A právě v posledně jmenované kategorii si libuje Jim Tahana (Michael Cudlitz), osamělý zaměstnanec bezpečnostní agentury, noční hlídač, který každý rok tráví týdenní dovolenou na cestě po stopách vybraného zločince. Tentokrát se zaměřil na Carla Marznapa (Pruitt Taylor Vince), neworleanského vraha a žháře s tragickým dětstvím. Tato dovolená bude však jiná než všechny ostatní. Jimovu stěnu nepřístupnosti a osamění neplánovaně prorazí prostitutka Iris (Suzanne Quast - shoda jmen se Scorseseho Taxikářem čistě náhodná?) a servírka Betsy (Melanie Griffith) a on navíc zjišťuje, že Carlova a jeho životní cesta se v mnoha místech kříží. Jimovi vnitřní démoni se začínají hlásit o slovo a věci se mu začínají vymykat zpod kontroly...
Psychologický thriller The Dark Tourist jeho tvůrci od počátku sebevědomě označují za nástupce temných psychologický počinů jako Taxikář či Zrůda. Pravdou je, že jej k žádnému známému snímku z nedávné doby nelze přirovnat. Na to je totiž příliš komorní, bez větší hloubky a detailnějšího vykreslení povah a příběhů jednotlivých postav, přesto by dal s přimhouřením oka považovat za nadějného pokračovatele ponurých snímků s nádechem noir, vyplněných tíživou atmosférou a beznadějí a ukazujících ty nejodvrácenější stránky života a lidské mysli.
Cudlitzův Jim Tahana je osamělým ztraceným vyvrhelem bez špetky charismatu, který rezignoval na okolní svět, lidi nemá příliš v lásce a zdá se, že jediným smyslem jeho prázdného života jsou každoroční výlety za utrpením. Jeho postava dostává odpovídající prostor, vedlejší postavy (především prostitutku Iris a přizrak Carla Marznapa v podání Pruitta Taylora Vince) nijak nezastiňuje, ani jim v žádné ze scén zbytečně neuhýbá.
Perfektní je časování snímku, díky němuž se divák postupně a nenásilně stává svědkem rozpadu Jimovy osobnosti a toho, jak vlastní nevyřešená minulost pohltí nejen jeho, ale i ty, kteří jsou mu nablízku. Film postrádá nelogické skoky v čase i
The Dark Tourist je excelentní sondou do rozervané duše jednoho ztracence, kritickým náhledem na násilí a na ty, kteří jsou jím fascinováni a nenápadnou, leč nemilosrdnou kritikou dnešní v mnoha směrech zvrácené a nepochopitelné doby. K Taxikáři si jej rozhodně netroufám přirovnávat, pokud se vám však toto Scorseseho dílo líbilo, s velkou pravděpododbností nepohrdnete ani tímto snímkem.