Příběh sleduje kromaňonského mladíka jménem Keda (Kodi Smit-McPhee) a jeho kmen náležící k solutréenské kultuře, která žije kdesi v jižní Evropě na konci starší doby kamenné (paleolitu), tj. zhruba 18 000 let př. Kr. Zdejší podnebí a krásná, třebaže neúprosná, příroda jsou pořád ovlivněny doznívající dobou ledovou. Keda vyráží se svým otcem Tauem (Jóhannes Haukur Jóhannesson) a ostatními příslušníky kmene na svůj první lov. Lov na bizony se však pro Kedu nevydaří právě dobře a poté, co se jeho kmen domnívá, že zemřel, a odejde, je chlapec odsouzen ke strastiplné a osamělé cestě domů. Kromě nadcházející kruté zimy mu však usiluje o život i smečka vlků, v níž je i jedinec později známý jako „Alfa“.
Je jasné, že se tvůrci filmu rozhodli nenechat nic náhodě, a snímek začíná akční a dramatickou sekvencí lovu, načež se ve vzpomínce vrací o týden zpět. To je v tomto filmu v podstatě jediná dějová klička a dál už je příběh čistě lineárním vyprávěním o dobrodružném putování po nehostinné krajině. Zde se ukazuje lehká krize identity tohoto filmu. Jednou se tváří jako drsné drama o přežití a podruhé jako dobrodružný rodinný film. To by se snad dalo i odpustit, kdyby se během toho něco dělo. Není to však tím, že to, co se děje, není dostatečně zajímavé, ale spíš tím, že se toho neděje dost. Příběh je až moc plný různých klišé na to, aby zvládl zcela upoutat. Také širší poselství filmu je v úplném závěru poměrně dobře ukryto a jistě ne všichni si ho dokážou uvědomit.
Co filmu schází na ději, to více než hojně vynahrazuje svou vizuální stránkou. Už jen pro překrásné pohledy na krajinu (jezera a hory), nebe, hru světla a stínů se snímek vyplatí zhlédnout. Bohužel, jak se zdá, však pravěkou krajinu nelze přivést přesvědčivě na plátno bez masivního využití počítačem generované grafiky. Tento druh vizuálních efektů je ve filmu skutečně hojně a objevuje se střídavě nenápadně a občas velmi zjevně (zvířata, lidé), kdy výjevy připomínají grafiku některé novější počítačové hry. Tato vizuální nejednotnost u tohoto filmu tvoří druhou krizi identity, která může na řadu diváků působit rušivým dojmem.
Herecké výkony jsou překvapivě obstojné. Jak Smit-McPhee, tak i skvěle vycvičený pes Chuck hrají doslova jako o život, když nejsou zrovna nahrazeni počítačovými modely. Kedův přerod z neschopného teenagera v dospělého lovce pak působí vcelku přirozeně. Zajímavý výkon odvádí i Jóhanneson v roli otce/náčelníka kmene a vypravěčem pak není nikdo jiný než Morgan Freeman. Ale pozor, vše je ještě trochu okořeněno tím, že protagonisté nemluví anglicky ani žádným ze současných jazyků. Vymyšlený kromaňonský jazyk byl konzultován s paleolingvisty a zní skutečně dobře.
Pokud se týče (pre)historické správnosti, ani zde nelze vytknout mnoho. Film je na tom daleko lépe než úděsný snímek 10 000 let př.n.l. a snad kromě až příliš dobře pěstěných nehtů a běloskvoucích zubů pralidí jsou prohřešky proti historické správnosti (např. diskutabilní existence tehdejších osad na holých pláních) snadno odpustitelné či přehlédnutelné (některé součásti oděvů).Suma sumárum jde s 96 minutami čistého času o snadno stravitelný filmový zážitek, který dokáže zaujmout i pobavit, třebaže si z něj už za měsíc nebudete moc pamatovat (na rozdíl třeba od Annaudova božského Boje o oheň). Díky své pravěké tématice má film trochu snadnější pozici, avšak jeho stokrát ohrané zápletky nedokáže zcela vyvážit ani ten nejúchvatnější vizuální požitek.
