Síla námětu by se neměla nikdy podceňovat, přesto se i leckdy na zdánlivě vratkých základech dá utvořit něco výjimečného. O tom by v megakorporaci Disney mohli vyprávět své. Po sérii Pirátů z Karibiku, jakožto prvním blockbusteru vzniklého na motivy atrakce v zábavním parku k nám přichází pokus o zvěčnění jiného areálu v Disneylandu, a to Tomorrowlandu. Koncept atrakce Tomorrowland neboli Země zítřka vznikl v polovině 50. let, kdy byla Amerika fascinována myšlenkou na utopistickou budoucnost, kde nemají každodenní starosti co dělat a vše směřuje pouze ke světlým zítřkům. Časem se vize budoucnosti poněkud zhoršily posunem směrem k dystopii, ale atrakce v parku přetrvala. Dodnes jde o jednu z oblíbených atrakcí, avšak cílovkou je stále mladší publikum.

Na tvorbu stejnojmenného filmu, který ale využívá zcela jiného vizuálu a průvodního příběhu než atrakce, byl už před čtyřmi lety najat scenárista a producent Damon Lindelof, který se rozhodl zohlednit právě tento posun od utopie k dystopii. Na pomoc v tomto úkolu mu přispěchal Brad Bird, ověnčený dvěma Oscary za animované trháky z dílny Pixaru, který kvůli tomuto filmu odmítl i režii sedmých Star Wars řka, že se raději zaměří na původní námět. Titulní role pak byla napsána výslovně pro George Clooneyho.

A tak ve filmu potkáváme někdejší zázračné dítě Franka Walkera (George Clooney), který je znechucen děním ve světě předurčeném k záhubě. Je tu také Casey Newton (Britt Robertson), chytrá dospívající dívka, která je fascinována vesmírem. Oba dohromady po mnoha eskapádách spojí malá Athena (Raffey Cassidy) a společně se vydávají zachránit svět do záhadného místa zvaného Země zítřka, které řídí geniální vědec David Nix (Hugh Laurie).

Abych řekl upřímně, pokud bych měl jít na film čistě podle nástinu výše, asi by se mi moc nechtělo. Jenomže nástin je takto schematický schválně. Polovina půvabu filmu tkví v objevování toho, co se děje pod pokličkou a jaké skutečnosti ještě nevíme. Prozradit je by znamenalo ubrat filmu na působivosti. A ten skutečně velmi působivý je. Pořád se zde něco děje, něco padá a vybuchuje, situační komika střídá konverzační, a to vše je okořeněno množstvím odkazů na sci-fi filmy od obskurní disneyovské Černé díry přes Terminátora až po Matrix. Zábavné jsou zejména flashbackové scény ze začátku, kdy sledujeme malého Franka představujícího svůj projekt na Světové výstavě. Návštěva komiksového krámku pak byla pro mě jedním z vrcholů. Nejednou jsem si pomyslel, že se Disney zjevně musel pochlubit, že má pod křídly také Star Wars (což je za mě pochopitelně v pořádku).  

Herecké výkony jsou obstojné, třebaže je trochu těžší je posoudit, neboť všechny kopie v českých kinech jsou dabované (přitom ale je film kvůli násilí přístupný až od 12 let). Dabing sice není nijak hrozný, například nabručený Hugh Laurie má „svého“ dabéra z Dr. House (Martin Stránský), ale třeba George Clooney s hrubším hlasem Miroslava Etzlera místo charismatického Jana Kanyzy je vyložený nezvyk. Obecně Clooney je v roli, která byla napsána přímo pro něj, docela zklamání. V jeho roli si lze se stejným výsledkem představit libovolného „áčkového“ herce. Příjemným překvapením je pak rozhodně malá Raffey Cassidy, která snad dětskými rolemi neskončí. Stejně tak Britt Robertson, která se ve výrazu malinko podobá Jennifer Lawrence a kterou bude zajímavé vidět i v dalších projektech.

Neuvěřitelný „drajv“, který film od začátku má, však nemá dlouhého trvání a ke konci se vše zvrtne. Skoro jako by tvůrci najednou nevěděli, jak tuto jízdu ukončit. Pokud bychom chtěli být zlí a škodolibí, mohli bychom říct, že měli Bird s Lindelofem rozdělenou práci a Lindelof, často obviňovaný (často však neprávem) za pokažení některých trháků (Kovbojové a vetřelci či Prometheus) prostě „vyfasoval“ závěr. Samozřejmě to není možné takto říct a režisér nese plnou odpovědnost za celý film, ale faktem zůstává, že konec filmu je dosti rozpačitý, čemuž nahrává i naprosto trestuhodné (ne)využití záporáka.

Co se týče vizuální stránky, je snímek dokonalý. Opravdu se mu daří simulovat téměř dětské nadšení a úžas z neznámého světa. Skvělá podívaná to musí být zejména v IMAXu. Tvůrci si dali velice záležet na tom, aby vedle CGI využívali co nejvíce reálných rekvizit (podobně jako třeba v novém Šíleném Maxovi) a lány obilí, případně velké části Země zítřka byly pro účely filmu skutečně vytvořeny. Bohužel dnešní doba je v tomto velmi nevděčná a běžný divák v hromadě dřiny vidí dnes už pouze výkonný software a armádu animátorů za monitory počítačů. Za zmínku stojí i to, že odpalovací rampa raketoplánů NASA na mysu Canaveral je skutečná. Skvěle k filmu padnoucí je i hudba pod taktovkou Michaela Giacchina.

Snímek Země zítřka je po většinu času nápaditá a akcí nabitá zábava pro celou rodinu. Minimálně tři čtvrtiny filmu jsou perfektní a je velká škoda, že to nevydrží až do konce. I tak ale lze tento film doporučit ke zhlédnutí, k popcornu je však nutné s sebou přibalit i notnou dávku geekovského nadšení. 

Český trailer k filmu Země zítřka