Jubilejní devadesáté předávání Oscarů, nejprestižnějších filmových cen, je tady a vy jeho průběh můžete sledovat živě na našich stránkách. Kolem jedné hodiny v noci vám přineseme streamovaný záznam z červeného koberce, načež samotný ceremoniál, který začíná ve dvě hodiny (a budete ho moci sledovat na kanále ČT2), se už neobejde bez našich komentářů, jež budou doplňovat neustále aktualizovaný článek. Letošním ročníkem provede známý americký komik Jimmy Kimmel.Pro úplnost si níže můžete připomenout, jaké jsou šance v jednotlivých kategoriích, kterým jsme věnovali naše oscarové rozbory, nebo si znovu osvěžit paměť nominacemi. (MB)
Živé komentování nominací na Oscara začne v tomto článku okolo jedné hodiny v noci přenosem z červeného koberce.
1:00 - 1:15: Autor těchto řádků není součástí módní policie, a tak nechává livestyleové komentáře povolanějším (zahraničním) kolegyním a kolegům, kteří si už stihli všimnout, že trendy barvou je růžová. Kdo píše pro prestižnější periodika, zaznamenal(a), že některé hostky a někteří hosté odmítají poskytovat rozhovory lidem, kteří byli obviněni ze sexuálního obtěžování. Málokdo se třeba baví s moderátorem Ryanem Seacrestem, přestože někteří - jako například zpěvák Miguel, který je nominován za píseň Remember Me z animáku Coco - dělají výjimku.
1:15 - 1:30: Letošní oscarové předávání je spojeno s kampaní MeToo (JáTaké), která byla nejvíce (nejviditelněji?) medializovaná v souvislosti s institucionálním a institucionalizovaným sexismem a šovinismem v Hollywoodu. Prezentování slavných osobností na červeném koberci má proto nádech nechtěné ironie, protože předvádění nepochybně nákladných večerních šatů, byť nošených třeba díky bartrovým smlouvám (něco za něco), spíše mýtus krásy utužuje.
Navenek jsou nominovány filmy, ve kterých jsou komplexní a silné ženské hrdinky (Lady Bird, Akta Pentagon, Nit z přízraků, Tvář vody), přičemž ty nejsou opomíjeny ani za kamerou (Greta Gerwig za režii Lady Bird, Rachel Morrison jakožto vůbec první kameramanKA za netflixárnu Mudbound). Některé nominace se vyloženě nabízí vykládat jako vztyčený prostředníček (Christopher Plummer, který krátce před premiérou nahradil Kevina Spaceyho obviněného z dlouholetého sexuálního obtěžování a nejspíše i násilí). Hollywood si přesto neodpustí glamour, na čemž se ochotně podílejí i další média.
1:30 - 1:45: Nacházíme se v době žurnalistiky sociálních sítí, a tak téma dokážou nastolit twitterové hashtagy. Dominantním zůstává MeToo, kvůli kterému se střetávají dvě sociální bubliny (feministický boj proti proviněním a zločinům minulosti vs. hon na čarodějnice), které kvůli vyhrocení celé kauzy nejsou schopny nalézt společnou řeč. Nezapomíná se ale ani na hashtag OscarSoWhite (OscarTakBílý), jenž určoval téma disputací v předchozích letech. Zaznívají dokonce výtky, že hororová satira Uteč by se neměla tolik nominací (film, režie, scénář, hlavní mužský herecký výkon), kdyby si Akademie nechtěla napravovat, ehm, černé svědomí.
Afroameričani a Afroameričanky byly v historii Oscarů skutečně opomíjeným etnikem. Samozřejmě, Hattie McDaniel získala jako první Afroameričanka sošku za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za Jih proti Severu již v roce 1940 a Sidney Poitier taktéž nebyl zrovna ignorován (nominace za Útěk v řetězech, Oscar o pět let později za Polní lilie). Přehlíženi byli ovšem afroameričtí filmaři a filmařky, nikoliv herci a herečky, protože až v devadesátých letech bylo nominováno několik výrazných osobností (zejména Spike Lee za scénář Jednej správně, John Singleton za scénář a režii Chlapců ze sousedství, díky čemuž se stal nejmladším člověkem nominován za režii v historii udílení cen). Navzdory scenáristickým/produkčním oceněním ve 21. století (12 let v řetězech, Moonlight) ovšem žádný afroamerický režisér či žádná afroamerická režisérka nezískal/a Oscara za režii celovečerního filmu. Je možné, že dnes se bude psát oscarová historie, zvlášť když má Uteč od svého uvedení nadšené recenze/kritiky, je za poslední sezónu nejoceňovanějším titulem ze všech nominovaných a je i nesmírně komerčně úspěšnou podívanou (15. místo v žebříčcích návštěvnosti za loňský rok).
1:45 - 2:00: Latinoameričané a Latinoameričanky si ovšem připadají nedostatečně zastoupeni na Oscarech. Může to znít zvláštně, když nejvíc nominací má Tvář vody a v posledních letech si zlatého plešouna domů odneslo hned několik mexických režisérů, jenže pozornosti se nedostává latinoamerickým hercům a herečkám. National Hispanic Media Coalition proto uspořádalo protest, aby upozornilo širší veřejnost na to, že sice tvoří 18 % americké populace a 23 % návštěvníků a návštěvnic kin, ale - podle jedné kalifornské studie - v roce 2016 jenom 3 % mluvících postav byli/y Latinoameričané/Latinoameričanky.
2:00 - 3:00: Dosavadní ocenění bez překvapení, o průběhu předávání se to však napsat nedá. Podobně, jako se loni mylně očekávalo, že bude večer výrazně politický, se letos předpokládalo zaměření na kauzy spojené se samotným hollywoodským byznysem (MeToo, potažmo OscarSoWhite). První hodina však akcentovala devadesátiletou historii Oscarů, kdy obzvlášť montáže se soustřeďovaly na rozmanitost (etnickou, rasovou, genderovou) napříč necelým stoletím.
3:00 - 4:00: Kimmelovy jednovětné vtipy na adresu konkrétních osobností jsou trefné a zábavné, jenže vše ostatní je již dříve viděné a působící neupřímně (hvězdy setkávající se s publikem, které to opravdu, opravdu nečekalo). Legraci navíc ustupují omluvné vstupy, které mají navenek napravit, co je hollywoodskému byznysu vytýkáno dlouhodobě: aigismus, genderová nerovnoprávnost, marginalizování etnických a rasových minorit (zejména Afroameričanů a Afroameričanek, Latinoameričanů a Latinoameričanek). A kdyby to nebylo dost jasné, povídání je doprovozeno montáží s komentáři nastupující generace progresivních filmařů, filmařek, herců a hereček, kde se pro argument a emocionální apel ignoruje historie kinematografie. (Ne, Black Panther není první výrazných afroamerický superhrdina na plátně. Ne, zužitkování úspěšného stand-up komika neznačí diverzitu, nýbrž ozvláštnění dekády let zajetého postupu.)
