Woody Grant (Bruce Dern) je starý a senilní válečný veterán, který žije se svou hašteřivou, ale v jádru hodnou ženou Kate (June Squibb) v Billingsu, v Montaně. Je přesvědčen, že vyhrál jeden milion dolarů a chce si vyzvednout svoji výhru v Lincolnu, v Nebrasce. A je rozhodnut se tam vydat za každou cenu, třeba i pěšky, a to i přesto, že mu jeho syn David (Will Forte) dá na srozuměnou, že jeho "sázka na bank" je pouze bezcenným cárem papíru a žádné peníze ve skutečnosti nevyhrál. Woody ale nechce nic slyšet a David se rozhodne, že svého otce na jeho cestě za "výhrou" doprovodí. Na cestě navštíví mimo jiné i otcovo rodné město, setkají se s jeho bratrem Rayem (Rance Howard) a rodinou nebo s jeho starým obchodním partnerem Edem Pegramem (Stacy Keach). Později s k nim přidá i Kate a Woodyho druhý syn Ross (Bob Odenkirk).
Nebraska je prvním Payneho filmem, na kterém není podepsán jako autor scénáře - ten je scenáristickým celovečerním debutem Boba Nelsona. Nicméně i tak působí jako typicky autorské dílo a v kontextu jeho předchozích děl ho můžeme počítat do téže autorské linie. Podobně jako ve filmech O Schmidtovi a v Bokovce i tady využívá Payne atraktivity žánru road-movie a kromě cesty po americkém venkově a maloměstech pojímá tuto cestu především jako možnost, jak odhalit a komentovat pokřivené mezilidské vztahy, především ty rodinné. Na povrch se znovu dostávají lety už zdánlivě zapomenuté konflikty s Woodyho bývalým obchodním partnerem, jako jsou spory o starý dluh a jeden vzduchový kompresor nebo obyčejná lidská závist a řevnivost. V menší míře je Nebraska i mírně kritickým sociálním komentářem ke stavu americké společnosti po ekonomické krizi. V neposlední řadě tu najdeme i humor, kterým režisér trochu odlehčuje jinak spíše vážné problémy, o kterých jeho film vypovídá.
Nebraska má pevný základ v mnoho tematickém a přitom konzistentním scénáři a v Payneho citlivé "herecké" režii. Zvlášť když měl k dispozici tak skvělé a výmluvné herce, jako hereckého veterána Bruce Derna a spíše televizní a ve filmu se zřídka objevující June Squibb. Oba tu předvádí to, čemu se říká "herecký koncert", i když každý jinými prostředky. Dern sází především na svoji málomluvnost, lakoničnost a výrazový minimalismus, Squibb pak oproti němu ostře kontrastuje svou výřečností a sarkastickými komentáři. Právě jí ve scénáři patří jedny z nejlepších hlášek ve filmu a její výkon v této roli je ještě o něco pozoruhodnější než ten Dernův. Do oscarových nominací se sice nevešel Will Forte, ale i on podává přesvědčivý civilní výkon v roli Woodyho syna. Podobně jako Dern ani on prakticky během trvání filmu nesleze z plátna.
Kapitolou sama pro sebe je pak černobílá obrazová podoba snímku, kterou Nebraska upomíná na některá starší černobílá road movie, jako byla například ta od Wima Wenderse (Alice ve městech, V běhu času). Kamera Phedona Papamichaela je dalším želízkem v oscarovém ohni. Nicméně je téměř jisté, že estetická obrazová vytříbenost filmu bude muset ustoupit mnohem atraktivnější a působivější podobě filmu Gravitace. Za zmínku stojí ještě hudební složka, která sází především na smyčce a nejen tím, ale i hlavní postavou umanutého starce připomíná další kultovní "old-age" jízdu v Lynchově Příběhu Alvina Straighta.
Ať už Nebraska v oscarovém klání letos uspěje, nebo ne (spíše to ale vypadá, že vyjde na prázdno), je rozhodně dalším zdařilým dílem evropsky laděného filmaře. Tvůrce, který je evropský svým stylem, zatímco své příběhy má pevně zakotvené v amerických reáliích, kterým tak dobře rozumí, stejně jako svým postavám, jež v jeho příbězích působí tak civilně, jak jen to je možné. Pokud od nás Nebraska nedostane maximální hodnocení, tak hlavně proto, že se v zásadě jedná o "malý a všední" film a nikoliv o hranice bořící nebo objevný projekt, který přepisuje filmové dějiny.
