Film vznikl na základě knižní předlohy a střídavým poukazováním na hrůzy války a na její absurditu šíří protiválečné poselství. Svým stylem trochu připomíná Tři krále z roku 1999. Jeho hrdiny jsou členové smyšlené dobrovolnické organizace (něco jako Humanitární pomoc bez hranic), kteří se snaží v devadesátých letech ve válečné zóně kdesi na Balkáně vypomáhat tamním obyvatelům. Někteří jsou už v zemi dlouho a stihli válkou otupět a zcyničtět, zatímco nováčci mají ještě své ideály a chtějí změnit svět, nicméně střetávají se s tvrdou realitou a nesmyslnou byrokracií a nařízeními ze strany mírových vojsk OSN. Zažívají kruté a smutné okamžiky (rozbořená vesnice, sem tam nějaká mrtvola), pobuřující okamžiky (jednotlivci zneužívající válku k vlastnímu obohacení) a okamžiky komicky absurdní (cesta v horách je zatarasena mrtvou krávou a hrdinové musí nocovat před ní, protože neví, kde všude okolo ní jsou nastraženy miny).Absurdnost a komičnost vyplývá i ze samotné zápletky točící se kolem toho, že se hrdinové (čtveřice humanitárních pracovníků a jejich překladatel) pokoušejí zasadit o vytáhnutí mrtvoly muže z hluboké studny, jež zásobuje vodou několikero vesnic. Většina filmu pak pozůstává z toho, že jezdí v autech přes hory a vesnice ve snaze sehnat dlouhé lano a fotbalový míč.
Souznění dramatické a komediální stránky filmu je velmi funkčně vyladěno, takže na některých místech může být divák skutečně napnutý či smutný, případně se pohoršovat nad tím, jak je válka hrozná, a prokládat to hlasitým smíchem nebo aspoň pobaveným úsměvem. Cynické a ironické černohumorné průpovídky postav většinou fungují (hlavně u Tima Robbinse) a herci hrají veskrze standardně, podle očekávání.
Za celou dobu však nenastane žádný zásadnější konflikt (ze samotného válčení nevidíme vůbec nic) a děj není dostatečně nosný, aby více jak stominutový film utáhl. Stane se toho vlastně poměrně málo, tempo je spíše loudavé a jakým směrem se bude příběh ubírat, je jasné přinejmenším od poloviny. Víc než na děj tak film spoléhá na postavy, na vztahy mezi nimi a na rozhovory, které spolu vedou. Zdaleka ne všechny dialogy jsou však dost zajímavé nebo zábavné a ne všechny situace, do nichž se hrdinové dostanou, stojí za to.Nenápadné scénky, jako když domorodá pasačka krav nechává jít své stádo napřed, aby případně odhalilo skryté nášlapné miny, patří k tomu nejzapamatovatelnějšímu. Díky podobným nápadům Perfektní den funguje, jak má, a zvýrazňuje své protiválečné přesvědčení bez přehnané angažovanosti. Jen není kvalitní zcela konzistentně, chybí mu poutavější příběh a není dost výrazný na to, aby dokázal zasáhnout širší spektrum publika.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
