Jiný tvůrce, bouřlivák Mario Monicelli, se před třemi lety zabil, protože mu byla diagnostikována rakovina. Důvod sebevraždy Carla Lizzaniho neznáme, ale za to v krátkosti můžeme rekapitulovat jeho profesní kariéru. Navštěvoval italskou filmovou školu Centro Sperimentale, kdy už během studií psal do časopisu Cinema a Bianco a poté se prosadil jako novinář. Jeho jméno je možné spatřit i v titulcích některých snímků Verganových, De Santisových, Lattiuadových, protože se často podílel na scénářích - nejpamátněji nejspíš na Rosselliniho Německu v roce nultém. Po krátkometrážních počinech celovečerně režijně debutoval filmem Pozor, banditi!, ve kterém se stejně jako v Kronice chudých milenců věnoval fašismu (v prvním případě protifašistickém odboji za války, v druhém jeho upevňování ve 20. letech). Mezi oběma tituly ale "stihnul" přispět do povídkového sextetu Láska ve městě, ve kterém ankety vždy na určité téma režírovali přední režiséři, mezi nimi i Federico Fellini či Michelangelo Antonioni.
Českým divákům je znám nejspíš díky svým žánrovějším dílům, které natočil v rozmachu období italského politického filmu, přičemž dvě nejvýraznější "gangsterky" - Bandité v Miláně a San Babila - 20 hodin - vyšly i na levných DVD. Neopomenutelné jsou i jeho "černé kroniky", které se vyznačovaly reportážním stylem (Římské zlato, Hrbáč, Mussolini: poslední dějství). Odborná veřejnost si ho ale cení za satirickou alegorii Hořký život, která z jeho filmografie vyčnívá, a festivalová porota mu udělila cenu za režii prvotiny Pozor, banditi! na MFF Karlovy Vary a o pár let později odlétal z Cannes s cenou za Kroniku chudých milenců. Po dobu tří let (1979 - 1982) taktéž předsedal festivalu v Benátkách. Svůj život dobrovolně ukončil ve věku 91 let. 
