I po opakovaných zhlédnutích přetrvává názor vyjádřený obšírně v makrorecenzi: "Po prvních novinářských projekcích se ozývaly názory, že Captain America: Návrat prvního Avengera je nejlepší "marvelovkou". Z Fáze I ho ale překonávají Avengers, kteří jsou formálně opojnější (protože jsou soudržnější), a z Fáze II Iron Man 3, který je důmyslněji odvyprávěný (protože většina dění je Starkova ne zcela spolehlivá retrospektiva). S velkou mírou nadsázky by se chtělo napsat, že pokračování nejpatriotičtějšího superhrdiny z marvelovského universa je alespoň nejlepším filmem o skoro stoletém panicovi, který namísto randění s kolegyní z práce honí svého bývalého přítele, s nímž měl blízký vztah založený na bázi dominance a submisivity.

Sarkasmus a podvratné queer čtení - které se nabízí, jelikož film nenaplňuje normy klasického vyprávění - ale není fér. Přece jenom je Captain America s původním podtitulem Winter Soldier třetí nejlepší marvelovkou (po Avengers a Iron Manovi 3), která potěší hlavně znalce hollywoodské kinematografie. Zatímco první díl byl stylizován do podoby retra napodobující a zároveň odhalující postupy americké válečné propagandy 40. let, druhý díl svou inspiraci čerpá především z thrillerů napříč filmovou historií. (Nechme stranou, jak se vztahuje k blaxploatacím, když dvě výrazné afroamerické postavy projdou vývojem a upomíná se v dialozích i na soundtracku k jednomu kultu, protože na tato béčka se u nás málokdo zaměřuje, přestože v USA může jít o způsob oslovení jednoho segmentu publika.)

Captain America přejímá vzorec vyprávění o neprávem obviněném muži na útěku (což je příznačné pro hitchcockovky 50. let), který zasazuje do širšího rámce nedůvěry vůči počínání státních institucí (což je příznačné pro paranoidní thrillery 70. let) a zabývá se snadnou dostupností veškerých informací a ztrátou identity v digitální éře (což je příznačné pro bourneovky a následovníky). V thrillerech je přitom napětí obvykle vytvářeno tím, že víme víc než protagonista, což v tomto případě tak úplně neplatí. Kombinace několika poetických tradic jednoho produkčního žánrového cyklu proto funguje spíše na úrovni jednotlivých scén obsahujících pomrknutí pro zasvěcené (všechny odkazy mířící k sedmdesátkám, zejména ironický casting Roberta Redforda), než že by obstála s ohledem na celek (některé zvraty jsou předvídatelné a ne vše do sebe zcela logicky zapadá).

Nesoulad se projevuje i na rovině stylu, a tak spíš než o nedostatek jde o (sebe)vědomou strategii díla. Míchání odlišných způsobů snímání, čerpající z různých kinematografických tradic, je nemálo opojné. Poučenému divákovi snad nebude vadit, že za bílého dne po Chrisi Evansovi nejde práškovací letadlo jako tehdy po Carym Grantovi, ale "letoun", přičemž akce je dokonale přehledná díky dominanci polocelků a celků. Znalý člověk se pousměje tomu, že rozmístění postav v předkamerovém prostoru a jejich časté snímání zpoza objektu (skla) upomíná na éru, které vládli idealističtí policisté a novináři, nikoliv superhrdinové. A není třeba být pamětník, aby roztřesená kamera, dezorientující rychlý střih, zvuk vytvářející kontinuitu a bližší rámování v kontaktních soubojích i přestřelkách daly vzpomenout na agenta bez minulosti.

Captain America: Návrat prvního Avengera je nápodoba snažící se překonat své předobrazy (sprostým slovem se tomu říká "pastiš"), ale dělá tak formou hry na velmi vysoké úrovni. Hry s vyprávěním, které vedle proměňujícího se počtu protagonistů a způsobu uspořádání je rozprostřeno napříč několika médii. Do prequel komiksu ustanovujícím téma (např. zpochybňování autorit) i formální postupy (jako záchrana na poslední chvíli) rozvíjené dále ve filmu, jehož vyústění bude mít dopad na vysílaný seriál Agents of S.H.I.E.L.D. Hry se stylem, kdy akční scény jsou i přes svou záměrnou podobnost pokaždé jinak natočeny a pořád přitom mají pevnou funkci ve vyprávění, protože je v nich příčinně rozvíjena proměna charakteru Kapitána Ameriky (v návaznosti na způsob jeho boje a vztah ke kostýmu a štítu jako symbolu).

