Sociální dramata, potažmo tragikomedie jsou divácky oblíbeným žánrem, protože, co si budeme povídat, když je na tom někdo hůř než my, vždycky to škodolibě udělá radost a potěší, že jsou na světě lidé, kteří by nad našimi starostmi jen mávli rukou. V našich končinách se jim ale příliš nedaří, protože jsou většinou dost nedůvěryhodná a jako by vytržená z každodenní reality. Je tedy logické, že každý takový pokus vyvolává velké obavy, někde ve skrytu duše ale zároveň očekávání, že právě tenhle bude ten, který bude stát za to. Podobné pocity tak vzbuzoval i počin s názvem Kobry a Užovky.

Titul je přezdívkou dvou bratrů - Užovka je skoro čtyřicátník, který přišel o práci, nemá holku a cítí, že má poslední šanci s tím něco udělat. Ta se naskytne prakticky okamžitě, protože jeho spolužák mu navrhne, aby začal podnikat v obchodě s oblečením a různými doplňky. Užovka si tak vezme úvěr a vsadí všechno na jednu kartu. Jenže je tu Kobra, nezodpovědné dítě, feťák, který má v hlavě plno plánů, jenže místo jejich realizace bydlí u věčně opilé matky a uniká do světa drog, alkoholu a automatů. A právě on je tím, kdo svému sourozenci připomíná temnou minulost a také to, že některých věcí a lidí se zkrátka nezbavíte, i kdybyste chtěli sebevíc, protože si vás vždycky nějak najdou.

To, že by Kobry a Užovky nemusel být úplně tuctový film, lehce naznačovalo jméno režiséra Jana Prušinovského, který si vydobyl renomé především v televizi velmi úspěšnými seriály Okresní přebor a Čtvrtá hvězda a je nazýván jedním z nejslibnějších tuzemských tvůrců současnosti. A je sympatické, že to potvrdil i v tomto případě. Velmi dobře pochopil, že není potřeba točit sociální drama nějak "světově" a snažit se někoho napodobovat, ale stačí jen typicky české reálie uzpůsobit tak, aby fungovaly a zároveň nepůsobily směšně. Vůbec pak vlastně nevadí, že nepřichází s ničím originálním.

Hlavní postavy jsou totiž klasičtí čeští "chcípáci", jenže na rozdíl od většiny "kolegů" se se svým osudem pokouší něco dělat, ačkoli za sebou mají temnou minulost, kterou nejde hodit za hlavu a stahuje je ke dnu. Už jen tato drobnost stačí k tomu, že jsou uvěřitelné a především NEKARIKATURNÍ, což je v českém filmu naprostý unikát. Nijak se nepitvoří, nedělají humor za každou cenu, ale prostě se snaží existovat ve svém světě a vybřednout ze situace, do níž se souhrou několika faktorů dostaly.

Prušinovský to celé protkl depresivní (ne však zcela temnou) atmosférou a vysloveně si pohrál s kamerou, neboť neváhá oslnit dlouhými a rozhodně ne samoúčelnými kamerovými jízdami a vhodným a citlivým použitím ruční kamery, čímž jen prohlubuje celkový zajímavý zážitek. K němu notně přispívá i takřka geniálně zvolený písničkový soundtrack, který vedle trefných hiphopových songů (Prago Union, PSH) využívá i letité hity, které v kontextu syrového příběhu zní úplně jinak, než jsme byli dosud zvyklí (zářným příkladem budiž "archivní pecky" Barák na vodstřel a Země vzdálená). Absolutním vrcholem pak je song Na hadím ocase Bratří Orffů, který vyznívá zcela přesně a zanechá v divákovi zvláštní prázdnotu.

Na ještě vyšší úroveň pak Kobry a Užovky posouvají výtečné herecké výkony, jimž naprosto dominují bratři Hádkové. Oba jsou strhující - zejména Kryštof je v roli feťáka sugestivní a až mrazivě přesný a dokonalý, na maximum využívá šanci, kterou v této úloze získal a nikterak neexhibuje ani nepřehrává, což mu dodává na působivosti. Matěj ale není o nic horší a proměnu své postavy zvládl podobně excelentně a morální dilema, které musí v jednu chvíli řešit, je tím pádem značně uvěřitelné. Sledovat tyhle dva v jednom záběru je prostě radost. Jejich vesměs méně známí kolegové mají sice o poznání méně prostoru, i oni jsou ale velmi dobří až vynikající a je poznat, že Prušinovský si dal s obsazením hodně pečlivou práci, která se nakonec vyplatila.

Není to tedy tak, že by Kobry a Užovky byly úplně bez chyby. Můžeme jim zcela relevantně vytknout to, že jsou delší, než by měly být a zejména jakýsi závěrečný epilog je možná až příliš doslovný a zhola zbytečný, zároveň to je však to jediné, k čemu lze mít větší a zásadnější výhrady. Beze vší legrace si tak troufám napsat, že ačkoli je teprve únor, máme co dělat s českým filmem roku 2015, protože tento není jen do počtu a ze zdejší šedi výrazně vystupuje a jen velmi těžko ho nějaký jiný alespoň vyrovná, natožpak trumfne. I když je tedy momentálně konkurence v kinech hodně silná, dejte mu šanci, zaslouží si to.

Originální trailer filmu Kobry a užovky