Americký Baltimore devatenáctého století. Detektiv Emmet Fields (Luke Evans) příjíždí k záhadnému případu dvojnásobné vraždy a činí překvapivý závěr: zločin nápadně připomíná fiktivní povídku Vraždy v ulici Morgue, kterou místní spisovatel a vydědenec společnosti Edgar Allan Poe (John Cusack) publikoval v novinách. Fields si okamžitě Poa nechává přivést jako hlavního podezřelého; když však během jeho výslechu dochází k další vraždě, tentokrát spáchané na motiv povídky Jáma a kyvadlo, dochází mu, že namísto pachatele má v Poeovi potřebný článek k vyřešení celé záhady. Tvůrci Havrana hned v úvodu přiznávají, že se rozhodli zaměřit na poslední dny života Edgara Allana Poea a celou zápletku vybudovali kolem prazvláštních okolností jeho smrti. Dnes známý spisovatel byl totiž po několik dní v roce 1849 nezvěstný, dokud ho náhodný kolemjdoucí nenalezl v cizím oblečení blouznícího v jedné z baltimorských ulic. Poe byl tehdy odvezen do nemocnice, kde o čtyři dny později zemřel. Možných vysvětlení jeho úmrtí a toho, kde oněch několik dnů pobýval, je hned několik. Ty nejjednodušší hovoří o tom, že je pravděpodobně strávil v baru jako alkoholik a že příčinou jeho smrti byla některá z nemocí - od cholery až po syfilidu. Ty složitější neváhají přijít třeba s tvrzením, že byl "unesen" volebním gangem. V 19. století totiž ve Spojených státech neexistovaly žádné průkazy totožnosti, tudíž jeden a ten samý člověk mohl volit i několikrát, nebyl-li lidmi kontrolujícími průběh voleb poznán. Některé strany proto "sbíraly" po barech potenciální voliče, které nalévaly alkoholem a následně v rozdílném oblečení posílaly k urnám i několikrát po sobě. Havran přišel s alternativním a nepříliš pravděpodobným výkladem Poeovy smrti, jeho tvůrci však v rozhovorech slibovali, že se ve vymyšleném příběhu dočkáme alespoň realistického pohledu na jeho osobnost. Konečný produkt jejich snahy bohužel připomíná film, jehož hlavní hrdina má se slavným spisovatelem společné maximálně tak jméno. Není to přitom ani tak chyba mnohými zatracovaného Johna Cusacka, nýbrž scenáristického vyobrazení jeho role. Filmový Poe totiž připomíná zdravého čtyřicátníka, kterému doposud obličej nezkřivila ani jediná vráska. Jeho problémům s alkoholem se film, snad až na úvodní scénu v baru, úspěšně vyhýbá, a to, že Poe trpěl zdravotními problémy, nemůže divák odhadnout ani z jediného pohledu, vyřčeného slova nebo pohybu. Namísto kritického a depresivního založení pak hlavní hrdina projevuje atletické schopnosti typické pro hollywoodské akční hrdiny, namísto vět, které by svědčily o jeho jazykových schopnostech, pronáší slova, která ho nijak neodlišují od jiných postav filmu. Poeovi fanoušci, kteří by se těšili, jak bude jejich oblíbený autor řešit záhady, tak budou zákonitě zklamáni. Kdyby se totiž příběh přenesl do jiného období, vyměnily se vybrané povídky a Poeovo jméno bylo nahrazeno jménem fiktivní postavy, pravděpodobně nikdo by scénáristy z inspirace Poeovým životem nepodezříval. Což je u člověka, jakým byl právě E. A. Poe velká škoda. Jeho život by totiž sám o sobě vydal na zajímavý film. O oba rodiče přišel ve velmi mladém věku, v dospělosti se oženil se svou třináctiletou sestřenicí, která později podlehla tuberkulóze. Jako literární kritik byl nemilosrdný, jako člověk zas nespolečenský, tudíž celý život strávil na okraji společnosti. K tomu všemu byl jeho život poznamenán závislostí na alkoholu a gamblingu, špatným zdravotním stavem i neustálým zadlužením. Jiní filmaři by těchto znaků jeho osobnosti využili, scenáristé Havrana se je však pokusili potlačit a vytvořili tak nevýrazného, obyčejného hrdinu. A Poeův charakter navíc není jediné místo, kde se tvůrci rozhodli nerespektovat historická fakta. Tu noviny s naprostou samozřejmostí používají termín "sériový vrah", který se přitom objevil až o více než sto let později, tu zas detektivní metody připomínají spíše moderní kriminální psychologii než postupy 19. století... To vše by se však snad dalo i přehlédnout, kdyby tento alternativní filmový výklad byl dostatečně zajímavý; Havran by ostatně nebyl prvním dílem, které si historii upravilo k obrazu svému. Ani nic takového však od filmu Jamese McTeigua očekávat nemůžeme. Prvních třicet minut přitom film působí přinejmenším lákavě. Kostýmy jsou autentické, atmosféra temná a srbsko-maďarským lokacím nechybí nádech opravdovosti. Bohužel poté, co kyvadlo rozpůlí Poeova oponenta a literárního kritika Griswolda (John Warnaby), začíná děj přinejlepším stagnovat. Namísto nepříjemné, depresivní atmosféry tíživého thrilleru se divák dočká jen neustálých honiček mezi Poem a zamaskovaným vrahem, které se odehrávají všude, od divadelního zákulisí až po baltimorské kanály. I únos Emily Hamilton (Alice Eve) oproti očekávání nespěje k ničemu jinému než bludnému kruhu neúspěšných pátrání a podobně neúspěšných pokusů o útěk. Neinovativní, tuctová režie McTeiguea bohužel atraktivitě příběhu také příliš nepřidává, tudíž by vás odhalení pachatele pravděpodobně nechalo chladným, i kdyby bylo překvapivé a napínavé. Ani to však raději nečekejte. Když se totiž divák dozvídá, kdo za vším stojí a jaké byly jeho motivy, následuje zákonité zklamání. Nejenže totiž rozuzlení chybí jakákoliv esence zajímavosti; ono bohužel nedává ani logický smysl. Havran není vyloženě špatný film. Bohužel jen není po příběhové stránce o nic propracovanější než libovolný díl kterékoliv televizní kriminálky a z vod okamžité zapomenutelnosti ho tahá jen líbivé prostředí 19. století. Což, přiznejme si to narovinu, je u filmu, který se jako jeden z prvních rozhodl postavit děj kolem kontroverzní postavy Edgara Allana Poea, trochu škoda. Není totiž důvod předpokládat, že by Havran nemohl být mnohem chytřejší, temnější a nápaditější, aniž by ztratil cokoliv z toho, co chce běžné publikum u filmů "made by Hollywood" vidět.

Český trailer filmu Havran