Hry, za kterou se ale něco skrývá, protože vede k poznání a jasně formulovanému stanovisku týkajícího se nedávných afér s WikiLeaks a NSA. Vyprávění a styl, dvě strany jedné mince, chtělo by se parafrázovat prohlášení jedné z postav. Mince, kterou nemá smysl si házet, protože jasné rozlišení ("panna", "orel") se v současné době smazává, jelikož nic není černobílé. Ani superhrdinové, kteří na stránkách komiksu při svém prvním objevení sloužili k propagandě a kteří na plátně patřili k těm slabším stand alone počinům v Marvelversu. Nyní ale patří k třem nejlepším.

Blu-ray upoutávka k filmu Captain America: Návrat prvního Avengera (2014).


BLU-RAY:
Captain America: Návrat prvního Avengera u nás vychází v hned několika edicích, ale nečekejte žádnou sběratelskou. Steelbook na našem trhu nebude k sehnání, více bonusů je u zahraničních specializovaných prodejců. (Povětšinou se jedná o pouhou půlhodinu navíc, řetězec Target například přidává dokument Behind the Lens). Komiksoví fanoušci ovládající pouze český jazyk si budou muset vystačit s jednodiskovou v klasickém plastovém balení, dvoudiskovou (2D a 3D film) taktéž v amarayi a kolekcí obou dílů za zvýhodněnou cenu. (Recenzi jedničky bychom vám měli přinést začátkem příštího týdne v samostatném článku.)  

Výňatek z dokumentu z Blu-ray disku Captain America: Návrat prvního Avengera (2014).
OBRAZ A ZVUK:
U hollywoodských blockbusterů jsme si zvykli, že obraz a zvuk má referenční kvalitu a může posloužit jako demo materiál pro prezentaci domácího kina. Captain America: Návrat prvního Avengera sice patří do první ligy, ale svým kolegům/kolegyním z práce či kamarádům/kamarádkám ho asi nebudete ukazovat bez vysvětlení, v čem jsou BD napřed před DVD.

Obraz (ve formátu 2.40:1) následkem užití digitálních kamer při natáčení obsahuje viditelné zrno, a to především v nočních sekvencích, a při porovnání nočních a denních scén je patrné, že druhé zmíněné jsou přesvícené a obraz trpí měkčením. Barevná reprodukce navíc není nikterak výrazná, převládají chladné barvy. Předchozí napsané ale neberte jako kritiku, jelikož se vzhledem k systematičnosti užití jednalo o estetický záměr, který je na modrém disku velmi věrně reprodukován.

Zvuk je naopak precizní ve všech ohledech a není u něj nutné brát ohled na intence zvukařů či skladatele. (Pokud předpokládáme, že se jednotlivé plochy - hudba, která není součástí fikčního světa a zvukové efekty - mají v některých případech slévat do jedné.) Český dabing v Dolby Digital 5.1 je o několik tříd slabší, protože upřednostňuje hudbu před jinými zvuky, když mají být kompatibilní a ani jedna nemá dominovat. Zvláštností je popisná stopa v angličtině, s kterou se na mnoha discích nesetkáme. Jde o "track", ve kterém je - pravděpodobně pro zrakově postižené - popisováno, co je vidět, např. při prohlídce muzea Kapitánem komentující říká, že "Kapitán sleduje záběry sebe sama a Bucka" apod.

