Letní filmová škola ve svém názvu klade důraz na film, který je stále dominantní částí programu, ale nabízí přitom řadu jiných aktivit. Hlavní host letošního jubilejního 40. ročníku Peter Greenaway bude přítomen nejenom k projekci svých snímků, ale bude možné navštívit i jeho interaktivní a multimediální přednášku, ve které bude hledat odpověď na otázku, zda-li je kinematografie mrtvá.

Vedle přednášek na různé téma budou moci akreditovaní účastníci navštívit i divadelní představení či koncerty. Z nich autor těchto řádků chce upozornit především na brněnskou kapelu Píča z hoven, která získala pozornost médií svou předělávkou slovenské hymny a která doprovodí jeden z nemluvných snímků z dob (nejenom) klasického Hollywoodu. 

A právě hollywoodská a španělská kinematografie budou tvořit podstatnou část toho, co bude v Uherském Hradišti k vidění. Po loňské sekci zaměřené na klasický Hollywood, která byla kritizována za své antidramaturgické uchopení povšechnou snahou obsáhnout každý populární žánr, bude letos představena jenom jedna podoba, a to screwballové komedie. Vedle klasik jako Stalo se jedné noci, Příběh z Filadelfie či dvojice hawksovek Leopardí žena a Jeho dívka Pátek budou k vidění i méně známé snímky jako Rozmarná žena, Ztřeštěná, Přátelé z onoho světa či Zázrak v Morganově Potoce. Osvědčená režijní jména (Billy Wilder, Howard Hawks, George Cukor či Preston Sturges) a herecké hvězdy (Cary Grant, James Stewart, Barbara Stanwyck, Ginger Rogers, Katharine Hepburn). Přesto důvodem, proč na screwballové komedie chodit, je jednak jejich závratná rychlost, jednak jejich zábavnost, kdy většina humoru vychází ze sváru mezi pohlavími a z dvojsmyslných narážek, nedorozumění a záměn identity.

Ve screwballu mají ženy navrch, a nejinak tomu bude i v sekci Divy němého filmu, která představí herečky - ikony jako Asta Nielsen, Alla Nazimova, Pola Negri či Greta Garbo (a většina produkce je americká). Ženy vamp a femme fatales hrály obličejem a tělem, v Hradišti jejich boření společenských norem doprovodí různé kapely či performeři včetně freak-folkové Kittchen, "popových" DVA, countryových Nylon Jail či legendární minimalistické elektronické Píča z hoven. Možnost zhlédnout na velkém plátně britský Noční život by si neměl nechat ujít nikdo, kdo má rád netradiční úhly, přeplněný předkamerový prostor a odpoutanou kamerou. Znalejší diváky zase potěší uvedení dramatu Oheň a dobrodružného dramatu Rozmary osudu od dvou klasiků, italského režiséra Giovanni Pastroneho a amerického megalomana Cecila B. DeMilla.

Hlavní pozornost bude ale patřit Španělsku. Subsekce Españolada představí jeho oficiální tvář, která by měla ukázat, jak se Španělsko prezentuje turistům (jako ráj plný svůdníků, flamenca a býčích zápasů) a jak s národními stereotypy pracuje, nakolik je reflektuje. Půlnoční delikatesy se naopak podívají na odvrácenou stranu plnou zombie v panelových bytech (kult REC, který se dočkal i amerického remaku a tří domácích pokračování), kanibalského sexu (Kanibalský sex) či vraždících malých dětí (Kdo by se odvážil zabít dítě?).

