Když se Alfreda Hitchcocka ptali, o čem bude jeho příští film, obvykle odpovídal, že "nějaká ta vražda a dva tři dobré gagy nemůžou nic zkazit." V Pochybné ženě (starší český název Pověstný muž nedává smysl, a proto jím pohrdneme) se ale obou důležitých ingrediencí vzdal ve prospěch romance. Zápletka sice obsahuje pokus o otravu hrdinky kávou, plán nacistů na sestrojení atomové bomby a minimálně jednu uskutečněnou vraždu, přesto nikoho neuvidíme zemřít. Ani pro obvyklý hitchcockovský humor není v tomto příběhu místo a gagy, dají-li se tak nazvat, jsou ve filmu zastoupeny především několika nápaditě řešenými záběry. Krásná vyzvědačka Alicia Huberman (Ingrid Bergman) je dcera nacistického špiona, právě odsouzeného za vlastizradu. Má pověst promiskuitní dívky se sklony k pití. Večer po vynesení rozsudku nad otcem se Alicia marně snaží zahnat žal na domácí koktejl party a koketuje s pohledným mužem, jehož nikdy dřív neviděla. On ale sleduje své vlastní cíle. T. R. Devlin (Cary Grant) je totiž federální agent a jeho úkolem je hrdinku svést a naverbovat ke spolupráci na jakési tajné operaci v Brazílii. Zčásti proto, aby odčinila hříchy svého otce, z větší části z důvodu okouzlení Devlinem Alicia na požadavek FBI přistoupí. Ještě než obdrží první úkol, do Devlina se zamiluje a také on si přes všechnu snahu o profesionální odstup musí přiznat, že ho krásná spolupracovnice přitahuje. Romantickou idylku v Riu de Janeiru ale naruší ožehavá povaha Aliciina úkolu. Jak se na místě vysvětlí, v brazilské metropoli spřádá jakési nekalé plány skupinka nacistů, a protože jejich hlavou je dávný přítel Aliciina otce Alex Sebastian (Claude Rains), žena má dřívějších vazeb využít, navázat s ním tak blízký vztah, jak jen to bude možné, a pokusit se zjistit, co přesně se děje v jeho domě. Přes nelibost své matky (Leopoldine Konstantin) Sebastian brzy nabídne své dávné známé sňatek. Rozpolcená Alicia sice očekává, že Devlin ji nenechá zajít tak daleko, pro něj se ale zdá být vládní úkol důležitější. Uvězněna v manželství s nepřítelem, který ji upřímně miluje, Alicia těžce snáší náhlý chlad a nedůvěru muže, kterého naopak miluje ona a kvůli němuž to celé podnikla. Podaří se jí ale přijít na důležitou stopu - tajemství Sebastianova domu se skrývá v zamčeném sklepě a souvisí s vinnými lahvemi. Jak se zbavit Selznicka Po nesmírném úspěchu thrilleru Rozdvojená duše měl producent David O. Selznick pochopitelný zájem o další film v režii Alfreda Hitchcocka a s Ingrid Bergman v hlavní roli. A to pokud možno rychle, neboť oběma jeho evropským akvizicím se zvolna chýlil ke konci sedmiletý kontrakt, který s nimi koncem třicátých let uzavřel. Renomé režiséra i herečky během té doby mnohonásobně vzrostlo a Selznick si dobře uvědomoval, že brzy mohou začít snášet zlatá vejce jiným. Hitchcockovi ovšem začínaly vadit Selznickovy sílící zásahy do tvůrčího procesu a Ingrid si na něm prakticky každou roli, o niž doopravdy stála, musela vyvzdorovat. Producent se stále víc obával, aby se budoucí filmy publiku něčím neznelíbily, aby neprovokovaly a nepromarnily potenciál jmen svých hvězd. Ingrid Bergman by ze všeho nejradši vídal jen v rolích pasivních obětí a ctnostných žen, jakou byla její matka představená z oscarových Zvonů od svaté Marie. Kurážná Alicia Huberman, vmanipulovaná federální policií do postele dvou mužů, taková přirozeně být nemohla. Selznick navíc začal remcat nad naivitou motivu urania ve vinných lahvích, ukrývaných v Sebastianově domě, dožadovat se happyendu (který částečně prosadil) a kompletního přepsání role Devlina na klasického klaďase. Když navrhl přeobsadit Caryho Granta svým smluvním hercem Josephem Cottenem, Hitchcockovi došla trpělivost. Přesvědčil studio RKO, aby od Selznicka odkoupilo práva, sám se ujal produkce filmu (v titulcích je přesto uveden pouze jako režisér) a Granta, kterého si přál obsadit už do hlavních rolí v Ani stínu podezření a Rozdvojené duši, si tentokrát rozmluvit nedal. Sadomasochistická romance Špionážní zápletka je jen záminkou k romantickému melodramatu. Na