Na to zareagoval režisér filmů Strážci Galaxie a Strážci Galaxie Vol. 2 James Gunn, který napsal, že když lidé bojkotovali Scorseseho náboženský a rouhačský snímek Poslední pokušení Krista, tak tak činili často, aniž by tento film zhlédli a nyní to samé činí Scorsese, který odsuje marvelovky, aniž by je vlastně viděl. Gunn dodává, že ho to mrzí. Do sporu se zapojil i Robert Downey Jr. nebo marvelovský a komiksový fanoušek, režisér Kevin Smith, který kontroval otázkou, kdo byl Kristus, ne-li první superhrdina? Na Scorseseho stranu se připojil, dosti nepřekvapivě, Francis Ford Coppola, režisér slavných filmů jako Kmotr a Apokalypsa, který dokonce řekl, že marvelovky jsou "odporné". Na to opět zareagoval James Gunn, který se pasoval do role advokáta marvelovek a odpověděl, že kdysi se filmovým fanouškům zdály odporné třeba i gangsterky nebo westerny. Celkově ale Gunn smírně uzavírá, že to, že se někomu marvelovky zdají odporné, je ok, dokonce i když to jsou géniové, k nimž třeba Gunn nebo Jon Favreau vzhlíželi jako ke svým hrdinům. Ale nikdo jim nebere právo svůj názor vyjádřit.
Za sebe mohu říct, že tento spor mezi "staříky" (dnes to jsou pánové Coppola a Scorsese nebo Ken Loach) a mezi "mladíky" (Gunn, Smith a další) tu byl vždy. Také Scorsese a Coppola byli kdysi rebelujícími mladíky, kteří kritizovali starý tradiční Hollywood, i když si ho třeba dnes váží, a snažili se svými filmy jít proti zaběhnutým tradicím. To samé se dá dnes říci o marvelovkách a komiksovkách obecně snad jen s tou výjimkou, že se jimi dnešní tvůrci nesnaží rebelovat (proti komu? proti čemu?), ale chtějí jimi jen bavit. A to je ok. Jenže "staříkům" to zkrátka přijde málo. Bavit je sice fajn, říkají, ale filmy by měly také obohacovat, dát člověku nějakou zkušenost. I to je ok, ale není to podmínkou.Ale jak jsem už napsal, tento spor tu byl už dávno před marvelovkami. Tento svár mezi "uměním" a "komercí" nabyl na obrátkách už v 70. letech, tedy v době, kdy Coppola a Scorsese patřili k tehdejší filmařské špičce. Dobrým příkladem přizpůsobení se diváckým požadavkům je George Lucas. Když jako svůj režijní debut natočil totalitní vizi budoucnosti THX 1138, který Coppola produkoval, diváci tento film ignorovali. Lucas záhy pochopil, že diváci nestojí o depresivní pohled na budoucnost. Proto o několik let později natočil optimistickou vesmírnou pohádku Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje, která měla obrovský úspěch. Lidé se v kinech chtěli především bavit a zapomenout na své problémy. Kino byla vždy hlavně zábava.
Diváci se šli raději rozptýlit nekomplikovanou vesmírnou pohádkou, než aby se týrali při depresivním muzikálu New York, New York, který se hrál ve stejném roce jako Star Wars. Tyto nůžky mezi "uměním" a "komercí" se bohužel musely nadále jen rozevírat a to se také dělo. Zatímco v 70. letech se ještě autorští tvůrci typu Coppoly a Scorseseho dokázali se svými osobními filmy prosadit i vedle komerčních trháků, jaké točili Lucas a Steven Spielberg, v 80. letech se Scorsese i Coppola dostali na vedlejší kolej diváckého zájmu. Lidi nechodili do kina na filmy jako Král komedie nebo One from the Heart, ale na Indiana Jonese a dobyvatelé ztracené archy nebo E.T. - Mimozemšťana. 90. léta pak přinesla znovu zájem o umělecky náročnější snímky a oba pánové zase zaujali s filmy Kmotr III, Drákula, Mafiáni, Mys hrůzy přední místa diváckého zájmu a dokonce i Spielberg, který točil nějvětší komerční trháky, prahnul po opravdovém uznání, kterého se také dočkal se svým holokaustovým dramatem Schindlerův seznam. Jenže už i toto je dávná historie a filmový svět dnes vypadá úplně jinak než před třiceti lety. A i když Scorsese stále aktivně režíruje a brzy bude mít premiéru jeho novinka The Irishman, pro většinu dnešních filmových diváků je jeho jméno spíše jen symbolem - symbolem zašlých časů a žijící legendy. Dnešní doba už dávno nepatří tvůrcům jako je on nebo Coppola.
