Orson Welles sice debutoval parodickým kraťasem Hearts of Age (ke zhlédnutí pod článkem), ale Too Much Johnson měl být jeho prvním snímkem pro širší - platící - veřejnost. Nemělo se ale jednat o diváky kin, ale návštěvníky stejnojmenného divadelního představení společnosti Mercury Theater, jíž byl Welles v té době členem. Středometrážní počin s přibližnou délkou 40 minut byl koncipován jako tříaktový "doplněk" ke hře - každý akt měl sloužit jako úvod k stejně členěnému představení. Jelikož hra vycházela z frašky z roku 1894, její "předfilm" se měl nést ve stejném žánrovém duchu, a tak byl pojat jako kombinace slapstickové (na humoru z grotesky založené) a screwballové (závislé na rychlé dialogové výměně) komedie. První akt měl po vzoru nemluvných grotesek představovat jednu velikou honičku, ve které by nechyběli jakoby keynstoneští policisté a protagonista, který by stejně jako Harold Lloyd v O patro výš riskoval svůj život na mrakodrapu. Herecké obsazení se shodovalo s tím divadelním, ale z historického hlediska je zajímavé, že se poprvé na plátně objevili Joseph Cotten, který později u Wellese hrál v Občanu Kaneovi a objevil se i v malé roli v Doteku zla, a mezi komparzem se mihla i Judy Holidayová, která vešla ve známost díky Cukorovým komediím Adamovo žebro a Včera narozená. Vedlejší úlohu ztvárnila i Wellesova tehdejší manželka Virginia Nicholsonová, jež vystupovala pod uměleckým pseudonymem Anna Staffordová.
Cotten představoval Augusta Billingse, svůdníka, který se vydává za jím smyšleného Johnsona, majitele plantáže v Kubě. Při příjezdu do Santiaga v Chile ovšem Billings v doprovodu své ženy, tchýně a žárlivého manžela s hrůzou zjistí, že Johnson skutečně existuje a je majitelem kubánské plantáže. Dochované záběry z natáčení, které pochází od rodiny Falkových, jež byla jedním z investorů divadelní společnosti Mercury, zase prozrazují náplň třetího aktu. V něm dojde k potyčce mezi skutečným vlastníkem plantáže (v podání Howarda L. Smitha) s manželem Dathisem (Edgar Barrier), zatímco se jim to snaží rozmluvit Billings. Kombinace slapsticku (potyčka dvou mužů) a screwballu (rychlá vyřídilka Billingse) spolu s raritním zachycením tehdy ještě hubeného a slamák nosícího Wellese při práci dává tušit, že měl projekt zcela pod svou kontrolou. Z dostupného obrazového materiálu je patrná wellesovská práce s více plány najednou, hloubkou ostrosti, obliba podhledů a slabost pro noirové vykreslování figur. 
Divadelní hra se ovšem nakonec nikdy nepromítala s filmem, který by uvozoval každý její akt, přičemž pravý důvod zůstává do dneška záhadou. Jedna spekulace tvrdí, že to bylo kvůli hercům, kteří si stěžovali, že nedostali dostatečně zaplaceno. Jiné souvisí s tím, že si divadlo Stone Creek, v němž se odehrála premiéra, nemohlo dovolit promítačku, či že nebylo dostatečně zabezpečené pro to, aby se v něm mohlo promítat z vysoce hořlavého nitrátového filmu, na který se v té době natáčelo. Snad jediná vyvrátitelná možnost, pro kterou neexistují průkazné materiály v archivech, je ta, že si to nepřál vlastník práv, studio Paramount. První uvedení hry, která bez uvození snímkem nedávala moc smysl, mělo katastrofální ohlasy, a tak další příležitost pro projekci prvního Wellesova filmu pro široké publikum nebyla. Dlouho se mělo za to, že je film ztracený. Welles ho sice v 60. letech objevil ve své vile ve Španělsku a plánoval ho ze čtyřhodinového materiálu sestříhat do finální podoby a zaslat jako narozeninový dárek Cottenovi, ale jeho sídlo bohužel vyhořelo. Nedávno se ovšem nikoliv ve Španělsku, ale v italském Pordenone objevila v jednom skladišti kopie, která tam byla od 70. let minulého století.
Shodou okolností se právě v Pordenone každoročně koná festival archivních filmů, kde Too Much Johnson bude ve své čtyřicetiminutové a tříaktové podobě k vidění 9. října. Americká premiéra se odehraje o šest dnů později v Rochesteru, New Yorku. Pokud se podaří organizacím Cinemarezo, Cineteca del Friuli, Eastman House a NFPF, jež se podílí na uchování snímku, zajistit dostatek financí, je velká šance, že vůbec první filmový projekt, který známému "potížistovi" Wellesovi přinesl řadu komplikací, bude dostupný i na internetu.