tom, co přesně mají v úmyslu brazilští spiklenci, ve skutečnosti nezáleží. Uranium, ukryté v Sebastianově sklepě, by docela dobře mohlo být nahrazeno třeba mapou k tajnému pokladu nebo ukradeným receptem na Coca-colu, aniž by bylo třeba na zbytku děje cokoli měnit. Obsah sklepa v Pochybné ženě je typický příklad toho, čemu Alfred Hitchcock říkal macguffin - předmětu, který všechny postavy příběhu chtějí, ale pro samotný děj není důležitý. Zdrojem drásavého napětí filmu tedy není otázka, zda nacisté uskuteční svůj plán, ale vývoj napjatých vztahů milostného trojúhelníku. Stejně jako jiná postava Ingrid Bergman, Ilsa z Casablancy, jejíž srdce dává přednost ošuntělému majiteli baru Rickovi před hrdinou odboje kapitánem Renaultem (shodou okolností ho stejně jako Sebastiana hrál Claude Rains), i Alicii přitahuje víc Devlin, který ji de facto vehnal do manželství s jiným mužem a teď se k ní chová chladně a krutě, na rozdíl od galantního, velkorysého a upřímně milujícího Sebastiana. Jsem přesvědčen o tom, že bez Caryho Granta, o jehož citech vůči postavě Ingrid Bergman díky divácké zkušenosti s konvencí jeho obsazování zkrátka nepochybujeme, by Pochybná žena nefungovala. Kdyby režisér vyslyšel Selznickovo přání a obsadil do role Devlina Josepha Cottena, zadělal by si totiž na riziko, že diváci budou fandit víc Sebastianovi v uhlazeném podání Clauda Rainse. Z pohledu Alicie a Devlina je sice Sebastian přirozený antagonista příběhu, on sám je ale současně protagonista své vlastní dějové linie, v níž úlohy padouchů zosobňují jeho panovačná matka a nedůvěřivý spiklenec. Jak navíc sám Hitchcock připustil v knižním rozhovoru s Françoisem Truffautem, Sebastianova láska k Alicii je dost možná hlubší než ta Devlinova. Mramorizace Pochybné ženy Nebyl by to film Alfreda Hitchcocka, kdyby neobsahoval hned několik ikonických momentů, které se až do skonání světa budou objevovat v nejrůznějších seznamech a sestřizích pamětihodných filmových scén. Slavné líbací scéně se podařilo obejít tehdejší nařízení produkčního kódu, že délka polibku na plátně nesmí trvat déle než tři vteřiny - Cary Grant a Ingrid Bergman zkrátka akci rozdělili do několika kratších polibků přerušovaných dialogem a výsledná dvouapůlminutová scéna patří k nejotevřenějším projevům vášně v Hitchcockově díle. V paměti zůstanou i delirické záběry ze subjektivního pohledu hrdinky na temné siluety nejprve Caryho Granta a později Clauda Rainse a Leopoldine Konstantin, dialogy hlavní dvojice, která si předává velmi vážné tajné informace s nepatřičnými úsměvy na rtech, aby jejich smluvená schůzka případným svědkům připadala jako zdvořilostní konverzace při náhodném setkání, a samozřejmě finále, které vás přesvědčí, že i pouhá chůze ze schodů může být za jistých okolností nervydrásající akcí. Nelze nezmínit slavný záběr bez jediného střihu, který začne jako velký celek snímaný z patra honosného domu a končí detailem dlaně Alicie, nervózně svírající za zády klíč od Sebastianova vinného sklepa. Rekvizitu, která má v ději zvláštní důležitost, si jako suvenýr pro štěstí nechal Cary Grant, o několik let později ji věnoval Ingrid Bergman a ta ji v roce 1979 předala Alfredu Hitchcockovi u příležitosti slavnostního večera, který na režisérovu počest uspořádal Americký filmový institut. Pikantní je, že když se pak v zákulisí ptala původního majitele, zda putovní amulet zcela určitě pochází z filmu, Cary Grant se prý jen rozpačitě usmál a pokrčil rameny. Oba herci s režisérem spřádali tajné plány na další budoucí film, který měli v úmyslu natočit po vypršení smluv se Selznickem. Jeden čas se zvažovala moderní adaptace Hamleta s Carym Grantem v titulní roli a Ingrid Bergman jako Ofélií, z tohoto i jiných projektů ale nakonec sešlo. Hitchcock Ingrid obsadil ještě do kostýmního melodramatu Pod obratníkem kozoroha a Caryho Granta do dobrodružných komedií Chyťte zloděje a Na sever severozápadní linkou. Společně už se ale herci sešli před kamerou pouze jednou, v konverzačce Stanleyho Donena Indiskrétní příběh.

Originální trailer filmu Pochybná žena