Příběh začíná v roce 2002, kdy sledujeme "poprvé" našich dvou hlavních postav - Lainey a Jakea (Jason Sudeikis a Alison Brie). Ve skoku do současnosti jsme svědci jejich neschopnosti udržet si jakýkoliv stálý vztah, jelikož nejsou schopni zůstat věrní svým partnerům. Když se pak po třinácti letech náhodou potkají, zjišťují, že mají ten samý problém, který by chtěli vyřešit. Rozhodnou se být nejlepšími kamarády a navzájem si pomáhat s rozhodnutími, která by jim zvládla udržet si vztah a nepokazit si jej nevěrou.
Už po první půlhodině, patrné absencí vtipu, bylo jasné, že tady o smích nouze bude, což je docela škoda, jelikož některé složky filmu vůbec nejsou špatné a tvořily by funkční počin. Snímek sice není nějak vrcholně vtipný, ale má kupodivu velmi příjemnou a přívětivou atmosféru, která se mohla dát lehce využít. A i přes předvídatelnost a (pro mě) nepřekvapivé finále vás film neunudí k smrti, některé maximálně ukolíbá ke spánku.
Přestože děj není, jak už jsem řekl, nijak uchvacující, je tu velmi důležitý aspekt, který mě potěšil a příjemně překapil. Tím jsou Sudeikis s Brie, mezi kterými na plátně vzniká velmi uvěřitelná a příjemná chemie, přestože figurují většinu stopáže jako přátelé. Oba podávají v rámci žánru slušné výkony, ale nohy jim trochu podráží klišoidní scénář, který svou předvídatelností přebíjí veškerá pozitiva na Milencích těch druhých. I tak se ovšem Headland podařilo prodat, co se dá, nejen herce. Usměvavá atmosféra a často opakované nádherné záběry New York City nejsou ničím neviděným, ale stále mají své kouzlo.Nakonec tedy snímek vychází jako lehce podprůměrná komedie s prvky romantiky, jež asi nikoho vyloženě nenadchne, ale asi v málokom zanechá nějaký hluboký pocit či nadšení. Bohužel působí už nyní jako jeden z filmů, na který si za pár měsíců ani nevzpomenete. Každopádně Milencí těch druhých zajisté potěší fanoušky ústředního hereckého dua, pokud nic jiného.
