Režiséra Todda Solondze asi běžný divák moc nezná. Pokud si dobře vzpomínám, tak největší "slávy" dosáhl tento nezávislý režisér z New Jersey svým třetím filmem Štěstí, které bylo menší senzací roku 1998 a jako jeden z mála jeho snímků se hrál svého času i v českých kinech. Film vyvolal slušné kontroverze ohledně provokativního způsobu, jakým prezentoval zvláště v prudérní Americe sexuální témata, speciálně pedofilii.

Solondz se nikdy nebál na tato společenská tabu nahlížet nekonvenční optikou umocněnou jeho typickým velmi černým humorem. Při sledování Štěstí se člověk neubrání smíchu, i když je to jiný druh smíchu než u komedií Eddie Murphyho nebo Kevina Harta. Štěstí, jehož název byl evidentně myšlen ironicky, mu získalo řadu cen na řadě různých festivalů, například i cenu FIPRESCI na festivalu v Cannes. Velkou pozornost ale vzbudil i jeho předchozí snímek Welcome to the Dollhouse, který je dodnes jeho (komerčně) nejúspěšnějším snímkem. A kromě toho, jeho hlavní hrdinka, dvanáctiletá Dawn Wiener je i jednou z hlavních postav jeho posledního kousku Wiener-Dog.

Wiener-Dog (Jezevčice) je povídkový film složený ze čtyř minipříběhů, kterými se jako červená nit (respektive hnědá) line "postava" psa - jezevčíka. Tento jezevčík prochází z jedné epizody do druhé a budí dojem jednolitého díla, které má svůj počátek, průběh a konec. V prvním příběhu je jezevčík mazlíčkem malého Remiho (Keaton Nigel Cooke), který žije se svými rodiči Dannym (Tracy Letts) a Dinou (Julie Delpy). V druhém provází Dawn Wiener (Greta Gerwig) a Brandona (Kieran Culkin) na cestě za jeho bratrem Tommym a jeho ženou April, kteří oba trpí Downovým syndromem.

Ve třetí epizodě se jezevčík stane společníkem profesora scenáristky Davea Schmerze (Danny DeVito), který přednáší na univerzitě a který se snaží prosadit svůj nový scénář. V poslední epizodě nakonec jezevčici vlastní postarší Nana (Ellen Burstyn), kterou přijede navštívit její vnučka Zoe (Zosia Mamet) a její přítel - avantgardní umělec Fantasy (Michael James Shaw).

Kromě toho, že je Wiener-Dog "lehkým" spin-offem Welcome to the Dollhouse díky tomu, že se v něm objevuje postava Dawn Wiener, jejíž věk zde ale neodpovídá době dvaceti let, která dělí datum vzniku obou filmů (zde může Dawn být tak kolem 25 let), nemá s jeho starším filmem jinak nic společného. Je to nicméně známka toho, jak jsou jeho autorská díla součástí jednoho univerza, v němž se pohybují důvěrně známé solondzovské postavy. Postavy, které spolu sdílí svůj společný hořkosladký osud a tragikomiku životního pocitu.

Ani Wiener-Dog není výjimkou, která by se výrazně odlišovala od autorova podivuhodně scenáristicky vybroušeného a režijně decentního stylu, který ač nepřináší nic objevného ani nového, stále dokáže tak zvláštním způsobem dojímat a bavit. Wiener-Dog je poklidně, pomalu plynoucím sledem těch neobyčejně obyčejných mikropříběhů, které Solondz tak rád vypráví. Dojem z Wiener-Doga je směsí protikladných pocitů, v nichž se kromě pocitů jemné melancholie i prozaické životní drsnosti dostaví i finální katarze.

Z hereckých výkonů stojí za zmínku především Kieran Culkin, který je neobyčejně zajímavým mladým hercem a pak spolehlivý Danny DeVito a také herecká veteránka Ellen Burstyn. Z formálního hlediska zaujme také hudební intermezzo, plnící funkci "přestávky" doplněné vtipnými záběry "putujícího" jezevčíka před pozadími rozlišných lokací za zvuku hudební skladby The Ballad of Winer-Dog zpívanou Ericem Morrisem. 

Wiener-Dog je smutný, ale pěkný film o životě a o umění, o tom, jak se tyto oblasti ovlivňují a prolínají. Není to rozhodně rodinný film pro pobavení ani film pro milovníky zvířat, psů a jezevčíků. Je to stále hlavně silné autorské dílo jednoho z nejvlivnějších představitelů nezávislého filmu, který se bude líbit hlavně milovníkům "obyčejně divných" filmů. A samozřejmě fanouškům tohoto jedinečného filmaře. 

Originální trailer filmu Wiener-Dog