Mumie na rozdíl od dříve představeného Draculy nebo Frankensteina není založena na žádné známé literární předloze. Producent a šéf Universalu Carl Laemmle Jr. se rozhodl využít zvýšeného zájmu o starověký Egypt, který vyvolalo objevení hrobky faraona Tutanchamona v roce 1922 a pověsti o kletbě, která postihla ty, co vstoupili dovnitř. Spisovatelka Nina Wilcox Putnam a šéf scenáristického oddělení Universalu Richard Schayer tak dostali počátkem roku 1932 úkol, aby na toto téma vytvořili nějakou zápletku. Výsledkem jejich snahy byl devítistránkový příběh s názvem Cagliostro. Vyprávěl o stejnojmenném staroegyptském knězi, který objevil tajemství věčného života. Hnán záští vůči milence, která ho kdysi dávno zradila, vyhledává a vraždí ženy, které se jí podobají. Pro představitele hlavní role byl vybrán Boris Karloff a scénář napsal John L. Balderston, který se podílel už na Draculovi i Frankensteinovi. Změn doznal nejen název - z původního Cagliostro přes The King Of The Dead až k Im-Ho-Tep. Název finální byl zvolen až během natáčení. Příběh nyní dostal mnohem romantičtější a melodramatičtější nádech. Hlavní hrdina, probuzený Imhotep, sice stále vraždí, ale důvodem je láska. Tato verze je také v mnoha bodech podobná Draculovi. Hlavní hrdina je nezničitelný běžnými prostředky, umí hypnotizovat druhé a bojí se tentokrát nikoliv kříže, ale znázornění bohyně Isis. Struktura příběhu i charakteristika dalších hrdinů se také příliš neliší. Nemluvě o představitelích snoubence hlavní hrdinky Davidu Mannersovi a Dr. Mullerovi v podání Edwarda Van Sloana, jdoucímu Imphotepovi po krku, kteří prakticky opakují své draculovské role. Režie se zhostil německý imigrant (narodil se opravdu ve Dvoře Králové nad Labem) a renomovaný kameraman Karl Freund, který kromě Draculy, případně Vražd v ulici Morgue, nasnímal také klasiky, jakými jsou Murnauova Poslední štace či Langova Metropolis. Výjimečnou vizuální podobu tak snímku nemohli upřít ani jeho kritici. Jako u všech zásadních hororových počinů Universalu i Mumie vděčí za mnohé kombinaci vynikajících masek Jacka Pierce a výjimečného výkonu představitele hlavního hrdiny - tentokrát Borise Karloffa, propagovaného pod jménem Karloff the Uncanny (něco jako Zvláštní nebo Nadpřirozený Karloff). A zatímco při natáčení Frankensteina Karloff trpěl a ničil si záda, když musel na režisérův pokyn znova a znova tahat představitele titulní role Colina Clivea sem a tam, tentokrát si "užíval" po ránu prý až osm hodin v maskérně a natáčecí dny končily většinou dlouho po půlnoci. Karloffovo martyrium však přineslo své ovoce, protože zejména scéna z úvodu, kde se Imhotep probouzí z tisíciletého spánku, patří k vrcholům snímku. A zatímco každý druhý by se z velmi efektního make-upu snažil vytěžit maximum, Freund záběry na monstrum šetří a nechává působit raději divákovu fantazii. O tom, že štáb a herci dostávali od režiséra zabrat, svědčí mimochodem i v rozhovorech doložená nenávist představitelky hlavní ženské role Zity Johann, kterou k Freundovi cítila ještě několik desetiletí po natáčení. Je velká škoda, že dokončené pasáže, ve kterých její hrdinka prochází staletími a vždy nějak dramaticky umírá, se režisér nakonec rozhodl kvůli hrozbě ztráty tempa ze snímku vypustit a bohužel se nedochovaly. Mumie je sice i tak na dnešní poměry dost pomalá, ale jak dosvědčují fotografie, tyto pasáže by mohly ještě posílit romantický rozměr filmu. A hlavně bychom uviděli scénu, ve které tyranský režisér nebohou Johann dokonce strčil do klece ke lvům. Stalo se to údajně až na konci natáčení a zničené herečce už bylo všechno jedno, a tak prostě šla. I Mumie se dočkala několika sequelů, veskrze však zapomenutelných, ať už je to The Mummy's Hand, The Mummy's Tomb, The Mummy's Ghost a The Mummy's Curse, aby její osud zpečetila komedie s Abbottem a Costellem Abbott And Costello Meet The Mummy. A byť nejde o přímý remake, ale spíše jen inspiraci, hádejte, ve kterém studiu vznikl v devětadevadesátém Sommersův indianajonesovský blockbuster Mumie...

Originální trailer filmu Mumie