Byla to láska na druhý pohled. Ingrid Bergman a Cary Grant se poprvé utkali v noirovém klenotu Pochybná žena, ale přes jejich nezapomenutelné výkony zůstává tento film obdivován především pro mistrovství Alfreda Hitchcocka. Naprostý opak ale platí pro jejich druhé a poslední setkání na stříbrném plátně, kdy se před kamerou sešli v romantické (?) komedii (??) Indiskrétní příběh podle broadwayského propadáku Kind Sir scenáristy s půvabným jménem Norman Krasna. Jak je důležité míti Phillipa Ingrid Bergman, kterou nesmrtelně proslavila role v Casablance, hraje bohatou a úspěšnou anglickou herečku, která po předchozích nezdarech s láskou už dala bídnému mužskému plemeni sbohem. Jak už to tak se vztahy bývá, Prozřetelnost a hollywoodský scenárista mívají smysl pro humor, takže právě v tom okamžiku jí její blízcí představí Jeho, významného ekonoma s bystrým mozkem a americkým diplomatickým pasem (pro laskavého čtenáře připomínám, že Cary Grant byl rodilý Angličan a Ingrid Bergman Švédka). Mezi Annou a Phillipem to zajiskří jako mezi reaktory v Černobylu. Má to však jeden zásadní háček: Phillip mazaně předstírá, že je (jak jinak než nešťastně) ženatý a nemůže se rozvést, zřejmě jako obranu před vdavekchtivými naivkami, které šarmantnímu ekonomovi po tuctech padají do náruče. Lež má ovšem krátké nohy a jeho lest se pochopitelně prozradí. Čiperná herečka kontruje vlastní pletichou: když se Phillip vrátí do Londýna, předstírá romanci se svým bývalým přítelem - a kolotoč nedorozumění a humorných situací se divoce roztáčí. "Jak si to vůbec mohl dovolit? Milovat se se mnou a přitom ani nebýt ženatý?" - Anna Diskrétně vás ale musím upozornit, že Indiskrétní příběh má žánrově schizofrenní rysy - minimálně do poloviny filmu vlastně není jasné, zda vůbec jde o komedii. Oba herci důkladně protahují své dramatické svaly a obratně rozehrávají seriózní romanci, po komediálnu však není ani stopy. O to větší šok přichází v druhé půli, kdy najednou film prudce šlápne na plyn a neuvěřitelným způsobem obrátí kormidlo do humorných vod a výbuchů smíchu. Film, který má rozdvojenou osobnost, s sebou nese i rozdvojené charaktery - skvělé dramatické herce, kteří se divákovi před očima promění ve stand-up komiky trousící ďábelské úsměvy a padnoucí hlášky. Prémie pro milovníky Caryho Granta: má tu totiž nezapomenutelné taneční číslo! Odhlédneme-li od podobných cingrlátek, je prozaická pravda poměrně jednoduchá: samotný příběh ani jeho zpracování vynalézavostí a originalitou zrovna neoplývají, a tak film táhne na svých bedrech nenapodobitelná a nevyrobitelná chemie mezi hlavními hvězdami, stárnoucím Grantem a severskou kráskou Ingrid. Mimochodem, v dnešním mládím posedlém Hollywoodu, kde i herečky kolem dvaceti běžně chodí na botoxové kúry, se zdá neuvěřitelné, že jemu bylo v době natáčení, kdy navíc hrál miláčka žen, pětapadesát let a jeho partnerce třiačtyřicet. Sama Ingrid Bergman to půvabně komentovala, že do pětačtyřiceti může hrát zamilovanou ženu a po pětapadesátce babičku. Ale ty roky mezitím jsou pro každou herečku nejtěžší. "Něco Vám povím. Ženy nejsou něžné pohlaví, to je jedna z nejhorších iluzí literatury. To muži jsou praví romantici." - Alfred Indiskrétní příběh, na rozdíl od ztřeštěných screwballů ze třicátých let, myšlenkově stárne mnohem rychleji, hlavně proto, že zatímco válka mezi pohlavími je stále výsostně aktuální téma, morální základ, společenské konvence a tradiční měšťanské stereotypy se za posledních padesát let razantně proměnily. Je poněkud obtížné představit si dnešní hollywoodskou hvězdu, jak vyšiluje nad tím, že si její přítel chce zachovat v kolonce rodinný stav svobodný status. Možná je ale v této staromódní slabině zároveň skryta síla, protože díky tomu, že Indiskrétní příběh z toho vychází jako půvabný anachronismus s pečetí minulosti, přimhouříme oči pod nostalgickou optikou. Indiskrétní příběh především jako filmový korunní svědek poskytuje přesvědčivé svědectví, že famózní herectví a přirozená chemie mezi ústředním párem nikdy nevyjdou z módy. Lehká ruka režiséra Stanleyho Donena navíc prozrazuje, že si uvědomoval, že má v rukou herecké diamanty, které nevyžadují žádné přehnané broušení. Stačí je jen postrčit před kameru a nechat je se blýsknout. Ostatně těžil ze svých dlouholetých zkušeností, jen s Grantem natočil za svou kariéru čtyři filmy. Právě Cary Grant byl s výsledkem natolik spokojen, že řadil Indiskrétní příběh ke svým nejoblíbenějším filmům. A nesmíme opomenout kouzelnou Ingrid Bergman, která za svou odzbrojující performanci "herečka hraje herečku" získala nominaci na Zlatý glóbus za nejlepší komediální výkon v hlavní roli (cenu jí tenkrát vyfoukla Rosalind Russell). Indiskrétní příběh vás tedy neohromí geniálním scénářem ani nápaditou režií, narativními vzorci ani žánrovým mistrovstvím, ale přesto vás okouzlí: je to jeden z nejpřesvědčivějších důkazů, že k rozsvícení stříbrného plátna stačí málo: dvě herecké ikony a jejich vzájemná chemie. Chemie, která svou intenzitou boří propasti času a prostoru.

Scéna z filmu Indiskrétní příběh