Tom Wingo (Nolte) žije v Jižní Karolíně se svou ženou Sally (Blythe Danner) a třemi dcerami. Momentálně je nezaměstnaný, jinak učitel a fotbalový kouč. Od newyorské psychiatričky Susan Lowenstein (Streisand) dostane dopis, že se jeho sestra Savannah (Melinda Dillon) pokusila zabít. Tom se z klidného jihu, kde vyrostl, proti své vůli vydává do nenáviděného New Yorku, aby pomohl doktorce při léčení své sestry. Přes jeho nechuť ho doktorka donutí, aby jí vyprávěl o své minulosti, kde jak tuší, se ukrývá tajemství staré a pečlivě střežené rodinné tragédie. Mezi Tomem a Susan se posléze vyvine i vzájemná náklonnost.Pán přílivu je nefalšovaná romantická love story v nejlepším smyslu slova, které se myslím dnes už ani netočí (čímž i dobře "splňuje kritéria" pro rubriku věnovanou "zašlým" filmům), alespoň ne v takto monumentální kinematografické podobě, jako se to povedlo Streisand. Barbra Streisand je nesmírně talentovaná multiumělkyně (zpěvačka, herečka), ale rozhodně i velmi talentovaná a také nedoceněná filmařka-režisérka. Pán přílivu je toho dosti jasným důkazem.
Snímek, který kombinuje love story s traumaty z dětství, prolíná v jeden celek přítomnost s minulostí. Jeho příběh přetékající city se mohl v rukou méně talentovaného jedince, jedno zda muže, nebo ženy, proměnit v nechutnou, sentimentální a kýčovitou břečku. Streisand ale naštěstí tuto jinak v podstatě červenou knihovnu ukočírovala s obdivuhodnou "chlapsky" pevnou rukou a chladnou hlavou. Ne, že by v Pánu přílivu nebylo hodně dojemných a sentimentálních míst, jsou tam, ale Streisand je dokázala udržet v mezích dobrého vkusu i uvěřitelnosti. Měla k tomu samozřejmě i kvalitní spolupracovníky. Za kamerou stál zkušený Stephen Goldblatt, který nasnímal opravdu nádherné přírodní scenérie stejně jako krásné záběry z New Yorku. Citlivou hudbu složil James Newton Howard. Hlavními trumfy ale byly scénář z pera samotného autora předlohy (spolu s Becky Johnston), pro něhož to byla vůbec první práce na filmovém scénáři. O to je obdivuhodnější, jak se mu podařilo na scenáristického začátečníka vyhovět filmové formě a nezahltit film popisností a přemírou slov. Naopak, postavy mají co říct, co sdělit a nemluví jako mnohdy "jen tak" nebo "o ničem".
Ovšem tím hlavním trumfem, který měla Barbra v rukávu, byl Nick Nolte, který tu předvádí herecký výkon, který snese jen superlativy. Celý film táhne, a toto "tahounství" je dechberoucí. Hraje s takovou silou i jemností, s takovou intenzitou, že je radost se na takové herectví podívat, a to i dnes. Kdo by to byl řekl, že do té doby představitel spíše jen jednorozměrných tvrdých chlapíků dokáže zahrát takovouto civilní a lidsky uvěřitelnou postavu. A ještě takovýmto způsobem. Jeho herecký výkon zaslouží jen obdiv. Nick Nolte si tu také po právu vysloužil svou vůbec první oscarovou nominaci za hlavní roli. Bohužel, Nolte, stejně jako celý film, který byl nominován hned sedmkrát, včetně tří hlavních kategorií - nejlepší film, herec v hlavní roli a scénář, měl tu smůlu, že ve stejném roce byl v oscarových nominacích i dnes už legendární psychothriller Mlčení jehňátek, který "vyfoukl" všem ostatním všech pět hlavních Oscarů - film, režie, scénář (adaptovaný), herec a herečka v hlavních rolích. Noltemu tak byl "cenou útěchy" alespoň Zlatý glóbus. Je ovšem dost s podivem, že Akademie v nominacích přehlédla bravurní režii Streisand. Že by proti ní něco měla? Před lety přehlédla i její režijní debut Jentl. Streisand je zkrátka nedoceněnou a přehlíženou režisérkou. Po Pánu přílivu natočila už jen (zatím) jeden film, romantickou komedii Dvě tváře lásky.
Pokud jste tedy Pána přílivu ještě neviděli, vřele vám ho doporučuji. Je velkým filmem, který byl dělaný pro velké filmové plátno a právě to by mu slušelo nejvíce. O možnost vidět Pána přílivu v kině už jsme byli připraveni, pokud tedy nejste pamětníci, kteří ho v době jeho vzniku měli možnost v kině vidět, ale jeho síla dosti výrazně promluví i z malých obrazovek notebooků a monitorů, protože oficiálně zatím Pána přílivu na DVD a blu-ray ještě nikdo nevydal.