Dnešní doba, ať se to komu líbí nebo ne, patří tvůrcům jako jsou Kevin Feige, Joe Russo a Anthony Russo, Jon Favreau a James Gunn - to je momentálně filmová přítomnost a budoucnost. Ve světě filmu a v Hollywoodu zvláště čas letí mnohem rychleji. A ani Scorsese ani Coppola s tím nic nenadělají. Oba pánové natočili nesmrtelné filmy a za to jim patří velký dík, ale kino bylo vždycky hlavně záležitostí mladých. Jsou to oni, kteří chodí do kina. A záleží na nich, co chtějí v kině vidět. A jak naznačují filmové žebříčky návštěvnosti, diváky momentálně nejvíce do kin táhnou právě marvelovky a komiksovky. Tak to holt je a zřejmě ještě dlouho bude. Ale jak například dokazuje film Joker, divácký hit nemusí být nutně jen povrchní zábavou a paradoxně právě úspěch Jokera je dlužen Scorseseho filmům, jimž a nejen jim, ale 70. létům jako takovým vzdává tento snímek hold. A tím se tento kruh zároveň i symbolicky uzavírá. Joker sice operuje s komiksovou postavou, ale na druhé straně navazuje na něco, k čemu před lety připravily půdu filmy jako Taxikář, Král komedie, Psí odpoledne nebo Televizní síť. A pokud to některé fanoušky Jokera donutí tyto filmy zhlédnout, pak je to více, než co si Todd Phillips mohl přát. Překvapivý úspěch Jokera dokazuje, že kino je nejen místo pro zábavu, ale že nabízí stále více než jen to.
Takže ano, kinům na celém světě sice momentálně dominují Avengers: Endgame, ale své místo v nich si dokáže vydobýt i primárně "nezábavný" film, jako je Joker. A abychom se dostali k původní otázce: jsou marvelovky kino? Na tuto otázku odpověděl i režisér Taika Waititi, který řekl: "Samozřejmě, že je to kino, vždyť na ně chodíma do kina." Ano, chodíme na ně do kina, ale to neznamená, že nic jiného než je v kinech nenajdete, což bylo zřejmě důvodem Scorseseho obav, aby v kinech bylo místo i pro jiné filmy než ty se superhrdiny. Myslím, že se Scorsese nemusí bát, vždy tu budou diváci, kteří kromě marvelovek a komiksovek budou lační i po jiných filmech a najdou si je, ať už v kinech nebo jinde.Své oddané fanoušky mají i tvůrci jako David Fincher, Spike Jonze, Charlie Kaufman, Todd Solondz, Terry Zwigoff, Wes Anderson, Paul Thomas Anderson, Noah Baumbach nebo v USA momentálně zakázaný Woody Allen, kteří filmy se superhrdiny nenatáčí. Není jich sice tolik jako fanoušků komiksovek a marvelovek, ale to je v pořádku. Ve velké filmové rodině mají všichni své místo a tak by to vždycky mělo být. I v multiplexu si člověk může zajít na Deštivý den v New Yorku, nejen na Lvího krále. Dokud si člověk bude moci sám svobodně vybrat, na co chce jít a co chce vidět, pak bude všechno v pořádku.
