Příběhů o umělé inteligenci schopné cítit emoce již bylo napsáno a zfilmováno mnoho. Takový replikant toužící po lásce nebo pěkně nakrknutý superpočítač, to jsou propriety spjaté s prostředím vědecko-fantastických kyber-historek stejně jako spičaté uši a plnovousy s fantasy. Velmi vděčným soustem pro filmaře pak bývají dojemné historky o tom, kterak byl hodný, roztomilý, ale přeci jen trochu nepraktický robůtek odstrčen na vedlejší kolej, kde je chudák smutný a pláče olejové slzy. A pokud má onen plecháč malé tělíčko a tvář okatého dítěte, jedná se o ideální látku pro trochu toho citového vydírání. Španělsko- francouzský snímek Eva se zaměřuje na to, jak podobní oduševnělí robůtci vznikají a mohl by být nepřímým prequelem Spielbergovy A.I. Umělé inteligence. Jen o poznání dospělejším, méně výpravným a méně o robotech. Věhlasný kybernetik Alex Garel (příjemně civilní goodbyeleninovský Daniel Brühl) je expertem na emoce robotů. Dokáže ideálně nastavit terminátoří procesor tak, aby nikoho neposlal na onen svět jen kvůlu tomu, že se posmíval jeho anténě, a zároveň mu ponechat natolik "svobodného ducha" a osobnost, že jej zákazník bude vnímat jako dostatečně zábavného a reálného společníka. Nejnovější zakázka Alexe vrací po téměř deseti letech na místo jeho začátků, do zasněženého rodného městečka Santa Irene. Jeho bývalá zaměstnavatelka si ho opět najímá, aby vtiskl charakter kybernetické novince - robodítěti, stroji určenému pro páry, které vlastní dítě mít nemohou, nechtějí nebo o něj přišli. Při hledání vhodné předlohy Alex narazí na svéráznou dívku Evu (skvělá Claudia Vega, kterou určitě čeká velká kariéra), z níž se vyklube dcera jeho bratra Davida a bývalé lásky Lany. Eviny povahové rysy jsou přesně takové, jaké by si Alex pro svůj prototyp představoval, ale nedořešené vztahy k jejím rodičům mu spolupráci s dívčinou značně komplikují. Nakonec je to spíše sám kybernetik, kdo by potřeboval charakterově trochu poupravit... Více než čistokrevným sci-fi je Eva vztahovým dramatem naroubovaným do vědeckofantastických kulis. Otěže příběhu totiž nedrží v rukou vývoj nového robota, ale prohlubující se vztah Alexe k nevyzpytatelné Evě, potlačená láska k její matce a na povrch se deroucí rivalita a závist k vlastnímu bratrovi, který zůstal v hnízdě, a získal tak to, co mělo náležet jemu. Emoční zmatek v Alexově hlavě pak vede k podobně nestabilnímu výtvoru. Že celá story nakonec povede k tragickému závěru, je nám jasné už z prvního všeříkajícího záběru, režisér Kike Maíllo však napětí buduje pomalu a poctivě, nechává diváka ukolébat melancholickou atmosféru, aby jej vzápětí vytrhl z letargie nějakou vyhrocenější scénou. Pečlivě poskládaný domeček z karet se mu částěčně zbortí až ke konci, který nejenže není tak šokující, jak by asi měl být, především ale působí uspěchaně a skoro až lacině. V rukou zkušenějšího, ale tvůrce by patrně získal na potřebné síle. Ideálním kandidátem by byl třeba Andrew Niccol. Eva se podobně jako jiný retro-sci-fi snímek Neopouštěj mě odehrává spíše v alternativní současnosti než budoucnosti. Jen místo zmrzačených klonů tu po ulicích pobíhají robo-lidi, robo-zvířata a robo-sekretářky. Hlavní hrdina jezdí starým hranatým Saabem vydávajícím zvuk elektromotoru (přesto má nejmoderněji vypadající fáro v okolí), ale oblečení, vybavení domů apod. zůstalo beze změn, respektive působí až devadesátkovým retrostylem. Nevyhazujte proto plísňáky a magneťáky a neodhlašujte Favority, za pár let díky nim budete zase největší frajeři pod sluncem. Kupodivu ale takováto "budoucnost" vypadá reálněji a logičtěji než kdejaké přemrštěné supermoderní vize plné obřích mrakodrapů a létajících auťáků. Težko říci, jestli to byl tvůrčí záměr, či jen ústupek nízkému rozpočtu, ale společně s umístěním děje do sněhem zapadlého venkova získává snímek na jedinečné atmosféře. Když už ale tvůrci přeci jen neudrží fantazii na uzdě a pokusí se vtěsnat do komorního vyprávění nějaké hi-tech sci-fi prvky, působí jejich snaha přinejmenší úsměvně. Budiž pominuta Alexova robotická CGI kočka, jediný svobodný robot na světě, která vypadá jakoby zvířecí verze Bumblebeeho, ale samotné vytváření robo-mozku se svou naivitou vzpomenout na legendárně stupidní hackerskou scénu z Operace: Hacker. Alex totiž tvoří svá geniální díla tak, že na jakémsi abstraktním holografickém 3D stromě jako hrušky trhá symboly s nápisy - tu je to "smysl pro humor", tu "panovačnost", tu "láska k poezii". A nasazuje je na další stromek, který poté zmenší a střelí robotovi do šišky. Dílo je hotové. Robot pak ožije, vykulí oči a Alex si do sešitku zapíše, že je robot zvědavý. Přesto po trikové stránce toho Španělům nelze mnoho vytknout, ba naopak - v některých scénách úroveň speciálních efektů příjemně překvapí. Poctivě natočené a dobře zahrané atmosférické sci-fi drama o lidech a robotech fanoušky žánru nezklame. Komorní příběh sice plyne pomalu a více řeší minulost a staré lásky než budoucnost, ale dějově je dostatečně natolik silný, aby na hodinu a půl zaujal. Zklame akorát odfláknutým závěrem.

Originální trailer filmu Eva