Piranní franšíza se táhne od konce sedmdesátých let, kdy Joe Dante natočil královnu podřadných hororových béček - snímek Piraňa. Film vznikl částečně ve snaze svézt se na vlně zájmu o rybí nepřátelé, kterou rozpoutal snímek Čelisti v roce 1975. Danteův film nebyl ale nic v porovnání s tím, co přinesl o tři roky později James Cameron s příšerným filmem Piraňa 2: Létající zabijáci. Od toho okamžiku bylo jasné, že dravé rybičky z hlubokých odpadních vod nikdy nevyplavou. O dalších dílech se už raději nebudu ani zmiňovat, ale popsat by se daly stručně jedním velice sprostým slovem. V roce 2010, kdy se s velkou pompou „znovuobjevil“ stereoskopický film, si francouzský režisér Alexandre Aja usmyslel, že vrátí pirani na plátna kin a natočil Piraňa 3D. V tu chvíli měl dvě esa v rukávu: jednak si už vybudoval slušné renomé mezi hororovými fanoušky a věděl, co si může dovolit, a jednak 3D horory byly v té době velice žádanou komoditou se zárukou vysoké návštěvnosti. Výsledkem Ajovy byla řemeslně dobře zvládnutá podívaná, ve které se nešetřilo umělou krví a spoře oděnými i úplně nahými děvami bujných tvarů. Některé scény se staly kultovními - 3D zvratky, mužská chlouba v piranní tlamě a nebo závěrečný brutální masakr, jsou zkrátka nezapomenutelné. Aja nezanedbal ani obsazení, Elisabeth Shue, Ving Rhames, Eli Roth, Christopher Lloyd, Jerry O'Connell nebo Richard Dreyfuss dodali béčkovému filmu opravdu specifickou retro atmosféru a trochu fungovali jako zpochybnění počátečního očekávání totálního braku. Je tedy jasné, že panovala obava, že se rybí dobrodružství bez něj potopí do stejných vod jako Cameronovi Létající zabijáci. Režisér volného pokračování nazvaného invenčně Piraňa 3DD John Gulager natočil například film Krvavá hostina i jeho pokračování, ve kterých se absurditami a krví zrovna nešetří. Jeho Piraňa 3DD dlouho dopředu slibovala dvojitou zábavu a už z traileru a obsazení bylo více než jasné, kudy se bude snímek ubírat. Děj druhého dílu je situován daleko od Victoria Lake, kde se během jarních prázdnin odehrával první díl. Hlavní postavou je uvědomělá studentka Maddy (Danielle Panabaker), která je spolumajitelkou koupaliště, ze kterého její buranský otčím Chet (David Koechner) udělá „hanbatý bazén pro dospělé“, do bazénu umístí kamery, na zdi pověsí automat na kondomy a vymění plavčíky za striptérky. To aby byl prostor pro více slow-motionů na houpající se obnažená ňadra. Problém nastává ve chvíli, kdy se v okolí začnou množit incidenty s útoky piraní, které všichni kromě Maddy a jejího věrného obdivovatele ignorují. Koupaliště čeká velkolepá otvíračka s účastí největšího záchranáře všech dob Davida Hasselhoffa a ve vzduchu, tedy ve vodě, čeká zubatá hrozba! Postavy jsou absolutně povrchní a naprosto předvídatelné, po sedmi minutách dokážete přesně určit, kdo přežije a koho čeká bídná smrt. Přesto musím uznat, že David Koechner je v roli úlisného Cheta okouzlující. Vůbec všechny záporné postavy jsou ukázkou stereotypů filmového „zlounství“. A účast Davida Hasselhoffa, který hraje sám sebe, je sebeparodie par-exellance. Cameo Vinga Rhamese by se dalo nazvat přímo epickým, ve chvíli, kdy si nasadí „nohy“ vylepšené brokovnicí a začne likvidovat piraně, se už zaručeně smíchu neubrání nikdo. Přitom ale nemáte dojem, že by to byl humor nechtěný. Piraňa 3DD úplně záměrně rezignuje na nutnost vnitřní koherence příběhu nebo na logiku (jeden mýtus o koupaní na „Adama“ bude opět děsit další generaci puberťaček). V podstatě se dobrovolně vzdává všeho, co drželo předešlý díl na vyšší úrovni a zároveň přebírá veškeré nechutnosti, které rozjíždí ad absurdum. Závěrečná „bitva“ je zvláštní sled jednotlivých záběrů a není ani zdaleka tak masakrální jako závěr Ajova filmu. Nicméně Hasselhoffovo glosování tento nedostatek vynahrazuje. Navíc vřele doporučuji zhlédnout také titulky, David si to zaslouží. Piraňa 3DD si na nic nehraje, nemoralizuje. Je to povrchní exploatace, nad kterou většina lidí zakroutí nechápavě hlavou. Dokonale nenáročná zábava je v mnohém vtipnější než Ajova Piraňa 3D a proti Noci žraloka 3D vypadá Piraňa 3DD jako Titanic. Nevídaná sebereflexe, „fish hunter“ Davida Hasselhoffa, kozy, kozy, digitální rybky, vyholené rozkroky, sluníčko, bazén a Rhamesova věta „bring me my legs“ dohromady vytváří dokonalý žánrový brak a zároveň jsou ukázkou toho, jak má vypadat pořádná "guilty pleasure".