Úspěšný americký tvůrce nezávislých filmů Tom DiCillo (např. Život v oblouznění, Život v sedmém nebi, Opilí slávou) protentokrát opustil oblíbený žánr komedie a pustil se do projektu, který je v rámci jeho filmografie ojedinělý - do hudebního dokumentu. Ohledně režie snímku o americké formaci The Doors byl osloven na počátku roku 2007 producentem Peterem Jankowskim, s nímž se seznámil při práci na televizním seriálu Zákon a pořádek a pro něhož bylo několikaleté úsilí o realizaci tohoto dokumentu výrazem velké lásky k legendární hudební skupině. Tu s ním ostatně sdílel i sám DiCillo, který Jankowskiho nabídku okamžitě přijal. Po dvou letech práce, která mj. obnášela pečlivé studium archivních materiálů a osobní setkání s žijícími členy skupiny, kteří celý projekt ochotně podpořili, byl snímek pod názvem The Doors - When You’re Strange premiérově uveden na festivalu v americkém Sundance. Tam se setkal s velice příznivým přijetím a dokonce byl nominován na Velkou cenu poroty. A o téměř rok a půl později mají konečně možnost DiCillův film v kinech zhlédnout i čeští příznivci skupiny kolem Jima Morrisona. Po vřele přijatém červencovém koncertu Raye Manzareka a Robby Kriegera v pražském Kongresovém sále se jim tak dostává další lahůdky. A nejen jim. The Doors - When You’re Strange totiž naplno obstojí jako zasvěcený průvodce historií slavné kapely i pro ty, kteří The Doors znají jen díky Morrisonově populární tváři, jež na ně shlíží z řady merchandisingových produktů, či pro ty, kteří o jejich existenci dosud neměli ani potuchy. Jako lákadlo navíc funguje skutečnost, že oním průvodcem - vypravěčem je v DiCillově snímku jeden z nejpopulárnějších amerických herců posledních let - Johnny Depp. Ten v pozici komentátora vystřídal samotného režiséra, jehož údajně monotónní a nezáživný hlasový projev kritiky ani publikum nenadchl, a tak si za sebe zcela sebekriticky našel náhradu. Samotný Depp se nechal slyšet, že je hrdý na to, že se mohl na tomto projektu podílet. Jeho poučené a zanícené, téměř hodinu a půl trvající vyprávění je protkané řadou fotografií The Doors a archivních záběrů z jejich koncertů, nahrávání ve studiu, zkoušek, ale i domácích videí. A nechybí ani výseky z různých interview. Náladu a celkovou atmosféru filmu pak výstižně dokreslují jednotlivé písně skupiny, přičemž každá zde zároveň funguje jako nositel určitého poselství. V tomto smyslu jsou některé dokonce až zneužívány: například když dojde na povídání o válce ve Vietnamu, ozývají se ze zvukové stopy Riders On The Storm. Společensko-politický kontext šedesátých let je pro DiCillův film jedním z určujících prvků. Považuje za nezbytné představit pozadí, na kterém The Doors tvořili - éru hippies, drogových experimentů, bouřící se mládeže, a to nejen proti výše zmíněnému vietnamskému konfliktu. Dotýká se zásadních mezníků doby, jakými byly vraždy J. F. Kennedyho a Martina Luthera Kinga. Vždyť právě v těchto bouřlivých časech se v Los Angeles potkávají Jim Morrison, Ray Manzarek, Robby Krieger a John Densmore. A zakládají The Doors. Z velkého množství faktografických údajů (kterými však divák není zavalován, ale jsou mu v převážně chronologickém sledu postupně předkládány) dojde třeba na to, jak vznikl název skupiny, jejíž frontman neměl žádné hudební vzdělání, protože původně studoval filmovou školu. A tím se dostáváme k patrně nejzajímavějšímu bodu celého projektu: většina ve filmu použitých záběrů pochází z osobního archivu Morrisonova spolužáka z UCLA Paula Ferrary, jenž se podílel na experimentálním, dnes již raritním filmu Jima Morrisona HWY: An American Pastoral (1969). Některé scény z něj dokonce DiCillo do svého snímku začlenil. Road movie zpěváka kráčejícího pouští je výstižnou metaforou celého dokumentu. Dokumentu mapujícího hudební kariéru The Doors od jejich začátků v roce 1965 přes přijetí jednotlivých jejich desek hudební kritikou, účast v show Eda Sullivana, setkání s Andy Warholem, ožehavý incident v Miami a s ním spojené soudní tahanice či Morrisonovu tragickou smrt v Paříži v červenci roku 1971. Nutno uznat, že byť DiCillovi jde o komplexní pohled na slavnou skupinu a jeho tendence neupřednostňovat žádného ze členů před druhými je jasně patrná, osobnost nejvýstřednějšího z nich na sebe logicky strhává nejvíce pozornosti. Propírají se tu Morrisonovy časté drogové úlety a dlouhodobé problémy s alkoholem, obscénní eskapády a kontroverzní výroky. Přesto přese všechno se dokument The Doors - When You’re Strange netříští na nesouvislé střípky, ale funguje přesně tak, jak jej tvůrci zamýšleli.