Penélope Cruz v něm ztvárnila téměř rozvedenou, nezaměstnanou učitelku Magdu, která se jednoho dne dozví, že má rakovinu prsu. Ještě téhož dne se na fotbalovém zápase svého syna seznámí s hledačem talentů Arturem (Luis Tosar), který projeví zájem dostat jejího synka do prestižního fotbalového klubu. Vzápětí se však i on dozví tragickou zprávu, že po automobilové nehodě přišel o dcerku, a že manželku má v kómatu. Magda pošle syna k příbuzným na prázdniny, aby mohla začít chodit na chemoterapii, a také pravidelně navštěvuje Artura. Pochopitelně se oba postupně začnou sbližovat...Snímek Ma Ma (název odkazuje jak ke slovu „máma“ tak ke španělskému výrazu pro prsa) je depresivně-povznášejícím, sladkobolným, optimisticko-smutným filmem o umírání, který je ale zároveň oslavou života, naděje a silné vůle, oslavou rodiny, partnerské lásky, mateřské lásky a silných žen bojujících s životními překážkami a s nemocemi (film je v závěru věnován ženám), plný silných emocí a životních pravd, s kapkou mírného filozofování navrch, okořeněný trochou lehké esoteriky, u kterého si všichni popláčou. Resp. by takový asi byl, kdyby se povedl.
To by ale nesměl být tak strašlivě melodramatický a přehnaný v budování nepřesvědčivých dějových zvratů, kvůli nimž výsledek působí jako tzv. „skutečné příběhy“ z časopisů pro ženy. Nesměl by, když už chce snaživě dolovat z diváků slzy pomocí emocionální houpačky pohybující se výhradně v extrémních polohách, kdy nesmírně radostné chvíle vzápětí střídají mimořádně tragické okamžiky a naopak, zacházet do scén tak patetických a kýčovitých, že tyto působí nechtěně směšně (tři muži tklivě zpívající novorozeněti). Nesměl by obsahovat tak příšerně napsané postavy, jako je pohledný a pěvecky nadaný Magdin gynekolog, který se natolik sblíží s její rodinou, že s nimi začne jezdit i na dovolenou. Nesměly by se Magdě do jejích problémů souvisejících s léčbou rakoviny ještě navíc zjevovat vize jejího nenarozeného dítěte, mající podobu ruské holčičky, kterou touží onen gynekolog adoptovat ze Sibiře. Nesměl by mít téměř dvě hodiny, které se subjektivně jeví jako čtyři.Přitom třeba filmy Medemova kolegy Pedra Almodóvara jsou také založené na významných, velkých emocích, ty ale většinou fungují díky umně zvolené stylizaci, kvalitní režii, případně dobře vystavěnému scénáři. Ma Ma je však režírovaná velmi rutinně, její scénář není nic moc a Medem se snaží dát filmu realistický nádech, v čemž bohužel padá na ústa.
Vlastně jediné, co opravdu stojí celkem za to, je herecký výkon Penélope Cruz, která k úloze Magdy přistoupila jako k takřka životní roli, kvůli níž se neváhala svléknout a oholit si hlavu, a jako jediná byla schopná dodat snímku nějaké vzezření opravdovosti, protože všechno ostatní působí jako snůška laciných klišé posbíraných z motivačních plakátů. Její herectví je silně prožité a přitom přirozené, a pokud je někdy mírně křečovité, je to jen kvůli pojetí několika scén, které si režisér bohužel neodpustil. Každopádně téměř nesleze z plátna a táhne na svých bedrech celý film, což je obdivuhodné, navíc když jde o takto náročnou a vypjatou roli. Kdyby byla jako hlavní postava obsazena nějaká méně schopná herečka, bylo by to už k nevydržení. Ale že bych z ní byl úplně paf, se také říct nedá.Samozřejmě předpokládám, že kdekomu (a některým ženám obzvláště) to bude stačit a to balení kapesníků v kině ocení. Těm, co se rádi nechávají dojmout a nemají ve zvyku vyčítat filmařům, že se z nich ty slzy pokoušejí vyloudit poněkud okatěji, navíc jde-li o festivalově orientované diváky, lze film Ma Ma snad i doporučit. O něco snesitelněji však bylo stejné téma zpracováno v nedávném dramatu Už teď mi chybíš a ze soudku dojemných filmů lze mnohem spíš doporučit ve všech ohledech povedenější Dánskou dívku.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer filmu Ma Ma
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