4:00 - 5:30: Zatímco o předchozím ročníku platí, že zůstane v paměti už jenom pro chybné vyhlášení na závěr, u tohoto je otázkou, jestli si ho vůbec někdo bude po pár měsících pamatovat. Ceny bez překvapení, vyznívající jako snaha neurazit nikoho, aby se na každého aspoň nějaká cena dostala (Dunkerk a Blade Runner 2049 v technických, Tři billboardy, Nejtemnější hodina a Já, Tonya v hereckých, Tvář vody v hlavních). Stejně tak se celý večer nesl v atmosféře bezkonfliktnosti, postrádající zastřešující téma (nebylo jím MeToo, ani OscarSoBlack ad.), sázející na to osvědčené z minulých let (vtipné montáže, nostalgické montáže, špilcování v podobě runnin-gagů). Rozmanitost vede k zapomenutelnosti.
Kompletní seznam nominací a vítězů (živě updatováno):
NEJLEPŠÍ HUDBA
“Tvář vody,” Alexandre Desplat
“Star Wars: Poslední z Jediů,” John Williams
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Carter Burwell
Desplat získal za hudbu pro Tvář vody již BAFTu a Zlatý glóbus, a tak byl Oscar očekávatelný. Pro experimenty (Hans Zimmer kombinující ruchovou i hudební stopu a pracující s Shepard´s Tone jako s parametrem, pouze zdánlivě klasický radioheďácký Johny Greenwood) nebylo místo. Mrzuté, protože u del Tora se Desplat pouze opakoval, nesložil nic tak hravého jako v případě svých kompozicí pro Wese Andersona.
NEJLEPŠÍ PÍSEŇ
“Mighty River” z filmu “Mudbound,” Mary J. Blige
“Mystery of Love” z filmu “Dej mi své jméno,” Sufjan Stevens
“Remember Me” z filmu “Coco,” Kristen Anderson-Lopez, Robert Lopez
“Stand Up for Something” z filmu “Marshall,” Diane Warren, Common
“This Is Me” from “Největší showman,” Benj Pasek, Justin Paul
NEJLEPŠÍ MAKE-UP
“Nejtemnější hodina”
“Victoria a Abdul”
“Wonder”
Převtělil se Oldman do Churchilla díky maskám, nebo make-up bránil jeho hereckému výkonu (podobně, jako tomu bylo v Hannibalovi)? O technických kategoriích rozhodují přímo lidé z dané branže, a tak je třeba dát na ně... a být rádi za to, že nezvítězil midcult Wonder, u kterého lze pouze jízlivě oceňovat, že lidé zodpovědní za make-up opravdu dobře zamaskovali Owena.
NEJLEPŠÍ KOSTÝMY
“Kráska a zvíře”
“Nejtemnější hodina"
“Nit z přízraků”
“Tvář vody”
“Victoria a Abdul”
Film o návrháři kostýmů měl cenu za kostýmy v podstatě předplacenou, zvlášť když letos nebyla mezi nominovanými žádná favoritka. Cena je to zasloužená, protože v Niti z přízraků se s kostýmy pracuje významotvorně, a tak není oceňována jenom jejich dobová věrnost, ale i zakomponování do vyprávění a jejich symbolická funkce: proměna barev, nápisů na nich apod. Ostatní tituly - s výjimkou okázalé Krásky a zvířete - měly pouze tu dobovou věrnost, potažmo nepracovaly tak důmyslně a důsledně s významy navázanými na kostýmy (Tvář vody přecházející od zelené do červené po zamilování se protagonistky).
NEJLEPŠÍ VIZUÁLNÍ EFEKTY
“Blade Runner 2049”
“Strážci galaxie vol. 2"
“Kong: Ostrov lebek”
“Star Wars: Poslední z Jediů”
“Válka o planetu opic”
1:00 - 1:15: Autor těchto řádků není součástí módní policie, a tak nechává livestyleové komentáře povolanějším (zahraničním) kolegyním a kolegům, kteří si už stihli všimnout, že trendy barvou je růžová. Kdo píše pro prestižnější periodika, zaznamenal(a), že některé hostky a někteří hosté odmítají poskytovat rozhovory lidem, kteří byli obviněni ze sexuálního obtěžování. Málokdo se třeba baví s moderátorem Ryanem Seacrestem, přestože někteří - jako například zpěvák Miguel, který je nominován za píseň Remember Me z animáku Coco - dělají výjimku.
1:15 - 1:30: Letošní oscarové předávání je spojeno s kampaní MeToo (JáTaké), která byla nejvíce (nejviditelněji?) medializovaná v souvislosti s institucionálním a institucionalizovaným sexismem a šovinismem v Hollywoodu. Prezentování slavných osobností na červeném koberci má proto nádech nechtěné ironie, protože předvádění nepochybně nákladných večerních šatů, byť nošených třeba díky bartrovým smlouvám (něco za něco), spíše mýtus krásy utužuje.
Navenek jsou nominovány filmy, ve kterých jsou komplexní a silné ženské hrdinky (Lady Bird, Akta Pentagon, Nit z přízraků, Tvář vody), přičemž ty nejsou opomíjeny ani za kamerou (Greta Gerwig za režii Lady Bird, Rachel Morrison jakožto vůbec první kameramanKA za netflixárnu Mudbound). Některé nominace se vyloženě nabízí vykládat jako vztyčený prostředníček (Christopher Plummer, který krátce před premiérou nahradil Kevina Spaceyho obviněného z dlouholetého sexuálního obtěžování a nejspíše i násilí). Hollywood si přesto neodpustí glamour, na čemž se ochotně podílejí i další média.
1:30 - 1:45: Nacházíme se v době žurnalistiky sociálních sítí, a tak téma dokážou nastolit twitterové hashtagy. Dominantním zůstává MeToo, kvůli kterému se střetávají dvě sociální bubliny (feministický boj proti proviněním a zločinům minulosti vs. hon na čarodějnice), které kvůli vyhrocení celé kauzy nejsou schopny nalézt společnou řeč. Nezapomíná se ale ani na hashtag OscarSoWhite (OscarTakBílý), jenž určoval téma disputací v předchozích letech. Zaznívají dokonce výtky, že hororová satira Uteč by se neměla tolik nominací (film, režie, scénář, hlavní mužský herecký výkon), kdyby si Akademie nechtěla napravovat, ehm, černé svědomí.