Retrospektivy se dočkaly dvě osobnosti španělského filmu. Přehlídka děl klasika Luise Garcíi Berlanga, známého jako tvůrce levicových společenských satir (zejména Kat, Vítáme vás, pane Marshalle), snad vyvede z omylu ty, kteří se řídí žánrovými kategorizacemi na různých databázích a věří, že Berlanga natáčel komedie. Od poslední dobou na festivalech favorizovaného queer filmaře Agustí Villarongy budou k vidění vedle jeho ceněných hitů i rozporuplné tituly jako Za sklem či Aro Tolbukhin: V mysli vraha. Villaronga je zároveň jedním z (relativně) současných filmařů - a současná španělská díla mají vlastní subsekci, vytvořenou spolu s internetovým časopisem El Antepenúltimo Mohicano. Cíl dramaturgů? Ukázat méně známé filmy, povětšinou s tematikou žen v nepřátelském prostředí (V Sylviině městě, Samota, Žena bez piana, Z tvého okna do mého, Diamantový blesk, Elisa K, Jako uvázani na řetězu, Zraněná).

A pokud by na někoho sociálních dramat bylo stále málo, může chodit na britské sociální filmy. Nemusíte se bát, že by pro vás zde nebylo nic nového, protože se nebude jednat o kanonizované Free Cinema či rozhněvané mladé muže, ale o aktuální díla diskutovaných tvůrců a tvůrkyň jako Andrea Arnold (Fish Tank, Vosa), Clio Barnard (Sobecký obr), Rufus Norris (Rozbitý svět) či Shane Meadows (Somers Town).

Kdyby někomu k sociální tematice chyběl humor, a to hodně černý až cynický, jistě nepohrdne retrospektivou kontroverzního režiséra a scenáristy Todda Solondze, který prorazil introspektivním snímkem o dospívání Welcome to the Dollhouse a nejvíc pozornosti na sebe strhnul Štěstím. Ačkoliv existuje představa, že "síťově" odvyprávěnou tragikomickou mozaiku o snaze nalézt štěstí nepřekonal, opak je pravdou. Alespoň z hlediska experimentování se strukturou a výstavbou díla (dvě do sebe se bořící poloviny Storytelling, protagonistky proměňující Palindromy).

Strukturně neméně zajímavá, ale více avantgardní budou díla ze sekce Porn-art. V ní nepůjde jenom o minoritní sexuální praktiky, jak se snaží namluvit program (a doufáme, že zombie sex, nymfomanie a prostituce minoritní jsou), ale o prozkoumávání toho, jak postupy z pornografie pronikají do umělecké kinematografie. Kromě nejlepšího filmu loňského roku dle kritiků z Cannes (Michelangelo Antonioni na homosexuální způsob v době internetových seznamek Neznámý od jezera) a dokumentu nedávno předčasně zesnulého Michaela Glawoggera Sladký život kurev doporučujeme transgresivních Devět písní, srbské coming-of-in-internet-age drama Klip a ódu na společenské odmítání L.A. Zombie.

Oproti těmto sexuálně explicitním snímkům bude stát Robert Bresson, respektive tvorba francouzského filmaře, která na "filmovce" bude odpromítána s doprovodem hostů v podobě rodinných příslušníků. Kdo má rád dlouhé statické záběry, vedení herců jako loutek, komentář mimo obraz a důraz na styl uskupující se do vzorců, ten si ve filmech jako K smrti odsouzený uprchl či Kapsáři přijde na své.

Málo polských, maďarských či československých filmů, namítáte? Vynahradí vám to sekce Visegrádský horizont, kde budou k vidění nejenom dokumentární počiny Zuzany Piussi tepající do problémů Slovenska, ale i nepočetný, o to zábavnější zástup československých (Vlčí bouda, Ropáci...), polských (Hydrozáhada, Na stříbrném glóbu...) a maďarských (Past na kočky) sci-fi děl. Neměli byste si nechat ujít zejména dvě dystopická alegorická sci-fi Piotra Szulkina, O-bi, O-ba - Zánik civilizace a Válka světů - příští století.

Samozřejmě nebudou chybět novinky (v podobě předpremiér Asociace českých filmových klubů), pocty a další sekce. Na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti sice mnozí jezdí na dovolenou a možná důležitější než filmy je setkávání s přáteli, ale byla by škoda se ochudit o něco z dramaturgicky rozmanitého, a přitom promyšleného a provázaného programu. Alespoň Greenwaye a Píču z hoven nevynechejte.