Soundtrack obsahuje pětadvacet skladeb, z nichž ani jedna nepřesáhne stopáž čtyř minut. Marc Streitenfeld se ani v nejmenším nebojí experimentovat a bere si na pomoc elektroniku i rozličné zvukové efekty. A jak vypadá výsledek? O navození té správné atmosféry se postará úvodní A Planet, houslovo-basový opus o několika málo tónech. Melodická skromnost však nikterak neubírá skladbě na atmosféře. Zlověstnost, napětí a pochmurnost první skladby vyžene ještě o level výš následující Going In, kterou zahajují vokály, opakující tentýž nápěv. Elektronické vrčení, kterým track končí, zahajuje třetí, tříapůlminutovou Engineers. V ní autor nešetřil strašidelnými zvukovými efekty, které tu asociují ozvěnu kroků, jinde zas záhadné hučení či neznámé zvuky z vesmírné lodě. Skladba ke konci výborně graduje, napětí vzrůstá... a s náznakem melodie se pozvolna vytrácí. Čtvrtá Life pochází z dílny Harryho Gregsona-Williamse a rozdíl je rozhodně znát. Nedá se říci, že by v čemkoliv byla lepší/horší než Streitenfeldovy kousky, je zkrátka jiná. Táhlé smyčce, vysoké ženské vokály, jednotvárný dechový podklad... Harry Gregson-Williams zde, stejně jako ve své druhé skladbě na albu, dvanácté We Were Right, klade větší důraz na melodii, obě jeho díla znějí jaksi "klasičtěji", uceleněji, libozvučněji. Pátá Weyland přináší obdobný melodický motiv, opět vokály, opět smyčce a snaha o dokreslení dějovosti a gradaci napětí užitím cella a kontrabasu. Máte-li pocit, že zde přichází moment poslechové nudy, následující Discovery vás z něj (přinejmenším dočasně) díky decentní změně v melodii a napínavým ruchům vyvede. Sedmá Not Human zní již mírně kakofonicky, je prakticky spíše sledem zvukových efektů, završeným ve finále vskutku zběsilou směsicí ultrarychlých smyčcových tónů, doprovázených basovým vrčením. Too Close již začíná zavánět jednotvárností, o nápravu se postará devátá Try Harder, z jejíž melodie, nezvyklého zvuku a temných podtónů mrazí v zádech. V podobném duchu se nese i následující David, po níž následuje hororová Hammerpede - nesouvislá směska kvílení, víření, vrzání a temného bručení. Mezi klenoty celého alba patří jednoznačně třináctá Earth - vzletná, éterická skladba, v níž dominují bezeslovné ženské vokály a jejíž atmosféra je dovedně stupňována za pomoci smyčců, postupně nabírajících na rychlosti a hlasitosti. Infected se řadí mezi ty strašidelnější kousky, ponurou melodii doplňují působivé ruchy, vše korunuje kratičký, ale melodicky silný smyčcový závěr. Hyper Sleep, podobně jako následující Small Reginings, je klaustrofobická, ponurá, napínavá skladba, sedmnáctá Hello Mommy pro změnu patří mezi chaotické, nesouzvučné zběsilosti. Zklidnění přichází s Friend From The Past, která se pomocí goldsmithovského motivu odvolává - podobně jako film - na původního Vetřelce. Za povšimnutí rozhodně stojí jednadvacátá Collision či předposlední Invitation, Birth je spíše rozpačitým zakončením celého alba. Marc Streitenfeld (ani Gregson-Williams) není Goldsmith. Kde si klasik při vykreslování atmosféry bohatě vystačil "jen" s orchestrem, tam jeho následovník zhusta využívá elektroniky a přemíry digitálních zvukových efektů, čímž činí některé skladby tu hůře poslouchatelnými, jinde zase mírně nudnými. Prometheus OST není žádná melodická poslechovka do auta či k odpolední siestě, je to atmosférický vetřelčí soundtrack, který více než k čemukoliv jinému slouží k zopakování a znovuvyvolání atmosféry filmu - a jako takový je zapotřebí jej brát. Pokud se vám zamlouval soundtrack ke Vzkříšení, budete hudbou k Prometheovi nadšeni. Album: Marc Streitenfeld: Prometheus OST

Celkový čas: 56:55

Skladby: A Planet // Going In // Engineers // Life // Weyland // Discovery // Not Human // Too Close // Try Harder // David // Hammerpede // We Were right // Earth // Infected // Hyper Sleep // Small Beginnings // Hello Mommy // Friend From The Past // Dazed // Space Jockey // Collision // Debris // Planting The Seed // Invitation // Birth