Herečku a režisérku Julii Delpy fascinují mezinárodní rodinné návštěvy. Její nový film je volným pokračováním komedie 2 Days in Paris z roku 2007, na níž jako režisérka debutovala a kromě hlavní role se podílela i na scénáři. Tehdy se její hlavní hrdinka Marion pokoušela osvěžit milostný vztah se svým americkým přítelem (Adam Goldberg) dovolenou v rodné Francii, tentokrát se příběh odehrává přímo na Manhattanu. Hlavní hrdinka na jeho začátku opouští svého bývalého z předchozího filmu a s trápením se svěřuje... svému nastávajícímu. Marion Dupré je Francouzka, která se v New Yorku snaží prosadit coby umělecká fotografka, zanedlouho ji čeká prvná samostatná výstava. Po několika nevydařených vztazích už delší dobu žije s Mingusem (Chris Rock), sympatickým černošským rozhlasovým redaktorem a moderátorem. A velkým obdivovatelem Baracka Obamy. Jejich celkem poklidné rodinné soužití v malém bytě se dvěma dětmi z předchozích vztahů ovšem totálně naruší příjezd Marioniny francouzské rodiny – otce, sestry a jejího přítele. Stejně jako v prvním díle, i tady se role otce Jeannota ujal skutečný otec Julie Delpy - Albert Delpy. Do města s více než osmi miliony obyvatel dorazí jako velká voda. Žoviální a výstřední stařík s neutuchající chutí na sex se s Mingusem snaží navázat „chlapský hovor“, jenže postrádá jakékoliv zábrany a jeho snahy tak působí jako sprosta á bezohledná drzost. Nedorozumění střídá nedorozumění, atmosféra houstne i kvůli Jeannetově kritice všeho amerického – s výjimkou „socialisty“ Obamy. Marionina sestra Rose (Alexia Landeau) si s ním ovšem v ničem nezadá a bez uzardění se snaží sbalit snad každého chlapa, který se s ní dá do řeči. Že má s sebou přítele Manu (Alex Nahon), kterého zdědila po Marion a který je „shodou okolností“ rasista, jí přitom ani v sebemenším nerozhazuje. V bytě Marion a Minguse se pomalu začíná schylovat k pořádné hádce. A ač zápletka vypadá při prvním nastínění lacině, Julii Delpy se překvapivě celých těch devadesát minut daří udržet film v přijatelných mezích. Její jemný, a přitom účinný konverzační kolotoč se rozjede vždy, když je to nejvíc potřeba, hlavní hrdinové tak většinu svých trapasů úspěšně „okecají“. Naštěstí tohle řešení není ani mile sentimentální, ani slaďoučké jako romantická cukrová vata. Láska se tu sevíruje jako vztah, v němž vlastně nic není zadarmo a v němž se dva lidi musejí plně akceptovat se vším všudy – i s bláznivou rodinou, která se na Manhattan hodí asi jako baletka doprostřed parketu rockového klubu. Nebo drogový dealer do Marionina obývaku – pozve si ho samosebou Manu, kouřící s Rose potají marihuanu, následkem čehož pak Mingusova dcera začne prodávat skutečnou americkou trávu v domnění, že jde o žádaný turistický artikl. Jako každá komedie je i snímek 2 dny v New Yorku kromě scénáře postavený především na hercích. Prim tady hraje Chris Rock, jehož gestikulace, pohyby a především mimika často hovoří za vše. Scéna, v níž se snaží v sauně udržet si odstup od tchána, páchnoucího pašovaným francouzským salámem (samozřejmě, že ho chytli) a posléze ho „odešle“ na thajskou masáž, stojí za vstupenku do kina sama o sobě. Film má své limity, ale vytříbený humor Julie Delpy vám dovolí na ně zapomenout. Rozehrává v něm sofistikvanou hru na staré známé téma – soužití lidí různých kultur v anonymní americké metropoli. Hodně je skryto v deailech a nenápadných náznacích, na efekt si tu hraje snad jen Marionina nevybouřená sestra. Půvabný je třeba moment, kdy Mingus díky Jeannotovi zjistí, že thajská rodina, u níž se léta nechává masírovat, pochází ve skutečnosti z Vietnamu. Roztomilý zamotanec mezilidských vztahů, v němž se nikdo v případě nouze nestydí sáhnou k „nevinné lži“, skutečně místy připomíná neurotický svět Woodyho Allena (americká kritika s ním Julii Delpy srovnává). Julie Delpy se totiž stejně jako on nebojí poukazovat na hlavní slabosti svých postav, a tím pádem i sebe samotné. A její ženský sarkasmus je místy skutečně odzbrojující, byť Woody Allen je jen jeden a neurotik v sukni není bůhvíproč nikdy tak vtipný, jako když se "zblázní" sebou nejistý muž. Rodinné vztahy a mezikulturní soužití, témata tak typická pro Hollywood, pozvedá Delpy ve 2 dnech v New Yorku z hlubin klišé k inteligentní výstřední komedii, u níž se od srdce zasmějete. Možná i proto, že tenhle film je dalek nějakého předstírání, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Naopak, hlavní hrdinka se někdy sama a vlastní vinou topí v citech, místy přehání a tápe tak, až je jí to samotné trapné. Diváka ale nenechává režisérka a představitelka hlavní role v jednom nahlédnout v ději nikdy moc dopředu, s napětím čekáte i konečné rozuzlení té tragikomické podívané. Film 2 dny v New Yorku sice zavání sitcomem, vtipy oplzlostí a děj romantickou nudou, v tomhle případě jde ale o vůni ušlechtilou – podobně jako u těch pašovaných francouzských klobás, které Marionina rodina musí při příjezdu do Ameriky vyndat i z posledního zbytku oblečení a oželet. A tahle scéna je v podstatě prubířská. Pokud se u ní na začátku filmu nezasmějete a bude vám trapně, raději snad z kina odejděte. Následující hodinu a půl byste se už jen zbytečně trápili.

Český trailer filmu 2 dny v New Yorku