Celý LEGO svět ovládá pořádkem posedlý Lord Byznys (v originále mluvený Willem Ferrellem, který má mimochodem ve filmu nakonec o dost větší roli, než by se mohlo zdát, ale nebudu vám kazit překvapení), do jehož neskromné výbavy patří superzbraň Krágl. Jedinou šancí, jak záporáka zastavit, je nalezení speciální kostičky, jíž se příhodně říká blokátor. A pak také zjevení se kohosi "vyvoleného".
Vyvoleným se pochopitelně ukáže být supraobyčejný Emmett. Mimořádná je na něm zejména schopnost být pro smích vlastnímu týmu a z prekérních situací dělat ještě prekérnější. Naštěstí se ho hned v úvodu příběhu ujímá plastová femme fatale Hustěnka (v originále Wyldstyle a nutno podotknout, že absurdita takového jména s kulometností hrdinčina představení se mě v kině přinutila vyprsknout smíchy - myšleno v pozitivním duchu!) a po několika divokých eskapádách se dostávají k bojové poradě v úchylně barevném Kittylandu (vlastně to nebyl Kittyland, ale to je fuk).
Na LEGO příběhu je skvělé, že dokáže efektivně fungovat na úrovni pro děti (spousta kostičkované akce, jednoduché gagy a hlášky, zástupy postaviček) a zároveň inteligentně zasahovat diváka dospělého (dystopická pravidla světa pod taktovkou orwellovského "Velkého bratra" Lorda Byznyse, nejedna narážka na různé legendy filmového plátna, celková promyšlenost a vícesečnost příběhu). Za zmínku stojí rovněž nostalgické drobnosti a malé vtípky tvůrců, jež ovšem naprosto fantasticky fungují - například zvuky dopravních vehiklů jsou občas nahrazovány lidským hlasovým projevem (jo, prachobyčejné brrrrm!), přičemž všechny podobné drobnosti jsou ve filmu přítomny jen ve velice malém a decentním množství, takže opravdu působí VTIPNĚ, nikoliv otravně či infantilně. Stejně tak mohu zmínit kosmonauta z osmdesátých let (s nezbytnou prasklou přilbou) a jeho hysterickou touhu stavět raketu, několik téměř geniálních posledních vteřin před závěrečnými titulky či výborně vymyšlenou podstatu Kráglu, jež přímo navazuje na jistý závěrečný zvrat.
Pointa filmu z části spočívá v nalézání mistrů stavitelů, což jsou postavičky, které na rozdíl od mnoha obyčejných dovedou rychle a spontánně stavět předměty/vozidla/budovy/zbraně ze všech kostiček kolem sebe. Jedná se opět o dvojsečný nápad, neboť reflektuje rozdíl mezi touhou něco tvořit a zlenivělostí doby, v níž jsme všichni zajati v návodech, pomoci a radách druhých (sláva internetu!), a zároveň umožňuje vzpomínat na dětská léta, kdy pro nás návod od stavebnice často byl něco navíc a snažili jsme se stavět buď dle obrázku na krabici, nebo rovnou něco jiného. (Pardon všem, kteří to tak neměli. :)
Humor filmu se pohybuje od jednoduchých gagů a parodických momentů až k popkulturním odkazům a sofistikovanějším narážkám na společenské problémy. Často střílí od boku a překotně rychle, málokdy ovšem střelí vedle. Funguje to všechno. Když v závěru filmu roztomilá barevná kočička, která mi permanentně evokovala duhu zvracejícího jednorožce, chytne masivní záchvat zuřivosti a začne devastovat všechno kolem, plácal jsem se smíchy do kolen a bylo mi úplně jedno, že je to vlastně fór velice primitivní.
V závěrečné čtvrthodině dojde k zajímavému a dosti nečekanému zvratu, který ovšem má zcela zásadní smysl a dává podstatně silnější rozměr jak dětské, tak té dospělejší linii příběhu. Právě někde tady film završuje svou efektivní přímočarost, morální poselství a všechno myslitelné pointování, nicméně provádí to tak nevelkolepě (obrat je v silném kontrastu s epickou akcí v lego městě), citlivě a inteligentně, že o nějakém kýči, laciném moralizování či filmařské křeči nemůže být řeč.
Co se týká provedení, film stojí na velice kvalitní animaci, u níž budete permanentně na vážkách, zda je kompletně CGI, nebo využívá rovněž starou dobrou stop-motion. A je to dobře! Film totiž v první řadě vypadá skvěle, má místy extaticky nádhernou choreografii a když už máte dojem, že se v těch hyperaktivních akčních scénách nevyznáte, tvůrci vystřihnou matrixovskou zpomalovačku. Warner Bros navíc vlastní práva na kvanta filmových postav, takže se dočkáte mimo jiné lego Batmana, lego Supermana, lego Green Lanterna, lego Gandalfa a lego Brundibára (Brumbála). Pokud zatlačíte slzu, že jistou vesmírnou legendu vlastní studio jiné, pak vám zhruba v půlce filmu spadne čelist až mezi kolena.
Postavičky namluvila plejáda známých osobností, mezi nimiž jsou kromě Willa Ferrella například Liam Neeson (Hodnej polda/Zlej polda), Morgan Freeman (Vitruvius), Elizabeth Banks (Hustěnka) nebo Chris Pratt (Emmett), ale ono je to vlastně jedno, jelikož film se u nás promítá až na vyjímky pouze s dabingem. To je kupodivu taky jedno, protože po delší době rád řeknu, že se jedná o dabing povedený (hodně povedený). Počeštěné jsou dokonce i nápisy ve filmu a písničky, přičemž hrůzostrašně vlezlou hymnu Všechno je tu boží budete z hlavy dostávat pekelně dlouho.
Zcela nepokrytecky přeju filmu masivní úspěch v kinech a co nejvíc prodaných DVD, Blu-rayů a propagačních materiálů, jelikož pokud firma po své velkokrizi prokáže schopnost úspěšně koexistovat s odvětvím, jež téměř zapříčinilo její zánik ve třetím tisíciletí (Lego zažilo masivní vzkříšení s příchodem počítačových lego her, ztvárňujících kostičkované verze slavných filmů), pak si úspěch jednoduše zaslouží. A zaslouží si ho rovněž tenhle film, který je... prostě tak BOŽÍ!