Refn si na sebe nechtěně upletl bič, když jeho neo-noirová kriminálka Drive slavila v roce 2011 úspěch jak u kritiky, tak i u pokladen kin. Od tohoto snímku kritika vždy očekává minimálně podobný výsledek jako s každým dalším Refnovým filmem, stejně tak předpokládá i podobný komerční ohlas jako v případě Drive, který byl natočen za skromných 15 milionů, ale celosvětově utržil 76.
A zde právě možná vzniknul omyl, který potvrdily oba následující Refnovy snímky. Hned jeho další kousek, thriller Jen Bůh odpouští, přijala kritika rozpolceně a po komerční stránce to byla, především v USA, katastrofa, když zde utržil jen cca 780 tisíc dolarů. Lépe se mu vedlo ve zbytku světa, kde si přišel na oněch 9,5 milionů, které z něj přece jen neudělaly totální propadák, i proto, že jeho rozpočet se pohyboval při zemi (zhruba kolem 5 mil.). Byl to nicméně signál v tom, že Refn nikdy nebyl a nebude klasický komerční režisér, na jehož filmy bude chodit mainstreamové publikum preferující velkofilmy a popcornovou zábavu. To potvrzuje i jeho nejnovější kousek, experimentálně laděný mysteriózní thriller nebo psychologický horor, jak byl Neon Demon oškatulkován.
Oficiální synopse k filmu: Jesse je mladá, krásná a má onu tajemnou esenci, která ji vyčleňuje ze zástupu dokonalých krásek ucházejících se o svých pár let slávy na módních molech v Los Angeles. „Kdo by chtěl zkyslý mlíko, když může mít čerstvý maso", utrousí na její adresu jedna ze závistivých kolegyň. Neonový puls fashion světa pohlcuje Jesse natolik, že přehlíží varovné signály. Za marnivými kulisami kultu krásy totiž dříme dávné zlo, které se živí nevinností (Film Europe).
Tato synopse poměrně přesně vyjadřuje obsah filmu, každopádně nemůže postihnout jedinečnou vizuální podobu filmu, která je typicky "refnovská" a nepodobá se ničemu, na co jsme v normálním komerčním filmu zvyklí. Pokud bychom mohli náladu a vzhled Refnova podobenství o "zkáze krásou" k někomu připodobnit, pak mě napadá například Lynchův Mulholland Drive nebo De Palmova Femme Fatale nebo jeho experimentální snímek Passion. Refn je zkrátka vyhraněný autorský typ tvůrce, který točí filmy pro své publikum, které se dá jen sotva označit jako "většinové".
Pokud patříte mezi "jeho" diváky, pak se vám psychedelický horor může líbit. Navíc s úžasnou elektronicky minimalistickou hudbou Cliffa Martineze, který čerpal inspiraci i u italského mistra hororu Daria Argenta a jmenovitě u jeho kultovní Suspirie, a s velmi atraktivním (ženským) hereckým obsazením, v němž září teprve osmnáctiletá Elle Fanning, kterou ve vedlejších rolích doplňují například Jena Malone, Bella Heathcote a Abbey Lee a v epizodní roli neurvalého majitele motelu, kde Jesse bydlí, Keanu Reeves.
Pokud mezi ně ale nepatříte, pak vás Neon Demon bude nudit nebo z něj znechuceně odejdete. Ačkoliv se nepočítám ani k jedné z těchto dvou skupin, podmanivá hypnotizující atmosféra Refnova filmu mě dostala. To samé ale nelze zaručit u každého z vás. A tak záleží na vaší volbě, zda to chcete s Refnem "risknout", nebo ne. Tuto možnost volby máme všichni společnou. Žádné záruky ale poskytnout nejde.
Na závěr pak skončím tam, kde jsem začal a sice s konstatováním, že Neon Demon opět - podobně jako Jen bůh odpouští - nezopakoval úspěch Drive a setkal se jak s rozporuplnými kritikami, tak i se slabým komerčním ohlasem. I když se jeho rozpočet opět pohyboval v hranici pod deset milionů, v USA utržil jen 1,3 milionu a mimo USA se mu vedlo dokonce ještě hůře než v případě Jen bůh odpouští. Řeč čísel ale o skutečné kvalitě díla neprozrazuje nic. Každopádně potvrzuje, že Refn není a nikdy nebude režisér vhodný do multiplexů, ale spíše do filmových klubů.