Afroameričani a Afroameričanky byly v historii Oscarů skutečně opomíjeným etnikem. Samozřejmě, Hattie McDaniel získala jako první Afroameričanka sošku za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za Jih proti Severu již v roce 1940 a Sidney Poitier taktéž nebyl zrovna ignorován (nominace za Útěk v řetězech, Oscar o pět let později za Polní lilie). Přehlíženi byli ovšem afroameričtí filmaři a filmařky, nikoliv herci a herečky, protože až v devadesátých letech bylo nominováno několik výrazných osobností (zejména Spike Lee za scénář Jednej správně, John Singleton za scénář a režii Chlapců ze sousedství, díky čemuž se stal nejmladším člověkem nominován za režii v historii udílení cen). Navzdory scenáristickým/produkčním oceněním ve 21. století (12 let v řetězech, Moonlight) ovšem žádný afroamerický režisér či žádná afroamerická režisérka nezískal/a Oscara za režii celovečerního filmu. Je možné, že dnes se bude psát oscarová historie, zvlášť když má Uteč od svého uvedení nadšené recenze/kritiky, je za poslední sezónu nejoceňovanějším titulem ze všech nominovaných a je i nesmírně komerčně úspěšnou podívanou (15. místo v žebříčcích návštěvnosti za loňský rok).
1:45 - 2:00: Latinoameričané a Latinoameričanky si ovšem připadají nedostatečně zastoupeni na Oscarech. Může to znít zvláštně, když nejvíc nominací má Tvář vody a v posledních letech si zlatého plešouna domů odneslo hned několik mexických režisérů, jenže pozornosti se nedostává latinoamerickým hercům a herečkám. National Hispanic Media Coalition proto uspořádalo protest, aby upozornilo širší veřejnost na to, že sice tvoří 18 % americké populace a 23 % návštěvníků a návštěvnic kin, ale - podle jedné kalifornské studie - v roce 2016 jenom 3 % mluvících postav byli/y Latinoameričané/Latinoameričanky.
2:00 - 3:00: Dosavadní ocenění bez překvapení, o průběhu předávání se to však napsat nedá. Podobně, jako se loni mylně očekávalo, že bude večer výrazně politický, se letos předpokládalo zaměření na kauzy spojené se samotným hollywoodským byznysem (MeToo, potažmo OscarSoWhite). První hodina však akcentovala devadesátiletou historii Oscarů, kdy obzvlášť montáže se soustřeďovaly na rozmanitost (etnickou, rasovou, genderovou) napříč necelým stoletím.
3:00 - 4:00: Kimmelovy jednovětné vtipy na adresu konkrétních osobností jsou trefné a zábavné, jenže vše ostatní je již dříve viděné a působící neupřímně (hvězdy setkávající se s publikem, které to opravdu, opravdu nečekalo). Legraci navíc ustupují omluvné vstupy, které mají navenek napravit, co je hollywoodskému byznysu vytýkáno dlouhodobě: aigismus, genderová nerovnoprávnost, marginalizování etnických a rasových minorit (zejména Afroameričanů a Afroameričanek, Latinoameričanů a Latinoameričanek). A kdyby to nebylo dost jasné, povídání je doprovozeno montáží s komentáři nastupující generace progresivních filmařů, filmařek, herců a hereček, kde se pro argument a emocionální apel ignoruje historie kinematografie. (Ne, Black Panther není první výrazných afroamerický superhrdina na plátně. Ne, zužitkování úspěšného stand-up komika neznačí diverzitu, nýbrž ozvláštnění dekády let zajetého postupu.)
4:00 - 5:30: Zatímco o předchozím ročníku platí, že zůstane v paměti už jenom pro chybné vyhlášení na závěr, u tohoto je otázkou, jestli si ho vůbec někdo bude po pár měsících pamatovat. Ceny bez překvapení, vyznívající jako snaha neurazit nikoho, aby se na každého aspoň nějaká cena dostala (Dunkerk a Blade Runner 2049 v technických, Tři billboardy, Nejtemnější hodina a Já, Tonya v hereckých, Tvář vody v hlavních). Stejně tak se celý večer nesl v atmosféře bezkonfliktnosti, postrádající zastřešující téma (nebylo jím MeToo, ani OscarSoBlack ad.), sázející na to osvědčené z minulých let (vtipné montáže, nostalgické montáže, špilcování v podobě runnin-gagů). Rozmanitost vede k zapomenutelnosti.
Kompletní seznam nominací a vítězů (živě updatováno):
NEJLEPŠÍ FILM
“Dej mi své jméno”
“Nejtemnější hodina”
“Dunkerk”
“Uteč”
“Lady Bird”
“Nit z přízraků”
“Akta Pentagon: Skrytá válka”
“Tvář vody”
“Tři billboardy kousek za Ebbingem”
Letošní ročník byl až na několik výjimek v technických kategorií bez překvapení, což stvrzuje i cena pro Tvář vody. Narušuje sice předpoklad, že kdo má Oscara za režii, nemá Oscara za film, ale Mexičani v posledních letech dominují Hollywoodu. A i ti, kdo považují del Torovu cinefilní oslavu jinakosti za jeho nejslabší snímek, jsou s výsledkem spokojeni. Ocenění Tváře vody znamená, že Akademie oficiálně uznala žánr považovaný dříve za béčkový (monster film). Může to však být dáno tím, že většinu Akademie stále tvoří starší bílí muži, kteří na padesátkových béčkách (sci-fi, horor, monster film...) vyrostli, a tak se jim zamlouvá pozdvižení béček na áčka. Akademie neoceňuje formálně progresivní díla (Dunkerk), které si bude pamatovat filmová historie, a důležitý je konsenzus, který vylučuje díla konfliktní (vyobrazení nižší střední třídy v Třech billboardech, výhradně bílí muži v "chlapském" žánru Dunkerk, nacionalistické taťkovo kino Nejtemnější hodina). Určující je přístupnost, cinefilní hrátky musí být stejně jako společenské přesahy srozumitelné pro všechny, což vylučuje gotické melodrama Nit z přízraků i sedmdesátkovou pastiš nepřímo se vyjadřující ke geopolitickému klimatu Akta Pentagon: Skrytá válka.
NEJLEPŠÍ HEREC
Timothée Chalamet, “Dej mi své jméno”
Daniel Day-Lewis, “Nit z přízraků”
Daniel Kaluuya, “Uteč”
Gary Oldman, “Nejtemnější hodina”
Denzel Washington, “Roman J. Israel, Esq.”
