Steven Soderbergh dovedl své seriálové dítko do zdárného konce a momentálně připravuje chodby nemocnice Knickerbocker pro druhou řadu netradičního medicínského dramatu. A jak si na svém novém pracovišti, které vystřídal za velké plátno, vede? Nepředvídatelně. Oscarový režisér dodržuje svůj slib a nedrží se žádných zažitých pravidel. Jak moc z toho divák těží a jak moc je to na škodu, posuďte sami.
Nemocnice Knick je jednou z několika newyorských nemocnic, kde se dějí zázraky. Pokud budete mít to štěstí a drožka se zřízenci, kteří se o vás právě poprali s konkurenční nemocnicí, vás zaveze právě sem, dostane se vám poměrně nadstandardní péče. A nadstandardem myslíme začátek dvacátého století, kde je hygiena poměrně vágní pojem a většina nemocničních nástrojů funguje na kličku. Ve Knicku pracují špičkoví lékaři a jejich hlavním cílem je poměrně lopotná práce – posunout zastaralou medicínu alespoň o kousek dál.
Jak už naturalistický pilot
prozradil, středobodem seriálu, který vysílá stanice Cinemax, není nikdo jiný než charismatický
Clive Owen, coby vědou posedlý doktor Thackery. Jenže experimentální chirurg není závislý jen na skalpelu, ale i pravidelné dávce kokainu, což ho v mysli mnoha televizních diváků nutí ke srovnání s jiným známým doktorem. Jenže
House a
Knick se nemůžou lišit víc. A nejen v absenci antibiotik a zázračných nemocničních mašinek.
Knick není zábavně cynický.
Knick není ani temný a účelně brutální.
Knick je realita sama, ze které se vám občas bude zvedat žaludek.
Jak už bylo řečeno v recenzi pilotu,
Steven Soderbergh zasadil seriál do období dvacátého století, které by mohlo svádět k romantickému pohledu na věk lékařských objevů. Jenže režisér se rozhodl pro poněkud realističtější verzi, kde podmínky rozhodně nejsou ideální a za pokrok se platí poměrně vysoká cena. Realitu nepřikrášluje a se svými hrdiny často vůbec nemá slitování – ať už jde o způsoby zadluženého šéfa nemocnice, nerovný boj o rovnost nadaného černošského chirurga nebo o osud ambiciózní dcery mecenáše nemocnice.
Knick je něco, co se na obrazovce jen tak nevidí. Perfektní obsazení,
Clive Owen se zorničkami jako talíře, hypnotická hudba a nádherná výprava jsou velkým palcem nahoru. Co sednout každému nemusí, nejsou až příliš realistické pohledy do útrob lidského těla, ale režisérův experimentální přístup. Minisérie je rozdělená na deset epizod, jednotlivé dějové linie se objevují a zase ztrácejí v průběhu celé první řady. Epizoda sama o sobě často jako ucelený příběh nepůsobí, což může být matoucí, hlavně když
Knick sledujete průběžně a jednotlivé příběhy se vám snadno vytratí z hlavy. Některé otázky se často jen naťuknou a už se k nim často nevrací, což může vyvolat zbytečná očekávání na straně diváka i zmatek v rámci celého příběhu.
Co se vizuálu týče, po pilotu, kde se s detaily opravdu nešetřilo, už ve zbytku seriálu dráždivé snímky z operace prim nehrají. Naturalistický přístup si
Soderbergh šetří hlavně na strmý pád závislého chirurga nebo na rodinné neštěstí jednoho z Thackeryho nadaných kolegů. Ani v jednom případě se na happy end čekat nevyplatí, což skvěle charakterizuje jediným záběrem poslední sekvence první řady.
Druhá je prý na cestě. To kdyby vás
Soderberghova televizní hříčka lákala k závislosti.
Oficiální promo k seriálu
Knick: Lékaři bez hranic