Díky danému stylistickému řešení ukázat druhý celovečerní film s Captainem Americou jako roztěkaný bourneovský thriller, se samotné 3D stává velmi náročné na sledování. A to zejména v akčních scénách, v nichž figuruje syrová, roztřepaná kamera a rychlý střih, který dělá dění na obrazovce ještě více nepřehledné a neusledovatelné. Kvůli i jinak nevýrazným obrazovým kompozicím a minimu vizuálních triků (pořádné trikové inferno je v podstatě jen na konci, kde vám trosky Hellcarrieru přiletí do obličeje) se Návrat prvního Avengera stává filmem, kterým rozhodně známé nepřesvědčíte, že příplatek za 3D televizi stojí za to. (BM)

Jistá hloubka obrazu vynikne maximálně při několika velkých celcích (běhání u washingtonského monumentu), při dalších scénách je třetí rozměr téměř nepostřehnutelný. Vyloženě špatně vypadají scény odehrávající se v noci, které oplývají (i na domácí 3D) nebývalým ztmavením obrazu, což jde nejvíce poznat zejména v úvodní sekvenci přepadení lodi, v níž mnohdy nejde hercům ani vidět do tváře. Díky výše zmíněným důvodům je tak druhý Captain America další nevýraznou post-konverzí studia Marvel, která je bohužel jen zbytečnou samozřejmostí, než demonstrací kvalit třetího rozměru (Gravitace, Pí a jeho život apod.). (BM)

Výňatek z dokumentu z Blu-ray disku Captain America: Návrat prvního Avengera (2014).
BONUSY:
U Marvelu je vysledovatelné, že s přibývající náročností projektů rozprostírajících se do několika médií ubývá bonusové výbavy. Zatímco některé filmy z Fáze I měly - alespoň v zahraničí - dvoudiskové edice s několika hodinami přídavných videomateriálů (Iron Man, Neuvěřitelný Hulk), ty z Fáze II si povětšinou musí vystačit s audiokomentářem, několika desítkami minut spíše propagačních dokumentů, nepříliš zajímavými vystřiženými či nepovedenými scénami a kraťasem Marvel One Shot.

Bylo tomu tak u Iron Mana 3, u Thora: Temný svět... a chtělo by se napsat, že nejinak tomu je u Captain America: Návrat prvního Avengera, ale již před vydáním bylo známo, že se bonusu Marvel One Shot nedočkáme, a tak žádné rozšíření marvelversa (tj. fikčního universa Marvelu) tentokrát - nepočítáme-li mezititulkovou scénu - nebude. A co víc, videomateriálu je tentokrát pouhých dvacet minut, a tak si fanoušci budou muset vystačit s informačně nejhodnotnějším bonusem z nabídky, (žel česky neotitulkovaným) komentářem, který je dosud nejslabším ze všech marvelovek... stejně jako bonusy celkově.

O dodatečnou zvukovou stopu k filmu se postarala dvojice režisérů (Anthony a Joe Russovi) a scenáristů (Christopher Markuse a Stephen McFeely). Člověk by očekával, že se dozví víc o způsobu natáčení, kdy se film vzhledem ke stylistickým volbám podobá sedmdesátkovým politickým thrillerům, ale přitom se odlišuje (nejenom) užitím digitální kamery. A že bude více řeč o inspiračních zdrojích, ze kterých jsou přebírány vývojové vzorce vyprávění, způsoby záběrování scén apod. Ne že by na obojí nepřišlo povídání čtveřice jmenovaných pánů, ale nic z řečeného nenabízí detailnější vhled do vzniku inteligentního blockbusteru. Fanoušky odkrývání odkazů a narážek sice může potěšit, ale kdo se chce dozvědět něco o tvůrčích volbách, ať si raději poslechne audiokomentáře na předchozích marvelovkách, kde filmaři nemají tak velkou potřebu provádět alpinismus studiu.

Je o to ironičtější, že pokud je něco, co chudou sekci dodatečných "textů" spojuje, je to důraz na "odlišnost". V desetiminutovém filmu o filmu V přední linii: zákulisní pohled na bojiště Kapitána Ameriky se několikrát opakuje, že dvojka se odlišuje nejenom od jedničky, ale od všech marvelovek tím, že postavy se pozastavují nad svým jednáním, což se má odrážet i v efektivní akci. Vedle těchto okázalých, ale veskrze banálních prohlášení se vám dostane pouze namistrovaných promo keců.