"Překvapení". Kurzy nasvědčovaly tomu, že vyhraje, za typ role, za který se dává Oscar v podstatě automaticky, a vyhrál. Hraje Oldman navzdory make-upu, nebo za Oldmana hraje make-up, tj. bylo pro udělení ceny určující, nakolik byl Oldman podobný historické osobnosti? Chalamet bude muset ještě vycucat víc broskviček, než si půjde pro Oscara; s Washingtonem se i nadále počítá jako s černým koněm schopným hrát i pod nánosy kostýmů a paruk; Kaluuya je příkladem tokenizace (McAvoy ve stejné produkční stáji a ve stejném žánru podal mnohem lepší herecký výkon). Akorát možnost ocenit Day-Lewise se už asi opakovat nebude, pokud bude Nit z přízraků skutečně jeho poslední rolí. Aspoň Day-Lewis ukázal, že není nominován a oceňován "jenom" díky diskurzu, který ho obklopuje (pečlivá rešerše, ponoření se do postavy...), a že jeho herecký rejstřík nečítá pouze okázalé herectví, nýbrž i tlumené.
Sally Hawkins, “Tvář vody”
Frances McDormand, “Tři billboardy kousek za Ebbingem”
Margot Robbie, “Já, Tonya”
Saoirse Ronan, “Lady Bird”
Meryl Streep, “Akta Pentagon: Skrytá válka”
Meryl Streep má víc než dvacet nominací, neznamená to však, že je nominována automaticky. V Akta Pentagon: Skrytá válka vystupuje ze svého typu, protože sebejistou ženou je až v závěru. Nejlépe napsanou, jednotlivé vrstvy postupně odkrývající postavu ztvárnila Frances McDormand, která skvěle ztvárnila ženu, u níž se proměňují divácké sympatie na základě vyprávěním posyktnutých informací. V porovnání s ní Sally Hawkins pouze naplnila žánrový typ a Margot Robbie výtečně zvládla přechody mezi komediální a tragickou rovinou titulní "hrdinky".
NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI
Richard Jenkins, “Tvář vody”
Christopher Plummer, “Všechny prachy světa”
Sam Rockwell, “Tři billboardy kousek za Ebbingem”
Sam Rockwell za svou roli již získal Zlatý glóbus, a tak se očekávalo, že získá i Oscara. Jeho výkon je in-your-face, protože ztvárňuje herecky velmi vděčnou postavu, na kterou člověk měni náhled v průběhu samotné stopáže ani ne tak díky nuancovanému Rockwellovu herectví, ale díky důmyslnému scénáři s nejednoznačnými postavami.
NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI
Lesley Manville, “Nit z přízraků”
Laurie Metcalf, “Lady Bird”
Octavia Spencer, “Tvář vody”
Největší favoritka na nejlepší herečku ve vedlejší roli získala Oscara. Pro Allison Janney se navzdory její bohaté filmové a televizní kariéře jednalo o vůbec první nominaci, a navíc proměněnou. Nekonvenční film nikoliv o vzestupu, nýbrž pádu, který kombinuje podvratné sportovní drama s coenovskou černou komedií o idiotech dělajících idiotské věci, je navíc herecky velmi vděčný. Janney ztvárňuje skutečnou osobu, která se v ne úplně spolehlivém vyprávění v doku-promluvách stylizuje.
“Dunkerk,” Christopher Nolan
“Uteč,” Jordan Peele
“Lady Bird,” Greta Gerwig
“Nit z přízraků,” Paul Thomas Anderson
“Tvář vody,” Guillermo del Toro
Historie se nepíše, nebyla využita příležitot ocenit poprvé Afroameričana za režii celovečerního filmu. Naopak se del Toro očekávatelně přidal ke svým zbylým amigos, tj. k Alejandru G. Iňárrituovi a Alfonsu Cuarónovi, kteří Oscara obdrželi v předchozích letech. Zamrzí, že Tvář vody je v jeho filmografii manýrou, která pouze zpřístupňuje všechna jeho oblíbená témata, vypravěčské postupy i - a to především - stylistické volby. I metafikční gotická romance Purpurový vrch mnohem nápaditěji pracovala s významotvorností barvy, uskupování prvků dekorací do vzorců a odpoutanou kamerou prozkoumávající zákoutí prostoru.
NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM
“Coco”
“Ferdinand”
“S láskou Vincent”
S láskou Vincent byl formální experiment, který drží prvenství, protože je prvním celovečerním snímkem zpracovaným jako série olejomaleb. Zvítězila však zcela konvenční animovaná podívaná pro celou rodinu, ve které se střetávají dva světy, dochází k nepřekvapivému rodinnému odhalení a přijetí své vlastní národní i kulturní identity. Latinskoamerická minorita byla oceněna; už se tolik neřeší, že její reprezentace v Coco je přehlídkou národnostních a kulturních stereotypů (jimž vzdoroval z perspektivy býka odvyprávěný Ferdinand).
NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ ANIMOVANÝ FILM
"Negative Space"
"Revolting Rhymes"
"Lou"
“Dej mi své jméno,” James Ivory
“The Disaster Artist,” Scott Neustadter & Michael H. Weber
“Logan: Wolverine,” Scott Frank & James Mangold and Michael Green
“Velká hra,” Aaron Sorkin
“Mudbound,” Virgil Williams and Dee Rees
Jedna z posledních možností, jak ocenit starého bílého muže, který formoval podobu mainstreamové britské kinematografie minimálně od 80. let dál (Pokoj s vyhlídkou, Rodinné sídlo, Soumrak dne). Navzdory tomu, že herritage cinema bývá někdy vykládáno jako konzervativní, přestože tomu tak ne vždy bylo (jak ukázal loňský ročník Filmovky), je potěšující ocenění post-gay filmu, ve kterém absentuje konflikt. Škoda akorát toho, že když dochází k docenění "druhořadých" žánrů (fantasy, horor), komiksovka Logan zůstala pouze u nominace.
