Respektovaný a úspěšný architekt Thomas Ekman je jen zdánlivě spokojený. Podobně jako jeho biblický jmenovec postrádá víru - víru v lidi, víru v dobrý konec, víru v sebe. Zároveň s manželkou přišel i o syna a o nejlepšího přítele, matka jej nepoznává, přítomnost nové partnerky najednou nemůže snést. Jednoho dne tedy sedne do auta, aby se předtím, než proti sobě namíří zbraň a stiskne spoušť, rozloučil s těmi, kteří jsou mu nejblíže.Snímek Dag och natt z dílny režiséra Simona Staho vznikl v dánsko-švédské koprodukci již v roce 2004, do české distribuce se dostal až díky Severským filmovým čtvrtkům v Evaldu.
Thomas je bezpochyby v nezáviděníhodné situaci, litovat jej však dost dobře nelze. Jeho pálení mostů postrádá - alespoň z jeho strany - špetku sentimentality a my nesoucítíme s ním, ale spíše s lidmi, se kterými se loučí. Na své poslední cestě zdatně kope kolem sebe a nikoho příliš nešetří - ani vlastní matku a syna.
I za téměř absentujících kulis a vedlejšího děje
(celý film se odehrává formou dialogů v jedoucím autě) se filmařům podařilo rozehrát kvalitní drama, jehož středobodem paradoxně není hlavní postava, ale lidé, kteří se střídají na sedadle spolujezdce. Své herecké výkony podávají bravurně, zcela v duchu skandinávských dramat, bez sebemenší snahy krást si prostor jen pro sebe. Jejich střídání v Thomasově voze je skvělou paralelou ke způsobu, jakým nám do života vstupují naši blízcí i ti, které bychom raději nikdy nepoznali. Když se zarazíme nad mírně "hollywoodizujícím" prvkem v osobě těhotné prostitutky, zjistíme, že i ten plní ve filmu svůj účel - je momentem, ve kterém naposledy a nejsilněji Thomass předvádí sobeckost, sebestřednost a naléhavost, s jakou chce odejít ze světa, a která mu dovoluje zásadně ovlivnit i životy zcela neznámých lidí.
Mikael Persbrandt si roli arogantního a vnitřně rozervaného muže, kterému se vlastní život zcela nekontrolovatelně vymkl z rukou, zjevně užívá a dotáhl ji k dokonalosti. Stejně perfektní jsou i herecké výkony, které podávají Tuva Novotny, Maria Bonnevie, Pernilla August či Lena Endre. Kamera si dokáže poradit i se stísněným prostorem přední části auta, minimalisticky zabíraná krajina - ať už jde o deštivé město, noční bezútěšné předměstí či mořské pobřeží - z okýnek vozu nenápadně dokresluje atmosféru filmu, stejně jako hudba Joachima Holbeka.Postrádá tedy Dag och natt vůbec něco? Těžko říct. Snad rozvinutější příběhy vedlejších postav, snad trochu více lidskosti hlavního "hrdiny", který se chová jako chladný stroj, arogantní troska, nevyvolávající téměř žádné emoce - ani ty negativní. Nedojme, nepobouří, dokonce ani pořádně nenaštve. I přesto jde o silný příběh, který vás díky specifické, mrazivé bergmannovské atmosféře nenechá lhostejnými. Dramatický Sever téměř se vším všudy. Je-li láska odpovědí, jak zní otázka?
