Celovečerní debut Benha Zeitlina před sebou valí auru ze všech stran chváleného filmu. Poté, co "zboural" festival Sundance, nenechal chladnými ani diváky v Karlových Varech, kde byl uveden v sekci Horizonty. A před samotnou recenzí nutno uvést, že Divoká stvoření jižních krajin je typickým příkladem filmu, o němž se sice můžou psát stovky odstavců, ale je nutno ho vidět. Hlavní hrdinkou je malá Hushpuppy, která žije už jen s otcem kdesi ve slumu. Jelikož je skoro pořád sama, společnost jí dělají zvířata, o která se stará a na nichž si zároveň uvědomuje, jak křehká je přírodní rovnováha. To se jí potvrdí, když se přižene obrovský hurikán a zničí vše, co mu přijde do cesty. Ač by oba s otcem měli svůj domov opustit, jsou s ním natolik srostlí, že se rozhodnou se živly bojovat. To ale není vůbec jednoduché. Divoká stvoření jižních krajin je hodně pocitový film. Zeitlin od začátku prokazuje obrovské cítění pro dávkování emocí a dokáže si diváka nenápadně a o to působivěji získat na svou stranu. Je až s podivem, jak moc suverénně je snímek natočen. O to víc, že jde o autorský debut. S minimem prostředků vytváří tvůrce vskutku jedinečný zážitek a opět dokazuje, že k výbornému filmu nepotřebujete velkolepé triky ani 3D. Zářným příkladem fantastické režie je naprosto brilantně a sugestivně natočený hurikán, který je děsivý a fascinující zároveň. Ač se v podstatě nehneme z jediné místnosti, dokážeme si představit, co za zkázu se děje venku. A stačí k tomu jen výtečně použitá ruční kamera a minimum hudby. Podobně se to má s atmosférou. Ta je až mystická, kouzelná a zkrátka jí nelze nepodlehnout. Tohle všechno stačí k tomu, že si vás Zeitlin omotá okolo prstu. A to rozhodně není všechno. Trumfem v rukávu je totiž obsazení malé Quvenzhané Wallis do titulní role. V době natáčení pětiletá holčička je okouzlující a charismatická, jak jen dítě může být, a totálně uvěřitelná. Opravdu vypadá, jako když ve slumu žije odmalička, a přesně ví, o čem se točí. Každou scénu si krade pro sebe, užívá si ji a při tom neexhibuje. Její obsazení je podobně geniálním tahem, který kdysi udělal ve svém Novém světě Terrence Malick, který si tehdy vybral podobně odzbrojující Q'Orianka Kilcher. Představitelka je tak dominantní, že nemá cenu se zmiňovat o někom jiném, jakkoli je třeba její otec v podání Dwighta Henryho velmi dobrý. Na svou filmovou dceru prostě on (ani nikdo jiný) nemá. Řemeslně je snímek na hodně vysoké úrovni a vskutku mu není příliš co vytýkat. Zmiňovaná emočnost suverénně překryje fakt, že jde v podstatě o "obyčejný" příběh. Zeitlin vsází na silná lidská pouta v krajních situacích, která překonají skoro vše. Ve druhém plánu jde vlastně o oslavu života, který je sice většinou velmi krutý a plný útrap, ale stojí za to ho žít. Tvůrce také skrytě poukazuje na to, že přírodní koloběh nelze zastavit a každý jednoho dne přijdeme o své rodiče a musíme se s tím vyrovnat. Je velice těžké nějakým způsobem emočně snímek ustát. Neprvoplánově dojemných momentů je v něm strašně moc a těžko mezi nimi vybrat ten nejsilnější. Každý působí jinak, ale ve výsledku vás smetou skoro všechny. Díky sugestivnímu stylu snímání a těžce atmosférické muzice si budete připadat přímo v centru dění a určitě se nebudete cítit jako pouhý pozorovatel. Jestli mi něco na Divokých stvoření jižních krajin vadilo, byla to možná jen lehce zbytečná linie s oživlými pravěkými zvířaty. Ta není úplně vysvětlena (pravděpodobně jde pouze o dívčí představy, ale ruku do ohně bych za to nedal) a zařazena je spíše zřejmě ze symbolického důvodu. Působila trošku křečovitě a nesmyslně, ač je zřejmé, co s ní režisér sleduje. Možná, kdyby si toto odpustil, získal by pak absolutorium. Divoká stvoření jižních krajin za sebou nemají nikterak velkou propagační kampaň a mnoho lidí tudíž netuší, že existují. Přehlédnout tento skvostný snímek by ale byla ohromná škoda, proto vám ho vřele doporučujeme. A je jedno, jestli patříte k festivalovým nadšencům, nebo ne. Dostane vás tak jako tak.

Český trailer filmu Divoká stvoření jižních krajin