NEJLEPŠÍ PŮVODNÍ SCÉNÁŘ
"Pěkně blbě,” Emily V. Gordon & Kumail Nanjiani
“Uteč,” Jordan Peele
“Lady Bird,” Greta Gerwig
“Tvář vody,” Guillermo del Toro, Vanessa Taylor
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Martin McDonagh
Afroameričtí filmaři jsou oceňováni za scénář (12 let v řetězech, Moonlight), uvidíme, jestli i za režii. Je však diskutabilní, nakolik zrovna tentokrát zaslouženě. Pěkně blbě je odžitá apatowovka, která ozvláštňuje žánr romantické komedie, protože se soustřeďuje na vztah jeho a jejích rodičů, přičemž přichází s nepříliš vídanou reprezentací druhé generace muslimů ve Spojených státech amerických. Tři billboardy kousek za Ebbingem zase na film vznikající v hollywoodských strukturách netradičně pracují více s náhodou, z postav-žánrových typů činí komplexní charaktery a podvrací žánrová očekávání. Cena pro Uteč je překvapivá o to víc, že jde o žánrovku od cinefila a pro cinefily, vycházející z řady jiných děl, které "akorát" nápaditě kombinuje (Hádej, kdo přijde na večeři + Noc oživlých mrtvol + Osvícení + Stepfordské paničky). Úctyhodná je improvizace na place a práce střihače, vybírajícího spolu s režisérem nejlepší variantu, nikoliv scénář.
NEJLEPŠÍ KAMERA
"Blade Runner 2049,” Roger Deakins
“Nejtemnější hodina,” Bruno Delbonnel
“Dunkerk,” Hoyte van Hoytema
“Mudbound,” Rachel Morrison
“Tvář vody,” Dan Laustsen
Konečně, 14. nominace, první Oscar pro Rogera Deakinse, který je na zlatého plešouna nominován od roku 1995. I ti, kdo mají problém s estetickými volbami v novém Blade Runnerovi, to dlouholetému spolupracovníkovi s bratry Coenovými nejspíš přejí. Barevná paleta, která se liší od soudobých norem, vyprázdněná mizanscéna a distancované rámování s vnitrozáběrovou montáží. Možná příliš artistní pro film o artificiálnosti a lidskosti, ale tentokrát to je za zásluhy. Pokud by jediným kritériem byla estetická stránka, Oscara by měl získat Hoyte van Hoytema. Zasloužil by si ho za technologický pokrok (posun ve vývoji IMAX kamer), hlavně ale za kombinaci observační a na subjektivní prožitek času napojenou kameru v tradicích klasického nemluvného Hollywoodu.
NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
"Abacus: Small Enough to Jail”
“Faces Places”
“Icarus”
“Last Men in Aleppo”
“Strong Island”
NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ DOKUMENT
“Heroin(e)”
“Knife Skills”
“Traffic Stop”
První nominace pro Franka Stiefela, první výhra. Režisér (kameraman i producent v jedné osobě) nechává ve své tvorbě promlouvat silné ženy, po zdokumentování své matky, přeživší holocaustu, nyní dal hlas depresemi zkoušené herečce, která se však nevzdává.
NEJLEPŠÍ KRÁTKOMETRÁŽNÍ FILM
"My Nephew Emmett"
"The Silent Child"
"Watu Wote/All of Us"
Nevyhrál krátkometrážní snímek o aktuálním tématu (střelba na škole), nýbrž film o hluché čtyřleté holčičce, která se za pomoci sociální pracovnice naučí dorozumívat (znakovat). Podle dosavadních ohlasů (tuzemských, zahraničních) sázka na jistotu.
NEJLEPŠÍ ZAHRANIČNÍ FILM
“Nemilovaní” (Rusko)
“O těle a duši" (Maďarsko)
“Čtverec” (Švédsko)
Tvrdí se, že cena za neanglicky mluvený film je nejpolitičtější ze všech, protože nesehrává takovou roli estetická stránka, nýbrž politické klima. Dokladem toho byl minulý ročník, v tomto se však spojily vysoké estetické kvality a politikum: trans film o nenormálnosti normativní společnosti od režiséra, který se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá ostrakizovanými ženami vylučovanými ze svého prostředí. Ze skutečnosti vycházejícímu, stylisticky místy excesivnímu melodramatu mohlo pomoct i to, že chilský režisér Sebastián Lelio prorazil do Spojených států (a Anglie), kde s tamními herci natočil na festivalech premiérované drama o dvou židovských lesbách (Disobedience) a připravuje americkou předělávku svého snímku o ženě ve středních letech (Gloria).
NEJLEPŠÍ STŘIH
“Baby Driver,” Jonathan Amos, Paul Machliss
“Dunkerk,” Lee Smith
“Já, Tonya,” Tatiana S. Riegel
“Tvář vody,” Sidney Wolinsky
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Jon Gregory
Již je jisté, že Baby Driver, jak praví jedna floskule, "odchází s prázdnou", přestože je precizně nastříhán na playlist protagonisty, jenž se skrze něj vztahuje k vnějšímu světu. V technických kategoriích nebyly oceněny ani Tři billboardy kousek za Ebbingem, ve kterých byly za pomocí náhody spíš než příčinné provázanosti splétány linie několika ústředních postav, či Já, Tonya, kde jsou docu-vstupy s retrospektivní sportovní/gangsterko-černohumornou rovinou provázány naopak velmi konvenční za pomocí dekády osvědčených postupů (dialogových háčků, zvukových můtků). Ocenění Dunkerku je zasloužené, protože vedle navázání na více než stoletou tradici (křížový střih spojující několik paralelně probíhajích dění) je tento Nolanův opus magnum fascinujícím experimentem s montáží. Především když navazuje na jiné než hollywoodské tradice (sovětská intelektuální montáž, když střetem záběrů vzniká nový význam) a porušuje zaběhnuté normy (stříhání mezi dnem a nocí v jedné montáži, utváření vztahů mezi rovinami na základě parametrů), je dechberoucí.
NEJLEPŠÍ STŘIH ZVUKU
“Dunkerk,” Alex Gibson, Richard King
“Tvář vody,” Nathan Robitaille
“Star Wars: Poslední z Jediů,” Ren Klyce, Matthew Wood
NEJLEPŠÍ MIX ZVUKU
“Baby Driver,” Mary H. Ellis, Julian Slater, Tim Cavagin
“Blade Runner 2049,” Mac Ruth, Ron Bartlett, Doug Hephill
“Dunkerk,” Mark Weingarten, Gregg Landaker, Gary A. Rizzo
“Tvář vody,” Glen Gauthier, Christian Cooke, Brad Zoern
“Star Wars: Poslední z Jediů,” Stuart Wilson, Ren Klyce, David Parker, Michael Semanick
Dvě kategorie (střih zvuku a mix zvuku), mezi kterými mají mnozí problém rozlišovat. Dvě kategorie, které by si zasloužil vyhrát Baby Driver, ve kterém se pracuje se zvukem kontrastně v jednotlivých po sobě následujících blocích, vždy však odvisle od perspektivy ústřední postavy. Bylo ale jasné, že bude kralovat Dunkerk, protože technické ceny jsou nejspíš jediné, které tento snímek dostane, a to jako kompenzaci za to, že v těch hlavních kategoriích (film, režie, scénář, herecké výkony) se Oscar dává jinému typu děl. Potěšující může být to, že válečný survival je pozoruhodným experimentem se zvukovými a hudebními plochami (zakomponování zvuků sirén, bomb a tikajících hodinek), které se prostupují a navozují velmi fyzický pocit (díky užití tzv. Shepardova tónu).
