Anděl vznikl na motivy maďarské hry Melchiora Lengyela, jehož dílka byla inspirací pro vznik hned několika Lubitschových filmů (mj. Ninočka, Být, či nebýt). Jeho mravně dost uvolněná předloha, vyprávějící o záletné manželské dvojici, která nakonec zjistí, že je věčné střídání partnerů vlastně dost vysiluje a že nejlépe je v posteli manželské, musela být pro natočení v Hollywoodu v období po zavedení Haysova kodexu náležitě upravena. Divák nemrava tak dnes musí hledat hlavně mezi řádky. Snímek nakonec vypráví příběh anglického diplomata Sira Fredericka Bakera (Herbert Marshall) a jeho choti Lady Marie (Marlene Dietrich). Sir Frederick tráví většinu času pracovně ve Švýcarsku a jeho manželka se cítí zanedbávána. Odletí si tedy tajně soukromým letadlem do Paříže, kde skončí v salonu jisté ruské šlechtičny. Co se v daném podniku přesně odehrává, se nedozvíme, nicméně působí tak trochu dojmem luxusního nevěstince. Zde Maria (kterou se salonem a jeho šéfovou spojuje nejasná minulost) potkává elegantního Tonyho Haltona (Melvyn Douglas), který ji uhrane. Respektive prudké city jsou vzájemné. Jenže Maria tuší, že toto dobrodružství nebude moci trvat dlouho, a tak mu neprozradí svoje jméno a Tony ji začne oslovovat "anděli". Maria pak prchá zpátky za manželem, ale osud je samozřejmě spojí brzy znovu, a panička se bude muset rozhodnout, komu dá přednost. Anděl bývá běžně řazen k těm spíše méně zdařilým režisérovým kouskům. Podepsalo se na něm negativně nejspíše i to, že vznikal za urputného souboje Lubitsche a jeho hlavní hvězdy. Hádali se prý nejen kvůli dialogům, ale dokonce i kvůli kloboučku, který měla Marlene ve filmu nosit. Nakonec se spolu přestali bavit úplně a nešťastná pokrývka hlavy údajně stála studio skoro sto tisíc dolarů za materiál, který se musel přetočit. Prý šlo o skoro stejný klobouček, jaký nakonec hrdě nosila Greta Garbo coby Ninočka. Scénář má k vybroušenosti nejlepších Lubitschových prací opravdu daleko, ale snímek nemůže zapřít jeho proslulý magický režijní dotek, stejně jako talent a charisma ústřední trojice a samozřejmě nadčasovou krásu Marlene Dietrich, jejíž relativně tlumený a soustředěný herecký výkon dotvářejí i kostýmy Travise Bantona. Nemluvě o jejích neuvěřitelných řasách. Navíc se v celém filmu rafinovaně pracuje s jemnými, přímo delikátními náznaky. Celkově banální příběh jako z červené knihovny je tak povýšen na stylovou zábavu, která silně graduje do závěrečné "rozhodovací" scény. Problém nebyl jen se zlobivou Marlene, ani studio nevědělo, co si s tímto na jednu stranu velmi rozverným, na druhou až příliš decentním kusem počít. Reklamní materiály s otázkou "What does Angel do?" (Co dělá Anděl?) a razantní odpovědí "She dares to love two men at the same time!!! (Má odvahu milovat dva muže zároveň) jako by patřily k úplně jinému typu filmů. Na poslední chvíli, v okamžiku, kdy některé kopie už šly do kin, muselo studio navíc kvůli cenzorům celý snímek nechat přestříhat. Dobové kritiky nebyly úplně špatné, ale diváci neměli zájem. Snímek byl slovy jednoho recenzenta "velmi sofistikovaný, velmi decentní, velmi chic... přesně ten druh filmu, jakému se producenti z Los Angeles v posvátné hrůze zdáli vyhýbají". Hřebíčkem do rakve pak byla reklamní kampaň organizace Independent Exhibitors of America, která Marlene Dietrich označila jako "box office poison", jed pro pokladny. Útěchou mohl být jen fakt, že stejně byly označeni i Greta Garbo, Joan Crawford, Fred Astaire a Katharine Hepburn. Studio Paramount se rozhodlo s Marlene skončit a zaplatilo jí její hvězdnou gáži 250 tisíc dolarů za to, že v připravovaném snímku French Without Tears hrát nebude!. To všechno ale není důležité. Na čem opravdu záleží, je skutečnost, že i tato zdánlivá marginálie v díle slavného režiséra dokáže i po tolika letech dobře pobavit. A nalákat na ty jeho skutečně zásadní kusy. Navíc Marlene to opravdu málokde slušelo více.