Japonský režisér Hayao Miyazaki byl přes třicet let, od svého průlomového filmu Naušika z Větrného údolí, považován za jednu z největších osobností japonského i světového animovaného filmu. Miyazaki si vybudoval svůj osobitý a nenapodobitelný styl a právě velký úspěch Naušiky z Větrného údolí mu umožnil vybudovat širší zázemí pro tvorbu svou i svých spolupracovníků v podobě studia Ghibli. V něm vyrobil všechny své proslulé celovečerní i krátkometrážní animované filmy, které učarovaly tisícům fanoušků po celém světě. 

Mnohaletá a náročná práce vykrystalizovala ve vrcholná Miyazakiho díla, za která jsou považována Princezna Mononoke a Cesta do fantazie. Druhý jmenovaný mu vynesl Oscara za nejlepší animovaný film. Miyazaki uvažoval o odchodu, respektive o tom, že přestane natáčet celovečerní snímky už v době, kdy pracoval na Princezně Mononoke, ale teprve loni, po dokončení svého posledního filmu Zvedá se vítr oficiálně oznámil, že s natáčením končí. Pokud svému slibu dostojí, pak můžeme považovat Zvedá se vítr za umělcův testament. Testament, kterým se vrací ke své celoživotní lásce k aviatice a zároveň tu ve velkolepém stylu sumarizuje většinu témat, kterými se zabýval ve svých předchozích filmech.

Miyazaki tu vychází ze své vlastní starší mangy, jejíž příběh je volně založen na krátké povídce Zvedá se vítr (titul je převzat z básně Paula Valéryho) Tatsuo Horiho, kterou autor napsal ve třicátých letech. Jedná se o částečně fiktivní biografii japonského konstruktéra letadel Jiro Horikoshiho. Miyazaki tu prokládá fakta z konstruktérova života, ve kterém chronologicky sleduje jeho pokroky v práci na vývoji japonských stíhaček s jeho fiktivním osobním životem.

Příběh začíná v Japonsku v roce 1918, kde ještě jako malý kluk začíná Jiro Horikoshi snít o tom, že se stane pilotem. Uskutečnění jeho touhy mu znemožní vrozená oční vada – krátkozrakost. Po přečtení článku o italském konstruktérovi letadel Capronim se s ním ve svém snu setkává. Caproni ho nabádá, aby se stal konstruktérem. O pět let později se Jiro vydává do Tokia realizovat své plány. Ve vlaku se potkává s mladou Naoko a při obrovském zemětřesení, které je cestou zastihne, Jiro statečně zachrání její pečovatelku. Jiro poté počíná pracovat jako inženýr konstruktér ve firmě Mitshubishi a později se znovu setkává s Naoko. Jejich lásku ale poznamenávají tragické okolnosti.

Prolínání skutečných událostí velkého společenského významu jako ničivého zemětřesení, hospodářské krize a blížící se hrozby druhé světové války a na druhé straně ryze intimního motivu sblížení dvou mladých lidí se může zdát jako velké sousto pro každého tvůrce. Nicméně umělcovi Miyazakiho formátu tato forma nedělá žádné problémy a jeho pojetí příběhu konstruktérova života nabízející vedle "suchopárných vědeckých" pasáží, které ale v jeho rukou nikdy suchopárně nepůsobí, ta sentimentálněji laděná, působí docela přirozeně. Stejně tak přirozeně do děje zapadají i fantazijní Horikoshiho sny a vize. 

Ústřední postava mladého inženýra nás dokáže zaujmout svou osobností a jeho osud je nám ústy svého tvůrce líčen poutavě a srozumitelně stejně jako jeho tragická a velká láska k Naoko. Ač se jedná v uvozovkách jen o kreslené postavy, mají svou osobnost stejně silnou jako ty v uvozovkách živé. Jinými slovy, postavy jsou zde ploché jen po technické stránce. V postavě italského konstruktéra Capriho jako bychom slyšeli samotného autora promlouvajícího k divákům, nenásilně jim vzkazujíce své poselství. 

Zvedá se vítr tak působí komplexním dojmem a režisérovi se v něm daří podat přesvědčivý obraz doby a historických událostí, rozvoje letectví stejně jako dojemný lidský příběh dvou zamilovaných lidí poznamenaný tragédií. Ač jde o sentimentální a klišovitý motiv, v Miyazakiho pojetí se jedná o vkusně naaranžovaný prvek bez násilného citového vydírání. Animace je jako vždy u jeho filmů na profesionální úrovni a místy je skutečně vynikající (zvláště v sekvenci zemětřesení, letecké scény ad.). Důležitou roli zde opět hraje i hudba jeho dlouholetého spolupracovníka Joe Hisaishiho, kterou nelze přeslechnout. 

Pokud je Zvedá se vítr skutečně tím posledním a finálním Miyazakiho dílem, pak jde o důstojné rozloučení a završení jeho jedinečné tvorby a za svými vrcholnými díly o mnoho nezaostává. Ocenili to i diváci v režisérově vlasti, kde se stal nejvýdělečnějším japonským filmem minulého roku (s tržbami 130 milionů dolarů). Ocenili ho i američtí akademici oscarovou nominací za nejlepší animovaný film (cenu dostalo Ledové království). 

Oficiální trailer filmu Zvedá se vítr