NEJLEPŠÍ VÝPRAVA
“Kráska a zvíře”
“Blade Runner 2049″
“Nejtemnější hodina”
“Dunkerk”
“Tvář vody”
“Dej mi své jméno”“Dunkerk”
“Uteč”
“Lady Bird”
“Nit z přízraků”
“Akta Pentagon: Skrytá válka”
“Tvář vody”
“Tři billboardy kousek za Ebbingem”
Letošní ročník byl až na několik výjimek v technických kategorií bez překvapení, což stvrzuje i cena pro Tvář vody. Narušuje sice předpoklad, že kdo má Oscara za režii, nemá Oscara za film, ale Mexičani v posledních letech dominují Hollywoodu. A i ti, kdo považují del Torovu cinefilní oslavu jinakosti za jeho nejslabší snímek, jsou s výsledkem spokojeni. Ocenění Tváře vody znamená, že Akademie oficiálně uznala žánr považovaný dříve za béčkový (monster film). Může to však být dáno tím, že většinu Akademie stále tvoří starší bílí muži, kteří na padesátkových béčkách (sci-fi, horor, monster film...) vyrostli, a tak se jim zamlouvá pozdvižení béček na áčka. Akademie neoceňuje formálně progresivní díla (Dunkerk), které si bude pamatovat filmová historie, a důležitý je konsenzus, který vylučuje díla konfliktní (vyobrazení nižší střední třídy v Třech billboardech, výhradně bílí muži v "chlapském" žánru Dunkerk, nacionalistické taťkovo kino Nejtemnější hodina). Určující je přístupnost, cinefilní hrátky musí být stejně jako společenské přesahy srozumitelné pro všechny, což vylučuje gotické melodrama Nit z přízraků i sedmdesátkovou pastiš nepřímo se vyjadřující ke geopolitickému klimatu Akta Pentagon: Skrytá válka.
Timothée Chalamet, “Dej mi své jméno”Daniel Kaluuya, “Uteč”
Gary Oldman, “Nejtemnější hodina”
Denzel Washington, “Roman J. Israel, Esq.”
"Překvapení". Kurzy nasvědčovaly tomu, že vyhraje, za typ role, za který se dává Oscar v podstatě automaticky, a vyhrál. Hraje Oldman navzdory make-upu, nebo za Oldmana hraje make-up, tj. bylo pro udělení ceny určující, nakolik byl Oldman podobný historické osobnosti? Chalamet bude muset ještě vycucat víc broskviček, než si půjde pro Oscara; s Washingtonem se i nadále počítá jako s černým koněm schopným hrát i pod nánosy kostýmů a paruk; Kaluuya je příkladem tokenizace (McAvoy ve stejné produkční stáji a ve stejném žánru podal mnohem lepší herecký výkon). Akorát možnost ocenit Day-Lewise se už asi opakovat nebude, pokud bude Nit z přízraků skutečně jeho poslední rolí. Aspoň Day-Lewis ukázal, že není nominován a oceňován "jenom" díky diskurzu, který ho obklopuje (pečlivá rešerše, ponoření se do postavy...), a že jeho herecký rejstřík nečítá pouze okázalé herectví, nýbrž i tlumené.
NEJLEPŠÍ HEREČKA
Sally Hawkins, “Tvář vody”Margot Robbie, “Já, Tonya”
Saoirse Ronan, “Lady Bird”
Meryl Streep, “Akta Pentagon: Skrytá válka”
Meryl Streep má víc než dvacet nominací, neznamená to však, že je nominována automaticky. V Akta Pentagon: Skrytá válka vystupuje ze svého typu, protože sebejistou ženou je až v závěru. Nejlépe napsanou, jednotlivé vrstvy postupně odkrývající postavu ztvárnila Frances McDormand, která skvěle ztvárnila ženu, u níž se proměňují divácké sympatie na základě vyprávěním posyktnutých informací. V porovnání s ní Sally Hawkins pouze naplnila žánrový typ a Margot Robbie výtečně zvládla přechody mezi komediální a tragickou rovinou titulní "hrdinky".
NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI
Willem Dafoe, “The Florida Project”
Woody Harrelson, “Tři billboardy kousek za Ebbingem”Richard Jenkins, “Tvář vody”
Christopher Plummer, “Všechny prachy světa”
Sam Rockwell, “Tři billboardy kousek za Ebbingem”
Sam Rockwell za svou roli již získal Zlatý glóbus, a tak se očekávalo, že získá i Oscara. Jeho výkon je in-your-face, protože ztvárňuje herecky velmi vděčnou postavu, na kterou člověk měni náhled v průběhu samotné stopáže ani ne tak díky nuancovanému Rockwellovu herectví, ale díky důmyslnému scénáři s nejednoznačnými postavami.
NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI
Mary J. Blige, “Mudbound”
Allison Janney, “Já, Tonya”Lesley Manville, “Nit z přízraků”
Laurie Metcalf, “Lady Bird”
Octavia Spencer, “Tvář vody”
Největší favoritka na nejlepší herečku ve vedlejší roli získala Oscara. Pro Allison Janney se navzdory její bohaté filmové a televizní kariéře jednalo o vůbec první nominaci, a navíc proměněnou. Nekonvenční film nikoliv o vzestupu, nýbrž pádu, který kombinuje podvratné sportovní drama s coenovskou černou komedií o idiotech dělajících idiotské věci, je navíc herecky velmi vděčný. Janney ztvárňuje skutečnou osobu, která se v ne úplně spolehlivém vyprávění v doku-promluvách stylizuje.
NEJLEPŠÍ REŽIE
“Dunkerk,” Christopher Nolan“Lady Bird,” Greta Gerwig
“Nit z přízraků,” Paul Thomas Anderson
“Tvář vody,” Guillermo del Toro
Historie se nepíše, nebyla využita příležitot ocenit poprvé Afroameričana za režii celovečerního filmu. Naopak se del Toro očekávatelně přidal ke svým zbylým amigos, tj. k Alejandru G. Iňárrituovi a Alfonsu Cuarónovi, kteří Oscara obdrželi v předchozích letech. Zamrzí, že Tvář vody je v jeho filmografii manýrou, která pouze zpřístupňuje všechna jeho oblíbená témata, vypravěčské postupy i - a to především - stylistické volby. I metafikční gotická romance Purpurový vrch mnohem nápaditěji pracovala s významotvorností barvy, uskupování prvků dekorací do vzorců a odpoutanou kamerou prozkoumávající zákoutí prostoru.
NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM
“Mimi šéf”
“The Breadwinner”“Coco”
“Ferdinand”
“S láskou Vincent”
S láskou Vincent byl formální experiment, který drží prvenství, protože je prvním celovečerním snímkem zpracovaným jako série olejomaleb. Zvítězila však zcela konvenční animovaná podívaná pro celou rodinu, ve které se střetávají dva světy, dochází k nepřekvapivému rodinnému odhalení a přijetí své vlastní národní i kulturní identity. Latinskoamerická minorita byla oceněna; už se tolik neřeší, že její reprezentace v Coco je přehlídkou národnostních a kulturních stereotypů (jimž vzdoroval z perspektivy býka odvyprávěný Ferdinand).
"Dear Basketball"
"Garden Party""Negative Space"
"Revolting Rhymes"
"Lou"
NEJLEPŠÍ ADAPTOVANÝ SCÉNÁŘ
“Dej mi své jméno,” James Ivory“Logan: Wolverine,” Scott Frank & James Mangold and Michael Green
“Velká hra,” Aaron Sorkin
“Mudbound,” Virgil Williams and Dee Rees
Jedna z posledních možností, jak ocenit starého bílého muže, který formoval podobu mainstreamové britské kinematografie minimálně od 80. let dál (Pokoj s vyhlídkou, Rodinné sídlo, Soumrak dne). Navzdory tomu, že herritage cinema bývá někdy vykládáno jako konzervativní, přestože tomu tak ne vždy bylo (jak ukázal loňský ročník Filmovky), je potěšující ocenění post-gay filmu, ve kterém absentuje konflikt. Škoda akorát toho, že když dochází k docenění "druhořadých" žánrů (fantasy, horor), komiksovka Logan zůstala pouze u nominace.
"Pěkně blbě,” Emily V. Gordon & Kumail Nanjiani“Lady Bird,” Greta Gerwig
“Tvář vody,” Guillermo del Toro, Vanessa Taylor
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Martin McDonagh
Afroameričtí filmaři jsou oceňováni za scénář (12 let v řetězech, Moonlight), uvidíme, jestli i za režii. Je však diskutabilní, nakolik zrovna tentokrát zaslouženě. Pěkně blbě je odžitá apatowovka, která ozvláštňuje žánr romantické komedie, protože se soustřeďuje na vztah jeho a jejích rodičů, přičemž přichází s nepříliš vídanou reprezentací druhé generace muslimů ve Spojených státech amerických. Tři billboardy kousek za Ebbingem zase na film vznikající v hollywoodských strukturách netradičně pracují více s náhodou, z postav-žánrových typů činí komplexní charaktery a podvrací žánrová očekávání. Cena pro Uteč je překvapivá o to víc, že jde o žánrovku od cinefila a pro cinefily, vycházející z řady jiných děl, které "akorát" nápaditě kombinuje (Hádej, kdo přijde na večeři + Noc oživlých mrtvol + Osvícení + Stepfordské paničky). Úctyhodná je improvizace na place a práce střihače, vybírajícího spolu s režisérem nejlepší variantu, nikoliv scénář.
"Blade Runner 2049,” Roger Deakins“Dunkerk,” Hoyte van Hoytema
“Mudbound,” Rachel Morrison
“Tvář vody,” Dan Laustsen
Konečně, 14. nominace, první Oscar pro Rogera Deakinse, který je na zlatého plešouna nominován od roku 1995. I ti, kdo mají problém s estetickými volbami v novém Blade Runnerovi, to dlouholetému spolupracovníkovi s bratry Coenovými nejspíš přejí. Barevná paleta, která se liší od soudobých norem, vyprázdněná mizanscéna a distancované rámování s vnitrozáběrovou montáží. Možná příliš artistní pro film o artificiálnosti a lidskosti, ale tentokrát to je za zásluhy. Pokud by jediným kritériem byla estetická stránka, Oscara by měl získat Hoyte van Hoytema. Zasloužil by si ho za technologický pokrok (posun ve vývoji IMAX kamer), hlavně ale za kombinaci observační a na subjektivní prožitek času napojenou kameru v tradicích klasického nemluvného Hollywoodu.
"Abacus: Small Enough to Jail”
“Faces Places”
“Icarus”
“Last Men in Aleppo”
“Strong Island”
“Edith+Eddie”
“Heaven is a Traffic Jam on the 405”“Heroin(e)”
“Knife Skills”
“Traffic Stop”
První nominace pro Franka Stiefela, první výhra. Režisér (kameraman i producent v jedné osobě) nechává ve své tvorbě promlouvat silné ženy, po zdokumentování své matky, přeživší holocaustu, nyní dal hlas depresemi zkoušené herečce, která se však nevzdává.
"DeKalb Elementary"
"The Eleven O´Clock""My Nephew Emmett"
"The Silent Child"
"Watu Wote/All of Us"
Nevyhrál krátkometrážní snímek o aktuálním tématu (střelba na škole), nýbrž film o hluché čtyřleté holčičce, která se za pomoci sociální pracovnice naučí dorozumívat (znakovat). Podle dosavadních ohlasů (tuzemských, zahraničních) sázka na jistotu.
“Fantastická žena” (Chile)
“The Insult” (Libanon)“Nemilovaní” (Rusko)
“O těle a duši" (Maďarsko)
“Čtverec” (Švédsko)
Tvrdí se, že cena za neanglicky mluvený film je nejpolitičtější ze všech, protože nesehrává takovou roli estetická stránka, nýbrž politické klima. Dokladem toho byl minulý ročník, v tomto se však spojily vysoké estetické kvality a politikum: trans film o nenormálnosti normativní společnosti od režiséra, který se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá ostrakizovanými ženami vylučovanými ze svého prostředí. Ze skutečnosti vycházejícímu, stylisticky místy excesivnímu melodramatu mohlo pomoct i to, že chilský režisér Sebastián Lelio prorazil do Spojených států (a Anglie), kde s tamními herci natočil na festivalech premiérované drama o dvou židovských lesbách (Disobedience) a připravuje americkou předělávku svého snímku o ženě ve středních letech (Gloria).
