U produkce HBO už jsme si v podstatě zvykli na nadprůměrnou kvalitu, některé filmy či seriály patří dokonce k tomu nejlepšímu, co vůbec bylo vyprodukováno. Také Temný případ zůstává nastavené laťce věrný, alespoň pokud lze dle prvního dílu zatím soudit.
Přesto si hned z kraje neodpustím poznámku. Evokovat znovu prvky, které úspěšně fungovaly už v jedné z předchozích sérií (design úvodních titulků vč. hudebního podkresu, místo činu Louisiana, jižanský akcent) je pod úroveň HBO. Dokonce i ty názvy jsou si v originále snad až příliš podobné (True Blood vs. True Detective). Seriály možná mohou být určené stejné cílové skupině a z toho důvodu mohli producenti zvolit podobný "look", zároveň se jim ale nepodařilo vyhnout se jistému druhu sebevykradačství. Poznámku přitom píšu s vědomím toho, že autor scénáře, Nic Pizzolatto, pochází z amerického jihu a tedy sem děj seriálu umístil.Jinak ale není co vytknout. Flashbackový přístup funguje na jedničku – vytváří z počátku nejasnou situaci, v níž se divák začíná teprve postupně orientovat. Nic tak nemusí být, jak na první pohled vypadá. Pochvalu si určitě zaslouží maskéři, protože si dovedli skvěle poradit s vytvořením sedmnáctiletého věkového rozdílu u obou hlavních hrdinů.
Režisérsky za seriálem stojí hodně slibný Cary Joji Fukunaga, který již svými předchozími celovečerními počiny (Sin nombre, Jana Eyrová) dokázal, že bychom jej rozhodně měli sledovat. Mimochodem, s oběma těmito snímky se představil i u nás na festivalu v Karlových Varech. Největší příležitost však Temný případ představuje pro Matthewa McConaugheyho. Ten fantasticky využil šance přerodu ze sladkého hollywoodského blonďáka (tak jak ho známe například z Jak ztratit kluka v 10 dnech či Sahary) v charakterního herce zvládajícího i rozporuplnější polohy.Těšme se tedy na další díly, neboť partie je to rozehraná vskutku dobře!
