Britský horor Ghost Stories je povídkový hororový film. Sestává ze tří samostatných povídek a jedné hlavní uvozovací příběhové linie, která ty jednotlivé příběhy spojuje. Jejím hlavním hrdinou je skeptický profesor Phillip Goodman (Andy Nyman), který se specializuje na racionální vysvětlování zdánlivě nadpřirozených jevů a odhalování spirituálních podvodníků. Pak se ale dostane ke třem případům, které se nikdy nepodařilo logicky odůvodnit a setká se proto postupně se třemi lidmi, kteří mu odvyprávějí své hrůzné zážitky.Ty tři povídky jsou každá na jiné téma a jsou relativně krátké, shodují se však v motivu špatného svědomí svých vypravěčů. V první vypráví noční hlídač svou duchařskou příhodu v bývalém ženském blázinci (ta je nejstrašidelnější), v druhé pomatený mladík líčí své ďábelské setkání s podivnou bytostí uprostřed lesů (ta zas má nejlepší expozici) a ve třetí se bohatý byznysmen (Martin Freeman, zdaleka nejznámější herec v celém filmu) zpovídá ze své příhody s poltergeistem. Každá z těch historek má něco do sebe a jsou poměrně kvalitní (nicméně rutinní, nic objevného nečekejte), avšak všechny bohužel končí v ten moment, kdy začnou být nejzajímavější, tj. těsně před nebo v průběhu vyvrcholení. Prostě jsou brutálně useknuté v tom nejlepším, když diváka nejvíc zajímá, co se stane dál, a jak se s tím jednotliví hrdinové vypořádají.
Zajímavé je, že ta uvozovací příběhová linie je ve finále podstatně zajímavější než kterákoli z těch tří povídek, protože končí sérií několika nečekaných zvratů a dějových odboček a vrcholí pointou, která dává celému předchozímu dění zcela nový rozměr a částečně vysvětluje i to, proč jsou ty jednotlivé povídky de facto neuzavřené. Ta pointa je dost neoriginální a hrozně laciná, nicméně její použití v rámci povídkového hororu vyznívá pozoruhodně a možná by se i dalo říct, že se film vyplatí vidět i jen kvůli ní.
Další zajímavá věc je ta, že film Ghost Stories je adaptací divadelní hry. Což zejména vzhledem k závěru filmu dává docela smysl a lze si snadno zpětně představit, jak dobře a originálně tahle část asi vypadá na divadle. Pravděpodobně je to boží podívaná. Ve filmu samotném je divákovi nabídnut místy hodně nadprůměrný horor s pár opravdu řádně mrazivými scénami a povedenými lekačkami, ale okolo každé z těch scén je přibližně patnáct minut průměrného děje, které nejsou strašidelné naopak skoro vůbec a dokonce obsahují sem tam záměrný humor, což trošku kazí atmosféru. Závěr je nejprve hodně divný a až v poslední minutě začne dávat smysl a všechno v něm do sebe zapadne, ale rozhodně neuspokojí ani zdaleka všechny.Pokud do kina na horor, tak na Ghost Stories rozhodně spíš než na velmi nedávné Delirium. Tady se se závěrečným rozuzlením pracuje o poznání lépe, celkově jde o mnohem lépe napsaný a natočený film a je i obecně zajímavější tím, jak je příběhově vystavěný. Sice má zas jiné nedostatky, ale v hlavě vám zůstane podstatně déle.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
