a textový seznam festivalů, na kterých byla Gravitace uvedena. Zmíněný kraťas na téma jazykových bariér lidské komunikace a malichernosti trápení s ohledem na význam člověka v universu nahlíží z perspektivy titulního Inuita. Desetiminutovka, která byla nejprve uvedena na benátském festivalu a později zpřístupněna zdarma ke zhlédnutí v rámci oscarové kampaně, funguje i díky rozvinutí paralel mezi Aningaaquem a astronautkou Ryan lépe při znalosti filmu, který doprovází. Na ten je v dokumentech překvapivě nahlíženo s ohledem na významový přesah, který tvoří zastřešující rámec jak dvaadvacetiminutovky Collission Point: The Race to Clean Up Space, tak i celovečerního filmu o filmu Gravity: Mission Control, který je možné zhlédnout v jednom mírně přes hodinu a čtvrt trvajícím celku, nebo si vybrat jednu z jeho devíti kapitol. Jako doplněk k druhému jmenovanému působí Shot Breakdowns, který se zaměřuje na vznik čtveřice náročných scén z technického hlediska a přidává k nim fičuru o zvuku (opětovně s možností zvolit si přehrávání v jednom třiceti sedmi minutovém kuse, nebo jednotlivě). Collission Point: The Race to Clean Up Space je persvazivním ekologickým dokumentem, ve kterém jedna autorita (herec Ed Harris) komentuje mimo obraz a jiná v podobě mluvící hlavy (vědec Kessler) argumentuje, proč bychom si měli dávat víc pozor na odpad, který lidstvo zanechává ve vesmíru. A v návaznosti na to otec a syn Cuarónovi říkají, co je inspirovalo při vymýšlení zápletky (hádáte správně, Kesslerův syndrom pojmenovaný podle - ano, hádáte správně - Kesslera) a vyjadřují se i k některým kritizovaným aspektům (Rusové sestřelující svůj satelit). Gravity: Mission Control představuje hlavní dokumentární náplň. Z názvů kapitol - Začalo to příběhem, Dlouhé záběry a nulová gravitace, Previzualizace Gravitace, Zvuk vesmíru, Stav beztíže, Vesmírná technika, Sandra a George: Pár ve vesmíru, Finální animace a Úplné ticho - je jasné, že budeme provedeni vznikem filmu od scénáře přes technicky obtížnou produkci až po finální úpravy. Na rozdíl od Collision Point není sjednocující aspekt ve společenském přesahu, ale v tom nepřímém, spojeném s vývojem doktorky - astronautky Ryan Stone. Tvůrci a herci vypráví, jak vypravěčské vzorce uzpůsobovali metafoře znovunabytí síly do života, jak délku záběru odvíjeli od toho, co změna v situaci znamená pro protagonistku, jak charaktery herců a jejich interakce na place korespondovala s jimi ztvárňovanými postavami apod. Ačkoliv má většina promluv neskrývaný PR nádech, je výlučná tím, že vybočuje z převládající strategie oslovování před uvedením i krátce po něm (Gravitace jako technicky přelomový titul) a snaží se o získání uznání za opomíjenou významovou stránku. Komu by ale chyběl detailnější pohled na postprodukci a především na hyperrealistické triky, vynahradí mu/jí to sekce Shot Breakdowns. V ní je rozebrána jak tvorba hledí na skafandru, tak i vznik scény s požárem ad. Nejpozoruhodnější je ale fičura, ve které skladatel Steven Price hovoří o tom, jak mu šlo o sladění zvukových efektů s hudbou. A veškerý bonusový materiál, přestože je zastřešen důrazem na společenský a nepřímo sdělený přesah, i přes svou rozmanitost při zužitkování různých výpovědních rejstříků (auteura, hvězd, natáčení jako těžké práce a zároveň zábavy a techniky) spěje k akcentaci jednoty všech složek (vyprávění, stylu i významu).
ZÁVĚR:
Dle mnohých anket film (minulého) roku na předpokládaném BD (tohoto) roku.