Moderní technologie už takřka ovládají náš život, který se navíc pomalu, ale jistě stává virtuálním. Na internetu už je úplně všechno a člověk si může pořídit v podstatě cokoli, aniž by musel vystrkovat paty z domu. Ještě horší je to mezi teenagery, kteří prostě musí být na sociálních sítích, jinak je společnost vyloučí. A právě tady číhá to největší nebezpečí, protože fenomén kybernetické šikany (zkráceně kyberšikany) může zničit život i tomu nejsilnějšímu jedinci. Proč takový zdánlivě zcestný úvod? Inu proto, že polské drama Místnost sebevrahů právě na tento problém částečně naráží. Jeho hlavním hrdinou je mladík Dominik, který má vše, co si jen přeje - mnoho přátel, nejvíc sexy holku na škole a hlavně bohaté rodiče a tím pádem dostatek peněz na koupi toho nejnovějšího a nejmodernějšího. Jenomže při jedné nevinné školní hře prohraje sázku a musí políbit svého kamaráda. Když to udělá, rázem v sobě objeví odlišnou sexuální orientaci, čehož si všimnou i ostatní a začnou se mu vysmívat a své postřehy šířit po internetu. Dominik se od té chvíle uzavírá před okolním světem a nevychází ze svého pokoje. Náhradu našel ve virtuální realitě, kde žije lepší život a seznamuje se s okouzlující dívkou, která ho přivádí do "Místnosti sebevrahů", kde se scházejí ti, kteří mají nějaký problém a chtějí ukončit svůj život. Přidá se k nim Dominik? Nutno upozornit na to, že Místnost sebevrahů není klasickým dramatem a kombinuje hraný film s počítačovou animací. Dobrá třetina filmu se totiž odehrává ve virtuálním světě, kde má každý svého avatara a prožívá s ním různá dobrodružství. Jednotliví "účastníci" se spolu dorozumívají pomocí videochatu, takže když chtějí, mohou vidět i své reálné obličeje. Nadějný režisér Jan Komasa zvládá přechody mezi různými podobami snímku na výbornou a všechno působí přirozeně a velmi nenuceně a navíc to pasuje do celkové nálady, pro kterou se tvůrce rozhodl. Ocenit se musí i poměrně originální nápad s komunitou oné "místnosti sebevrahů", jejíž fungování je tu vysvětleno poměrně jasně a logicky. Zaujme také několik opravdu silných scén, mezi nimiž vynikají nenápadné rozhovory rodičů s různými psychology, které odhalují bolesti moderní společnosti a jsou i citlivě natočeny, takže mají vskutku potenciál zasáhnout dost diváků. Ti ale zřejmě budou mít více problémů, než by bylo zdrávo, tudíž si těchto momentů možná ani nevšimnou. Všechny postavy, které se tu objeví, jsou totiž dost nesympatické (alespoň u mě to platilo beze zbytku) a je tudíž těžké se s nimi nějak identifikovat. Dominik má všechno, co chce a tak experimentuje sám se sebou, což ho přivádí až k náklonnosti k emo kultuře a později i skryté homosexualitě. Ta se mu ale vymkne z rukou a on se stává terčem výsměchu a šikany. Dívka, s níž se seznámí, je zase typickým příkladem těžkého negativisty až nihilisty, který jako jediné východisko vidí smrt a nic jiného ho nezajímá. To je pak obtížné někomu držet palce. Obsazení tedy není úplně špatné, jenže místy se po hercích chce, aby byli dost afektovaní, což nepůsobí moc dobře. Jakub Gierszał je jinak v titulní roli velmi dobrý, jenže ona zmiňovaná afektovanost, kterou sice ustojí, jeho výkon dost sráží. Kdyby tu bylo podobných emocí méně, bylo by to jen dobře. O ostatních se vlastně nedá moc mluvit, protože tu nejsou ani zdaleka tolik jako titulní představitel. Nikdo ale není vyloženě špatný a vzhledem k tomu, že u nás jde o neznámé tváře, je dojem z tohoto hlediska dost autentický. Výsledku příliš neprospívá ani těžká a depresivní atmosféra, která na diváka padá od samého začátku a neposkytne mu žádné vydechnutí. Někomu nemusí sednout ani elektronický hudební doprovod, který je pro sledovanou generaci hrdinů naprosto typický. Nejasné se zdá být i poselství filmu, které se nekloní k žádné ze stran a není tak zcela zřetelné, zda sebevrahy obhajuje, nebo odsuzuje. Tohle ale může na druhou stranu někomu vyhovovat, protože ho vlastně tvůrce do ničeho netlačí. Místnost sebevrahů rozhodně není jednoduchý a snadno interpretovatelný film. I proto berte celkové hodnocení s velkou rezervou, protože co jsem já v recenzi vytkl, může někdo jiný pochválit a bude to úplně v pořádku. Jde prostě jen o to, v jaké náladě film uvidíte a jak vám tvůrčí přístup sedne. U mě to zůstalo někde v půli cesty, proto dávám čistý průměr. V průběhu několika dní zveřejníme také zajímavý rozhovor s režisérem, který možná leccos objasní a změní náhled na vnímání filmu.

Originální trailer filmu Místnost sebevrahů