“Baby Driver,” Jonathan Amos, Paul Machliss“Já, Tonya,” Tatiana S. Riegel
“Tvář vody,” Sidney Wolinsky
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Jon Gregory
Již je jisté, že Baby Driver, jak praví jedna floskule, "odchází s prázdnou", přestože je precizně nastříhán na playlist protagonisty, jenž se skrze něj vztahuje k vnějšímu světu. V technických kategoriích nebyly oceněny ani Tři billboardy kousek za Ebbingem, ve kterých byly za pomocí náhody spíš než příčinné provázanosti splétány linie několika ústředních postav, či Já, Tonya, kde jsou docu-vstupy s retrospektivní sportovní/gangsterko-černohumornou rovinou provázány naopak velmi konvenční za pomocí dekády osvědčených postupů (dialogových háčků, zvukových můtků). Ocenění Dunkerku je zasloužené, protože vedle navázání na více než stoletou tradici (křížový střih spojující několik paralelně probíhajích dění) je tento Nolanův opus magnum fascinujícím experimentem s montáží. Především když navazuje na jiné než hollywoodské tradice (sovětská intelektuální montáž, když střetem záběrů vzniká nový význam) a porušuje zaběhnuté normy (stříhání mezi dnem a nocí v jedné montáži, utváření vztahů mezi rovinami na základě parametrů), je dechberoucí.
NEJLEPŠÍ STŘIH ZVUKU
“Baby Driver,” Julian Slater
“Blade Runner 2049,” Mark Mangini, Theo Green“Dunkerk,” Alex Gibson, Richard King
“Tvář vody,” Nathan Robitaille
“Star Wars: Poslední z Jediů,” Ren Klyce, Matthew Wood
NEJLEPŠÍ MIX ZVUKU
“Blade Runner 2049,” Mac Ruth, Ron Bartlett, Doug Hephill
“Dunkerk,” Mark Weingarten, Gregg Landaker, Gary A. Rizzo
“Tvář vody,” Glen Gauthier, Christian Cooke, Brad Zoern
“Star Wars: Poslední z Jediů,” Stuart Wilson, Ren Klyce, David Parker, Michael Semanick
Dvě kategorie (střih zvuku a mix zvuku), mezi kterými mají mnozí problém rozlišovat. Dvě kategorie, které by si zasloužil vyhrát Baby Driver, ve kterém se pracuje se zvukem kontrastně v jednotlivých po sobě následujících blocích, vždy však odvisle od perspektivy ústřední postavy. Bylo ale jasné, že bude kralovat Dunkerk, protože technické ceny jsou nejspíš jediné, které tento snímek dostane, a to jako kompenzaci za to, že v těch hlavních kategoriích (film, režie, scénář, herecké výkony) se Oscar dává jinému typu děl. Potěšující může být to, že válečný survival je pozoruhodným experimentem se zvukovými a hudebními plochami (zakomponování zvuků sirén, bomb a tikajících hodinek), které se prostupují a navozují velmi fyzický pocit (díky užití tzv. Shepardova tónu).
NEJLEPŠÍ VÝPRAVA“Kráska a zvíře”
“Blade Runner 2049″
“Nejtemnější hodina”
“Dunkerk”
“Tvář vody”
Nejméně výpravný film získal Oscara za výpravu, což je velký úspěch pro člověka, v jehož filmografii převládaly záměrné i nezáměrné braky, člověka, který spolupracoval zejména s tím nejhorším z Andersonů (Resident Evil: Apokalypsa, Tři mušketýři, Pompeje). Na druhou stranu tuto svou zkušenost s hrdým brakem mohl zúročit u snímku, který brak estetizuje a pozvedává, aby byl přijatelný pro všechny. Přesto zamrzí, že důraz na věrnost u historických dramat Dunkerk (obzvlášť shánění dobových letadel a plavidel) a Nejtemnější hodina byly k ničemu, podobně s barevnou paletou (nikoliv jenom převládající ocelově modrá a oranžová) proti dobovým normám pracující, na odkaz původního kultu důstojně navazující Blade Runner 2049 tzv. "odešel s prázdnou".
.
.
NEJLEPŠÍ HUDBA
“Dunkerk,” Hans Zimmer
“Nit z přízraků,” Jonny Greenwood“Tvář vody,” Alexandre Desplat
“Star Wars: Poslední z Jediů,” John Williams
“Tři billboardy kousek za Ebbingem,” Carter Burwell
Desplat získal za hudbu pro Tvář vody již BAFTu a Zlatý glóbus, a tak byl Oscar očekávatelný. Pro experimenty (Hans Zimmer kombinující ruchovou i hudební stopu a pracující s Shepard´s Tone jako s parametrem, pouze zdánlivě klasický radioheďácký Johny Greenwood) nebylo místo. Mrzuté, protože u del Tora se Desplat pouze opakoval, nesložil nic tak hravého jako v případě svých kompozicí pro Wese Andersona.
“Mighty River” z filmu “Mudbound,” Mary J. Blige“Mystery of Love” z filmu “Dej mi své jméno,” Sufjan Stevens
“Remember Me” z filmu “Coco,” Kristen Anderson-Lopez, Robert Lopez
“Stand Up for Something” z filmu “Marshall,” Diane Warren, Common
“This Is Me” from “Největší showman,” Benj Pasek, Justin Paul
“Nejtemnější hodina”“Victoria a Abdul”
“Wonder”
Převtělil se Oldman do Churchilla díky maskám, nebo make-up bránil jeho hereckému výkonu (podobně, jako tomu bylo v Hannibalovi)? O technických kategoriích rozhodují přímo lidé z dané branže, a tak je třeba dát na ně... a být rádi za to, že nezvítězil midcult Wonder, u kterého lze pouze jízlivě oceňovat, že lidé zodpovědní za make-up opravdu dobře zamaskovali Owena.
“Kráska a zvíře”“Nit z přízraků”
“Tvář vody”
“Victoria a Abdul”
Film o návrháři kostýmů měl cenu za kostýmy v podstatě předplacenou, zvlášť když letos nebyla mezi nominovanými žádná favoritka. Cena je to zasloužená, protože v Niti z přízraků se s kostýmy pracuje významotvorně, a tak není oceňována jenom jejich dobová věrnost, ale i zakomponování do vyprávění a jejich symbolická funkce: proměna barev, nápisů na nich apod. Ostatní tituly - s výjimkou okázalé Krásky a zvířete - měly pouze tu dobovou věrnost, potažmo nepracovaly tak důmyslně a důsledně s významy navázanými na kostýmy (Tvář vody přecházející od zelené do červené po zamilování se protagonistky).
“Blade Runner 2049”“Strážci galaxie vol. 2"
“Kong: Ostrov lebek”
“Star Wars: Poslední z Jediů”
“Válka o planetu opic”
